Kuks: barokní sen hraběte Šporka mezi životem a smrtí
Ještě než se Kuks stal symbolem českého baroka, býval vyhledávaným lázeňským centrem, které svou slávou konkurovalo i Karlovým Varům. Vizionářský hrabě František Antonín Špork zde vytvořil jedinečný svět, kde se léčilo tělo i duše a kde dodnes návštěvníky provázejí slavné Braunovy sochy ctností a neřestí.
Když se člověk blíží ke Kuksu od Jaroměře, spatří nad labským údolím jednu z nejpůsobivějších siluet českého baroka. Nad střechami hospitálu se rýsují slavné Braunovy sochy ctností a neřestí, které už po tři století hledí do krajiny východních Čech. Málokdo si dnes uvědomuje, že Kuks nebyl původně jen místem rozjímání a péče o nemocné. V první polovině 18. století patřil k nejvyhledávanějším lázním habsburské monarchie a podle dobových svědectví svou slávou předčil i Karlovy Vary.
Za vznikem výjimečného areálu stál hrabě František Antonín Špork, jeden z nejpozoruhodnějších šlechticů českých dějin. Mecenáš umění, milovník divadla, hudby a literatury si v údolí Labe vytvořil vlastní barokní svět, v němž se prolínala zábava, vzdělání, duchovní rozjímání i péče o zdraví. Hrabě Špork založil Řád svatého Huberta, kde stanovil nová pravidla moderní myslivosti Na svém rozsáhlém panství pořádal první parforsní hony u nás.
Lázně slavnější než Karlovy Vary
Na levém břehu řeky vyrostly lázně, hostince, divadlo a závodiště. Na protějším břehu pak vznikl hospitál určený pro vysloužilé vojáky a kostel Nejsvětější Trojice. Oba světy spojoval nejen most přes Labe, ale i Šporkova představa životní cesty člověka. Zatímco levý břeh symbolizoval radosti života, pravý připomínal pomíjivost, stáří a smrt. Hrabě Špork vytvořil místo, kam lidé přijížděli léčit nejen tělo, ale i ducha. Právě spojení lázeňské péče, umění a duchovního rozměru učinilo z Kuksu unikát své doby.
Šporkova krajina snů
Kuks byl mnohem víc než jen soubor několika budov. Hrabě Špork si zde nechal vytvořit rozsáhlou krajinu, v níž mělo každé místo svůj význam. Součástí areálu byly zahrady, lékárna, knihovna, Dům filozofů i takzvané rejdiště, kde šlechtici předváděli jezdecké dovednosti při oblíbené hře ringelspiel (Házení a chytání kroužků).
Rozsáhlý majetek umožnil Šporkovi angažovat nejlepší umělce své doby. Vznikl tak rozmanitý svět, který spojoval zábavu, vzdělání i duchovní rozjímání. Nedaleko hospitálu vznikl také Nový les s unikátním Braunovým Betlémem, jedním z nejpozoruhodnějších souborů barokních plastik vytesaných přímo do pískovcových skal.
Braunovy sochy jako učebnice lidských vlastností
Nejviditelnějším symbolem areálu jsou dodnes sochy Matyáše Bernarda Brauna. Soubor dvanácti ctností a neřestí patří k vrcholům českého barokního sochařství. Dnes návštěvníci před hospitálem obdivují jejich věrné kopie, zatímco originály jsou bezpečně uloženy v místním lapidáriu.
Málokdo ale ví, že sochy byly původně barevné. Dochované zbytky polychromie naznačují, jak působivě musel celý areál na návštěvníky počátku 18. století působit. K návštěvníkům tehdy promlouvaly nejen architektura a krajina, ale i symbolika jednotlivých postav představujících lidské ctnosti a slabosti.
Povodeň, která změnila dějiny Kuksu
Sláva lázní však netrvala dlouho. Dva roky po Šporkově smrti zasáhla Kuks ničivá povodeň, která smetla velkou část staveb na levém břehu Labe. Postupně zaniklo závodiště, Dům filozofů i další objekty spojené s lázeňským provozem.
Těžiště života se následně přesunulo k hospitálu. Od roku 1743 zde působili milosrdní bratři, kteří pečovali o nemocné a zestárlé muže. Hospitál pak sloužil svému účelu až do období druhé světové války.
Oáza klidu nad labským údolím
Přesto si Kuks zachoval své kouzlo. Kdo dnes prochází mezi Braunovými sochami, navštíví barokní lékárnu nebo se zastaví v bylinkové zahradě, může alespoň na chvíli nahlédnout do světa, jaký si vysnil jeho zakladatel.
Právě bylinková zahrada patří k místům, která návštěvníci vyhledávají nejvíce. Ve 144 pravidelných záhonech zde rostou léčivé i užitkové rostliny a zahrada se během roku neustále proměňuje. Mnozí hosté se proto vracejí několikrát za sezonu.
„Kuks je magický. Nejen rána, ale i večery. Když zapadá slunce a utichne ruch návštěvníků, má to tady zvláštní atmosféru,“ říká majitelka místní kavárny.
Kuks žije i dnes
Barokní areál je dnes živým kulturním centrem. Každoročně se zde koná festival Theatrum Kuks, vinobraní, výstavy, přednášky i speciální večerní prohlídky. Návštěvníci mohou nově obdivovat obnovenou barokní lékárnu nebo expozice připomínající každodenní život obyvatel někdejšího hospitálu.
Na konci léta se pozornost tradičně obrací také k odkazu Matyáše Bernarda Brauna, jehož dílo je s Kuksem neodmyslitelně spojeno. Díky postupným obnovám a novým expozicím se daří vracet tomuto výjimečnému místu část atmosféry, kterou obdivovali už návštěvníci před třemi sty lety.
Možná právě tehdy, když se člověk v podvečer zastaví před hospitálem a zadívá se do krajiny kolem Labe, pochopí, proč Kuks nepřitahoval pouze lázeňské hosty. Kromě péče o tělo totiž nabízel i něco mnohem vzácnějšího: prostor k zamyšlení a klidu. A právě tím si získává návštěvníky dodnes.
Věděli jste, že...
- Kuks patřil na počátku 18. století k nejvýznamnějším lázním v českých zemích.
- Název Kuks pravděpodobně pochází ze starogermánského slova označujícího podíl na výnosu dolu.
- Braunovy sochy ctností a neřestí byly původně barevné.
- Původní zámek na levém břehu Labe vyhořel a na počátku 20. století zmizel úplně.
- Originály slavných Braunových soch jsou uložené v lapidáriu, před hospitálem stojí jejich kopie.
