Čeština v Chorvatsku: mezi univerzitní učebnou a krajanskou komunitou

V Chorvatsku se čeština učí nejen na Filozofické fakultě Univerzity v Záhřebu, ale také v krajanské komunitě v Daruvaru, kde ji lidé používají v každodenním životě už po generace. Bohemistka Zdeňka Gjud a krajanská učitelka Ilona Kirchnerová přibližují, jak vypadá výuka v prostředí, kde se jazyk přirozeně mísí s místní kulturou, rodinnými tradicemi i současnými potřebami.

Univerzita v Záhřebu: čeština jako obor i jako zkušenost

Když Zdeňka Gjud vzpomíná na svůj první den na Filozofické fakultě, neskrývá pobavení.

Ilona Kirchnerová a Zdeňka Gjud|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

„Když jsem poprvé přišla na Filozofickou fakultu, vůbec se mi nelíbila. Ten první dojem mě nenadchnul.“

Brzy se ale ukázalo, že prostředí je mnohem přívětivější, než se zdálo.

„Jakmile jsem poznala kolegy a studenty, začátky výuky byly skvělé.“

„Zážitková čeština: Vozím jim sladkosti. Nebudu teoreticky vysvětlovat, co jsou lázeňské oplatky. Chci, aby si na to sáhli, ochutnali to, cítili to.“

Zdeňka učí češtinu na univerzitě už více než deset let. K oboru ji přivedla maminka — češtinářka — a také vlastní zkušenost s výukou češtiny pro cizince už během studií v Brně. Dnes vede jazyková cvičení, literární semináře i didaktiku češtiny jako cizího jazyka. Na oboru studuje kolem padesáti studentů, kteří si vybírají z povinných i volitelných předmětů: od klasických autorů po kurzy zaměřené na českou pohádku nebo tvorbu titulků.

Vánoční bohemistický večírek na FF v Záhřebu|Foto: Zdeňka Gjud

Zdeňka se snaží studentům přiblížit české reálie co nejkonkrétněji.

„Vozím jim sladkosti. Nebudu teoreticky vysvětlovat, co jsou lázeňské oplatky. Chci, aby si na to sáhli, ochutnali to, cítili to.“

Zážitkový přístup si osvojila i díky Iloně Kirchnerové, která působí v Daruvaru. A právě tam má čeština úplně jinou podobu.

Daruvar: místo, kde čeština zní na ulici

Recepce ke státnímu svátku v Záhřebu|Foto: Zdeňka Gjud

Ilona Kirchnerová pracuje v Daruvaru, v centru české krajanské komunity. Patří mezi učitelky, které vysílá do krajanských komunit Dům zahraniční spolupráce a Ministerstvo školství. Navazuje na své zkušenosti ze Srbska a věnuje se výuce dětí i dospělých, komunitním aktivitám a práci v českých besedách. Její první dojmy z Daruvaru byly překvapivé:

„Bylo neskutečné překvapení, že tu češtinu slyšíme na ulici. Patnáctiletí puberťáci si povídají česky.“

Čeština se tu používá v obchodech, na hřištích i při běžných rozhovorech.

„Prodavač zbystří: odkud jste? Z České republiky? Výborně, tak může mluvit česky.“

„Mám problém, že jsem dochvilná, a to se v Chorvatsku nenosí.“

Ilona popisuje svou práci jako velmi pestrou. I když značně náročnou.

„Ráno učím ve školce, pak ve škole, v poledne jedu do Hercegovce, odpoledne divadelní kroužky, pěvecké sbory, hry v přírodě… a večer jazykové kurzy pro dospělé.“

Krajanský učitel podle ní musí být připravený na improvizaci. Balkán má své tempo. To potvrzuje i Zdeňka Gjud.

Velikonoční dílna se studenty bohemistiky|Foto: Zdeňka Gjud

„Je přesně 8.10, 8.15 a pořád se nic neděje. Pak přijde kolegyně: tak si vypijeme kávu, ne? Kafe je zákon.“

Zdeňka se směje, ale dodává, že člověk si na to zvykne.

„Studentka mi říkala: paní profesorko, perfektní semestr… ale pomalu.“

Výuka češtiny v Chorvatsku: různé úrovně, různé potřeby

Chorvatsko je mezi krajanskými komunitami výjimečné tím, že čeština je součástí státního školství. V Daruvaru a Končenici se učí v češtině všechny předměty od první do osmé třídy. Na gymnáziu v Daruvaru mohou studenti maturovat z češtiny. V odlehlejších enklávách se čeština učí jako cizí jazyk, často s minimálním rodinným základem.

Ilona vysvětluje, že úroveň výuky se liší podle toho, jak často děti češtinu slyší doma.

Nová učebna čeština na FF v Záhřebu|Foto: Zdeňka Gjud

„V některých rodinách se mluví česky běžně, jinde skoro vůbec. Podle toho pak vypadá výuka.“

Zdeňka doplňuje, že studenti přicházející z krajanské komunity mají často specifickou slovní zásobu.

„Paní máma a paní táta znamenají tchyni a tchána.“ „Šáteček znamená kapesník.“

Setkání s Miroslavem Donutilem|Foto: Zdeňka Gjud

Podle ní je daruvarská čeština živý jazyk, který se vyvíjí pod vlivem chorvatštiny i izolace od českého prostředí.

„Měla jsem pocit, že si povídám s babičkou z 19. století. Je to zázračná rezervace.“

Srovnání se Srbskem: jiná komunita, jiné možnosti

Ilona má zkušenost i ze Srbska, kde je situace odlišná.

„Češi v Srbsku jsou méně početní a stát je podporuje minimálně. Výuka probíhá jako kroužek po škole, často hrou, jinak to nejde.“

Komunita se tam rychle asimiluje, mimo jiné kvůli odchodu mladých do České republiky. Chorvatsko je naopak dobře organizované, má silný Svaz Čechů, podporu státu i vlastního poslance. A hlavně — čeština je součástí školského systému.

Budoucnost češtiny v Chorvatsku

Zdeňka vidí budoucnost optimisticky.

„Krajanská komunita bude dál fungovat, posílat studenty, udržovat češtinu. Vytváříme domácí prostředí, máme klub Říp, spolupracujeme s ambasádou.“

Ilona doplňuje, že české školy nabízejí dětem víc než běžné chorvatské školy — výlety do České republiky, lyžařské kurzy, spolupráce se školami v Česku.

Setkání bohemistů ze Záhřebu na FF v Lublani|Foto: Zdeňka Gjud

„Zapisují se i chorvatské děti. To je velká věc.“

A připomíná i historický kontext:

„Češi byli do Chorvatska pozváni jako inteligence. Byli chytří, šikovní, dobří muzikanti. A to si tamní komunita drží dodnes,“ říká Ilona Kirchnerová, působící v Daruvaru.

Jak konkrétně vypadá výuka? Co se líbí chorvatským studentům na Česku? Celý rozhovor si poslechněte v podcastu České školy v zahraničí, víc než výuka.