Očima krajanů: Z Československa utíkal za dramatických okolností, dnes vlastní v LA prosperující stavební firmu

Tři generace Bartečků, zleva vnuk Anthony, syn George Jr. a Jiří Barteček

Opatření přijatá v souvislostí s koronavirovou pandemie zasáhla do života naprosté většiny lidí napříč kontinenty. Jirka Barteček, který odešel v 70 letech do USA, navzdory tomu prožívá nejkrásnější období.

Jiří Barteček v rakouském Traiskirchenu v roce 1975,  foto: Paměť národa,  archiv Jiřího Bartečka

Šestašedesátiletý Jirka Barteček se narodil v Petrovicích, nedaleko Karviné. Vyučil se instalatérem a pracoval na zabezpečování traťových úseků železnice. O jeho dramatickém opuštění rodné hroudy v roce 1975 byl o půl století později natočený dokument pro seriál Paměti národa dokument. V nepřítomnosti byl odsouzený na 26 let vězení. V dubnu 1976 vycestoval z Rakouska do USA, kde v Los Angeles založil rodinu a vybudoval stavební firmu.

Jak zvládáte opatření přijatá v souvislosti s pandemií ve vašem oboru?

I stavebnictví má svá omezení. Pořád pracujeme, i když podmínky jsme museli přizpůsobit novým nařízením. Každý na staveništi musí nosit masky, rukavice a dodržovat vzdálenost mezi sebou na dva metry. Městští kontroloři chodí, sledují nás a přitom razítkují nebo kritizují provedené práce, takže se jenom bojím, aby nikdo nebyl nakažen anebo přistižen bez zakrytí tváře. To by nám způsobilo velké potíže.

Gavin Newsom,  foto: archiv Úřadu guvernéra Kalifornie,  Wikimedia Commons,  CC0

V poslední době se mluví v Kalifornii hodně o zelených energiích. Guvernér Newsom přiznal, že prozatím vyráběnou elektřinu z uhlí, plynu a atomu, nedokážeme nahradit. Proto dochází k střídavému vypínání elektrické energie jako naposledy před dvaceti roky. Jaký na to máte názor?

Myslím si, že to demokraté, kteří jsou tady momentálně vládnoucí stranou, špatně organizují.

Proč?

Nejsem politik, ale selský rozum mi říká, že není možné stavět, za půl milionu dolarů, obydlí pro jednoho bezdomovce na pobřeží Pacifiku, kde stávající majitelé platí skoro stejné peníze jen za pozemkové daně.

Požáry v Kalifornii,  foto: ČTK / AP Photo / Ringo H.W. Chiu

Momentálně Kalifornie hoří i díky rekordním teplotám. Jak se proti tomu bráníte a co k tomu patří?

Jedu k moři, abych si odpočinul. Mám přívěs a s ním se mohu ubytovat na pobřeží po celý víkend. Líbí se mi tam a studená voda s charakteristickou vůní mi dělá dobře. Dokonale se tak odreaguji ode všeho.

Manželka je Mexičanka a vy Moravan. Bylo těžké zvládnout kulturní rozdíly?

Žádný problém to nebyl. Ona sem přišla, když ji bylo patnáct a mluví proto stejně dobře anglicky jako španělsky. Oba jsme katolíci a to nám hodně pomohlo ve vzájemném vztahu. Navíc já mám rád mexickou kuchyni a tak nebylo nic, co by nás dokázalo rozhodit. Její rodina je fajn a dokonce rozumí i mému středoevropskému humoru. Miluji legraci a pozitivní lidi. Jen moravštinu jsem ji nenaučil, doma mluvíme anglicky.

Jiří Barteček v Las Vegas kolem roku 1977,  foto: Paměť národa,  archiv Jiřího Bartečka

Nakousnul jste regionální kuchyň…

V emigraci jsem začínal v české restauraci jako umývač nádobí v New Yorku. Vypracoval jsem se tam až na kuchaře. Jenom to počasí, vlhkost, teplota mi neseděly a proto jsem se vydal dál na západ Ameriky.

Než jste odjel, nad jakou pochoutkou jste si v kuchyni nejvíce lámal hlavu a která byla nejsnazší připravit?

Klasicky řízek s bramborovým salátem byl nejjednodušší. Vlastně to, potom co jsem se zaběhnul v kuchařské profesi, vše bylo jednoduchý. S ničím nebylo potřeba se párat a všechno se dalo dělat mechanicky.

Vila v Pacific Palisades,  foto: Ája Bufka

K čemu byste to přirovnal dnes, jako stavitel?

Co se týče materiálů, nic mně nenapadá. Ale nejhorší je opravovat domy potom, co je někdo zpackal. Občas dojde k průšvihu. Například jsme kdysi instalovali kuchyňský pult z jednoho kusu mramoru. Prasknul. Nezbývalo, než to zaplatit a přidat ke ztrátám.

Je těžší stavět dnes populární domovní kostky, anebo klasickou architekturu?

Obojí má své nedostatky i přednosti. Krychle nemám moc rád. Nemají žádné detaily. K jejich stabilitě je potřeba používat železo v konstrukci. Způsobuje problémy, které se později objeví při instalaci elektřiny a vzduchotechniky. Jednoduše řečeno jde o komplikaci práce. Víc se bavím řešením neobvyklých zadání, kterou nabízí klasika, např. zakulacené stěny…

Plovoucí schodiště,  foto: Ája Bufka

Interiéry a otevřené prostory?

Dávám přednost něčemu mezi tím. Už jenom díky požadavkům na hluk, vytápěni a elektřinu.

V kariéře stavitele jste se setkal i s místními celebritami v Hollywoodu. Jaká byla s nimi spolupráce?

Nikdy jsem neměl žádný problém. Někteří jako Peter Falk, nebo Dean Martin byli úžasní a hodní lidé. Byla pohádka pro tyhle zákazníky pracovat.

Mohl jste někdy uplatnit i vlastní nápady?

Určitě, pokud měly smysl. A majitelé netrvali na designérských podmínkách. Dalo se s nimi diskutovat z hlediska stavitele. U Ricky Martina jsme na příklad měli možnost přivést vodopád z uměle skály přímo do vířivky. Jak je tady zvykem, nebyl součástí bazénu, ale jen pár metrů vzdálen. Mělo to neobvyklou atmosféru a jemu to nevadilo. Podle mne to vypadalo nádherně.

Jedna z koupelen ve vile v Brentwoodu,  foto: Ája Bufka

Na čem nyní pracujete?

Právě jsem dokončil vilu v Brentwoodu (okamžitě byla prodána za necelých čtrnáct milionu $). K tomu finalizuji stavbu dvou budov apartmá o třech podlažích a třiadvaceti bytových jednotkách. Myslím si, že letos prožívám nejlepší dobu v celé kariéře. Mám šestnáct zaměstnanců, s kterými pracuji na dalších zajímavých projektech. Patří k nim stavba na Malibu s výhledem na Pacifik a projekt v blízkosti osmnácté jamky slavného golfového areálu Riviera v Pacific Palisadech.

Autor: Ája Bufka
klíčové slovo:
spustit audio