Kotva v moři anglicismů: proč česká přísloví stále drží pevně
Přísloví jsou jako starý kabát — možná už nejsou podle poslední módy, ale pořád zahřejí. V době plné anglicismů fungují jako kotva kulturní identity, připomínají lidskou zkušenost a dokážou jednou větou vystihnout i složitou situaci. A i když se svět mění, česká přísloví se nevzdávají: žijí dál, přizpůsobují se a často získávají nový, ironický kabát.
Ranní ptáče dál doskáče. Věta, kterou mnozí z nás slýchali od svých babiček pokaždé, když bylo potřeba vstávat dřív, než bychom si přáli. Tehdy mohla znít jako otravné klišé či prázdná fráze bez většího významu. Jenže přísloví jsou jako starý kabát — možná už ne podle poslední módy, ale pořád zahřejí a dobře sedí i v dnešní době. Jde o lidskou zkušenost, která i napříč generacemi umí uhodit hřebíček na hlavičku a díky níž i tu nejsložitější životní situaci popíšeme jednou větou.
I když se zdá, že moudra v podobě přísloví v moderním světě ztrácejí význam a pro mladou generaci působí zastarale, ve skutečnosti do lingvistického důchodu neodcházejí. Právě v dnešní době plné anglicismů totiž fungují jako kotva naší kulturní identity. Ačkoliv dnes místo na poli pracujeme v kancelářích, lidská povaha se příliš nezměnila. Stále nás trápí pýcha předcházející pád, třeba když přeceníme vlastní síly, nebo se potýkáme s tím, že pod svícnem bývá největší tma, když nevidíme to, co máme přímo před očima. Přísloví nás učí pokoře a připomínají nám, že některé pravdy jsou univerzální a platné v každé době.
Kromě tradičních hodnot jsou však přísloví i nositeli specifického českého humoru a funkčními nástroji pro navigaci v životě. Ať už nás varují, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán, nebo povzbuzují, že kdo se bojí, nesmí do lesa, slouží jako zrcadlo našich skutků. Možná právě v dnešní uspěchané a informačně přesycené době potřebujeme tyto jednoduché moudrosti víc než dřív. Nejsou to jen zaprášené exponáty v muzeu jazyka, ale zkušenosti, které se neustále adaptují na nové podmínky.
Jaký vztah k nim vlastně mají dnešní dospívající? Jejich svět je sice silně ovlivněn digitální komunikací, přesto však stará přísloví nezmizela — jen se proměnila. Český jazyk je typický svou nadsázkou, a tak není divu, že se klasické obraty dočkaly humorných či ironických obměn a aktualizací. Ranní ptáče dál doskáče, ale dřív se unaví, nebo Trpělivost růže přináší, ale málokdy peníze. I takto mohou znít známé věty v novém kabátě.
Když je používáme, nevědomky propojujeme generace a udržujeme stálost našeho myšlení. Česká přísloví rozhodně nejsou mrtvá a stojí za to je oprašovat. I když se doba mění, i mistr tesař se utne, a přísloví nám tak připomínají, že chybovat je zkrátka lidské. Tak až příště uslyšíte, že bez práce nejsou koláče, vězte, že v tom není jen kázání, ale i kus upřímné pravdy. Přísloví tu s námi budou dál, protože — jak se říká — stará láska nerezaví.
Podcast Čeština na vlnách pro Radio Prague International vytvořili studenti bohemistiky pod vedením doc.PhDr. Ivany Bozděchové, CSc., z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FF UK.
