O Štědrém večeru si lidé na Valašsku věštili z peří budoucnost
Do Štědrého dne zbývá už jen pár dnů, vrcholí předvánoční shon a nákupní horečka, ze všech stran se na nás valí vánoční reklama - docela jinak ale vypadaly tradiční vánoce třeba na Valašsku. V kulturní rubrice je přiblíží Milena Štráfeldová:
Už jen příprava na vánoční svátky byla jiná, než jak ji prožíváme dnes. Čtyřtýdenní advent neznamenal jen období půstu, ale především čas rozjímání. Věřící přicházeli časně ráno do kostela na roráty:
"Člověk se měl zříci bohatosti jídla, jakýchkoliv zábav, tancovaček, veselých muzik, chlapi i o trochu méně chodívali do hospody, byť ne vždycky drželi v tomto směru půst. A půst vlastně vrcholil na Štědrý den. To byl pro tehdejšího člověka obyčejný pracovní den, byla to pouze příprava na největší svátek tohoto vánočního cyklu, na svátek Božího narození 25. prosince. 24. prosince se postily i děti, pak měly vidět za komínek zlaté prasátko,"
připomíná etnograf Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm Dan Drápela. Před vánocemi se ovšem ve valašských staveních smýčilo asi stejně jako dnes a světnice dostávaly na Štědrý den vánoční výzdobu:
"Pokud bychom procházeli tu nejstarší vrstvu, na začátku 19. století, pak by v těch valašských jizbách byla jenom jednoduchá jedlová větev, která mohla být zdobena třeba červenými pentličkami. V druhé půlce 19. století se prostřednictvím kostelů a škol dostával do valašských chalup i stromeček. A protože jizby byly malé, tak se stromečky pověsily k trámu, takže nebyly na zemi, ale byly pověšené, a zdobily se tím, co měli lidé zpočátku po ruce, co třeba děti uměly vyrobit. Byly to papírové ozdoby, ořechy, křížaly nebo čerstvé ovoce, ale také zabalené kostky cukru. A od přelomu 19. a 20. století se pomalu i na vesnici dostávají skleněné ozdoby. Tyto ozdoby se dělaly podomácky, roznášeli je podomní obchodníci, mohly ale také být v kupeckých krámech na venkově. Moje stařenka si třeba vzpomíná, že staříček vždycky jednou za rok, před vánocemi, donesl dvě tři ozdůbky. A tak to postupně doplňovali, že někdy v polovině 20. let už měli celý stromeček s klasickými vánočními baňkami."
K vánoční výzdobě na Valašsku neodmyslitelně patřily také betlémy. Alespoň jednoduchý betlém nesměl podle Dany Drápely chybět v žádné chalupě:
"Betlémy byly různorodé, vyřezávané, polychromované, i obyčejné papírové. Nedaleko od nás, ve Frenštátě pod Radhoštěm, si tamní tkalci přivydělávali tím, že kreslili betlémy na kartón a ty pak prodávali na jarmarcích. Děti si pak ty postavičky vystřihly, podlepily dřívkem, a vytvořily si tak malý papírový betlém. V těch betlémech velmi často nacházíme figurky, které jsou oblečeny do valašských krojů."
Oslava vánoc začínala na Štědrý večer, kdy se rodiny scházely u slavnostní večeře. Prvním chodem býval štědrovečerní oplatek:
"Ten oplatek byl vlastně z těsta na hostie, dělali je buď rektoři nebo kostelníci, roznášeli je po chalupách, a tím si přivydělávali nějaký ten krejcárek. Takže se začínalo oplatkem. Ten se mazal medem, aby všichni byli sladcí a dobří jako ten med, ale také se někdy mohl potřít česnekem, aby byli silní, jako je ten česnek."
Pak podle Dana Drápely následovala polévka, nejčastěji takzvaná štědračka.
"V té se muselo objevit všechno nebo alespoň většina z toho, co se během roku na usedlosti urodilo. Byly tam fazole, hrách, pohanka, kroupy, nechyběla kořenová zelenina, ale dávaly se i křížaly. Po polévce následovaly různé kaše, někdy to mohla být klasická krupice, byla sypaná perníkem, kapaná medem a maštěná máslem. Následovalo několik dalších chodů, mohlo jich být až sedm. Mohl to být i valašský čaj, bylinkový čaj z devatera kvítí. Jeden z posledních chodů bývaly sušené trnky, které se trošku povařily, aby změkly."
Ke Štědrému večeru patřily i typické vánoční zvyky. Řada z nich, jako krájení jablek, lití olova nebo házení střevícem, přežila dodnes. Na Valašsku se ale také věštilo z peří. Do svátečních koláčů se zapékala peříčka:
"Před pečením si každý člen rodiny zapíchl do koláče peříčko a teprve potom ho hospodyně dala do pece. A podle toho, jak ta peříčka přežila pečení, tak si každý z toho svého peříčka věštil budoucnost. Některá peříčka jsou pěkně bílá a to znamenalo, že toho člověka čeká v příštím roce zdraví, štěstí, mohl také jet na nějakou dalekou cestu, ze které se šťastně vrátil domů. Některá peříčka byla ale také ohořelá, očazená, a to si lidé věštili, že je v příštím roce čekají nějaké nesnáze nebo nemoc,"
popsala jednu z málo známých praktik věštění budoucnosti průvodkyně v rožnovském skanzenu. A na Štědrý večer nechyběly ani další zvyky: hospodyně poděkovaly stromům za úrodu i studni za to, že dává vodu:
"Studna hrála důležitou roli v jejich představách i během noci, protože podle tradice se měla v jeden okamžik, kdy se narodil Spasitel, voda ve studních měnit ve víno. Stejně tak se měl dobytek onu noc dorozumívat mezi sebou lidskou řečí a měl si vyprávět o tom, jak je na něj hospodář hodný, jak se o něj stará a podobně."
Foto: www.vmp.cz
