Když v 70. letech 19. století vyšly poprvé souborně Povídky malostranské, byl jejich autor Jan Neruda zklamaný, jak vlažnou reakci vyvolaly. Rozhodně to tehdy nevypadalo na to, že právě z Povídek malostranských se stane nejznámější Nerudovo dílo a že i 150 let po prvním vydání budou na seznamech školní povinné četby. Co je na nich pozoruhodné?
V jakém rozpoložení Jann Neruda povídky psal? A co v nich může najít čtenář ve druhé čtvrtině 21. století? O tom všem budeme mluvit s dvojicí literárních historiků - ve studiu vítám Veroniku Faktorovou z oddělení literatury 19. století Ústavu pro českou literaturu Akademie věd a Michala Fránka ze stejného oddělení Ústavu pro českou literaturu, který také působí na filzofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
Související
-
České knihy, které musíte znát
Kafka, Čapek, Kundera, Havel – to jsou celosvětově známá jména. Jak je to s dalšími? Nakolik jsou čeští autoři překládaní v zahraničí?







