Holešovická tržnice: bývalá pražská jatka proměněná v rušné tržiště a kulturní centrum
Holešovická tržnice v pražské čtvrti Holešovice prošla pozoruhodnou proměnou. To, co bylo kdysi moderními jatky, je dnes rušným trhem a kulturním centrem. Dnes patří k nejzajímavějším místům mimo hlavní turistické trasy Prahy.
Brána do jiné Prahy
Příchod do Holešovické tržnice z Karlína přes Vltavu po Štvanické lávce působí téměř symbolicky. Elegantní moderní lávka přivádí do zcela odlišného prostoru, který je méně uhlazený, více vrstevnatý a plný kontrastů.
Tržnice, ukrytá mezi rušnými silnicemi a pozůstatky pražské industriální minulosti, se na první pohled nejeví jako významná destinace. Stačí však vstoupit dovnitř a atmosféra se promění. Vstup rámují dvě monumentální sochy, muži stojící vedle býků, tiché připomínky toho, že toto místo nebylo vždy prostorem pro odpočinek, ale pro práci a obchod.
Tyto sochy, vytvořené v roce 1895 českými sochaři Čeňkem Vosmíkem a Bohuslavem Schnirchem, určují charakter celého areálu. Vymezují hranici mezi přítomností a minulostí, mezi živým městským prostorem a pečlivě navrženým industriálním komplexem, který kdysi zásoboval celé město.
Vzorová jatka pro moderní město
Když byl areál v roce 1895 otevřen jako Ústřední jatka královského hlavního města Prahy, byl považován za jedno z nejpokročilejších zařízení svého druhu v Evropě. Inspirován byl mimo jiné průmyslovými jatky v Chicagu a odrážel nový přístup k městské infrastruktuře, centralizovaný, efektivní a technologicky vyspělý.
Projekt vedl městský inženýr Josef Srdínko a stavbu realizoval stavitel Alois Elhenický. Areál byl detailně promyšlen. Zvířata přijížděla po železnici přímo do západní části, kde navazovaly vykládací rampy a stáje zajišťující plynulý provoz. Odtud proces pokračoval přes jasně vymezené zóny, administrativu, obchod a nakonec zpracování.
Rozsah byl na středoevropské poměry mimořádný. Součástí komplexu byly podzemní chladicí systémy, strojovny, vodárenská věž i burza pro obchod s masem. Na začátku 20. století tudy ročně procházely miliony kilogramů masa. Šlo o symbol průmyslového pokroku, místo, kde se technologie, logistika a urbanismus spojily ve službě rychle rostoucí metropole.
Základní informace: Holešovická tržnice
- Poloha: Bubenské nábřeží, Praha 7, Holešovice
- Výstavba: 1893 až 1895
- Původní účel: ústřední jatka Prahy
- Autor, inženýr: Josef Srdínko
- Stavitel: Alois Elhenický
- Modernizace: 1925 až 1929
- Ukončení jatek a vznik tržnice: 1983, hlavní rozvoj po roce 1989
- Památková ochrana: kulturní památka od roku 1993
- Jak se tam dostat: Metro: stanice Vltavská, linka C; Pěšky: z Václavského náměstí přibližně 20 až 30 minut chůze
Od úpadku k nové podobě
Pokrok měl své limity. Jak se Praha rozrůstala na město s více než milionem obyvatel, jatka se ocitla v čím dál méně vhodné lokalitě. To, co bylo kdysi okrajem města, se postupně stalo součástí širšího centra. Prostorové, dopravní i hygienické problémy znemožňovaly další rozvoj.
Na konci 20. století se zpracování masa postupně přesouvalo do modernějších zařízení na okraji města. V roce 1983 byl provoz definitivně ukončen. Budoucnost areálu byla nejistá a demolice byla reálnou možností.
Místo toho byl prostor nakonec přeměněn na tržnici. V posledních letech komunistického režimu byl však koncept skutečného tržního prostředí omezený. Skutečná proměna začala až po roce 1989. Soukromé podnikání, drobní obchodníci a nové nápady přinesly do prostoru energii a rozmanitost.
Dnes Holešovická tržnice představuje jedinečnou kombinaci funkcí. Tradiční tržní haly fungují vedle stánků s jídlem, venkovního posezení a kulturních prostor. Vliv vietnamské komunity, která se podílela na utváření tržnice v 90. letech, je stále patrný v její kulinářské rozmanitosti. Zároveň byly bývalé industriální haly přeměněny na prostory pro umění, vystoupení a různé akce.
Při procházení areálem se na každém kroku objevuje kombinace starého a nového. V jednu chvíli se člověk nachází v hale s čerstvými potravinami, vzápětí na dvoře s hudbou, jídlem a lidmi odpočívajícími. Architektura, pevná, funkční a jednoznačně industriální, vše propojuje.
Při dalším procházení areálem je zřetelný kontrast mezi původním industriálním uspořádáním a současným využitím. Dlouhé řady robustních budov z konce 19. století zůstávají zachovány, cihlové fasády, vysoké střechy a široké vstupy, které kdysi sloužily čistě praktickým účelům. Architektura působí pevně a účelně, ale zároveň překvapivě uceleně, s jasným řádem v uspořádání celého prostoru.
Zároveň tyto budovy dnes hostí zcela odlišné aktivity. Uvnitř i v jejich okolí se nacházejí trhy, stánky s jídlem, kulturní prostory i otevřená místa pro setkávání. Nic nepůsobí přehnaně upraveně nebo uměle přetvořeně. Nové funkce se jednoduše usadily ve starých strukturách. Právě to vystihuje zdejší zkušenost. Nejde o zachovanou historickou památku, ale o živé místo, kde minulost a současnost existují vedle sebe, aniž by se snažily jedna druhou skrývat.
A to je možná největší síla tohoto místa. Nebylo zcela uhlazeno ani přetvořeno k nepoznání. Zachovává si svou vrstevnatou identitu. Návštěvník může číst jeho historii v uspořádání, budovách i atmosféře. Jde o vzácnou příležitost zažít pražskou industriální minulost v živém a proměňujícím se prostředí.
Původní verzi jednotlivých dílů si můžete přečíst a poslechnout v anglickém jazyce v podcastu Prague off the Beaten Track.
Překlad: Marek Stožický
Související
-
Praha jinak: Místa, která vám průvodce neukáže
Praha skrývá tajná zákoutí a příběhy mimo hlavní turistické trasy. Vydejte se s námi objevovat skryté klenoty města a poznat jeho jedinečnou atmosféru!
-
Prahou na kole
Pojďte s námi objevit méně známá místa metropole, zažijte město jinak – na kole. Díky němu se podíváte do míst, kam byste si jinak museli udělat samostatný výlet.
