O pleonasmech aneb jak reklama snese ledacos
Báseň Karla Hynka Máchy Máj zná v Česku snad každý, kdo prošel základním vzděláním. Přinejmenším si většina vzpomene na první dvojverší a zvolání na konci knihy. A to je asi všechno, protože – kdy jste naposledy sami nahlédli do Máje? Anebo vůbec otevřeli knihu básní?
Básně asi zrovna nejsou to, co čteme ráno v autobuse nebo s sebou přibalíme na dovolenou, ale poezie si i přesto do našeho všedního života cestu nachází. Podle lyrickoepické básně Máj byl natočen film, který právě vstupuje do českých kin, a verše se k nám často dostávají ve zhudebněné podobě (básně A. Sovy, J. Skácela aj.). Poezie si k nám prodírá cestu ale i v naprosto všední realitě, např. skrze obyčejné novinové titulky anebo reklamní slogany, kterým se už skoro nedá uniknout. Více či méně vydařené reklamy využívají podobné prostředky jako poezie, např. neobvyklé přívlastky, obrazná pojmenování, hromadění slov začínajících stejným písmenem apod. Když ale dva dělají totéž, není to vždy totéž.
U reklamy není nejdůležitější estetická funkce, ale snaží se přesvědčit zákazníka, aby si výrobek XY koupil. A prostředky, které dobře poslouží Máchovi, můžou mít v reklamě někdy i opačný účinek. Užije-li Mácha sousloví modrý blankyt určitě ho nebudeme podezírat z nedovzdělanosti. Čteme-li zato v reklamní tiskovině něco o vnitřním interiéru anebo o zkušebních testovacích jízdách, poklepeme si zřejmě nechápavě na čelo. Zmíněná sousloví nám znějí stejně jako hloupý hlupák. Několika slovy se v podstatě říká totéž – interiér znamená „vnitřek, vnitřní zařízení budovy“ a zkušební je to samé jako testovací. Jinými slovy, jde o pleonasmus, který Akademický slovník cizích slov definuje jako „stylistickou figuru vznikající nahromaděním výrazů významově blízkých nebo nadbytečné hromadění synonym různého slovního druhu.“
K takovým stylistickým přehmatům dochází často, když užijeme cizí slovo, jehož význam neznáme úplně přesně. Vznikají pak absurdní spojení jako hlavní protagonista nebo Daviscupův pohár. Časté jsou ale i pleonasmy, kde se nemůžeme vymlouvat na neznalost cizího slova. U spojení napsat něco písemně mluvčí určitě nechtěl emocionálně zesílit význam, čímž by se snad dal vysvětlit oblíbený reklamní dárek zdarma (obdobně nesmyslný je i bonus navíc). Pokoušet se vysvětlit nepřehlédnutelný reklamní poutač na jedné pražské restauraci, který láká na velký výběr poledních obědů, snad ani nemá cenu. Reklama, zdá se, snese ledacos.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
