Od Colorada po Skotsko: Radio Prague International jako součást života
U příležitosti 90. výročí vysílání jsme dali prostor posluchačům, kteří nás sledují z USA a Velké Británie. Peter Vaněček, Tom Duncan a Douglas Gibb popisují, jak se Radio Prague International stalo součástí jejich životů — od rodinných vzpomínek na osvobození Plzně až po školní krátkovlnné ladění v roce 1976.
Peter Vaněček: „Díky vám mám Českou republiku každý den doma v Coloradu.“
„Dobrý den, Radio Prague,“ začíná svůj vzkaz Peter Vaněček. „Jmenuji se Peter a jsem vaším věrným posluchačem už asi sedm let. Rád se ve vašem programu dozvídám o aktuálním dění v České republice.“
Peter je Američan první generace. „Moji rodiče pocházejí z Ostravy a Bělohradu,“ říká. „Díky nim a neustálému studiu — včetně online kurzů na Masarykově škole v Chicagu — ovládám plynně česky.“
Mezi jeho oblíbené pořady patří Praha mimo vyšlapané cesty s Vítem Pohankou a Prague Talk s Ianem Willoughbym. „Děkuji za váš kvalitní program,“ dodává. „A za to, že jste Českou republiku přivezli do mého domova v Coloradu.“
Tom Duncan: „Do Česka jsem jel už patnáctkrát. A pořád se učím česky.“
„Jmenuji se Tom Duncan a žiji v Parkeru v Coloradu,“ píše Tom. Jeho vztah k Česku začal dávno předtím, než sem poprvé přijel. „Můj otec byl veterán z druhé světové války. V roce 1945 pomáhal osvobozovat západní Čechy — Plzeň a Domažlice.“
Otec se do Česka vracel celý život. „Navštívil Českou republiku desetkrát na Slavnostech osvobození v Plzni,“ říká Tom. „A já jsem měl mnohokrát příležitost přijet na stejný festival.“
Tomova vlastní bilance je působivá: „Loni v květnu jsem byl v Česku už po patnácté. Zamiloval jsem si vaši zemi.“
A tak se pustil do češtiny. „Učím se česky prostřednictvím online kurzu pro cizince na Karlově univerzitě. Jsem jediný Američan ve skupině — a už mám za sebou čtyři hodiny,“ směje se.
Radio Prague International objevil před třemi lety. „Našel jsem váš denní podcast. Opravdu si ho užívám a snažím se ho poslouchat každý den. Miluji i nový podcast Blood and Bohemia.“
Nejvíc ho zaujala reportáž o českých pivních sklenicích: „Překvapilo mě, že plzeňské sklenice, ze kterých se v Česku pije každý den, se tam dřív nevyráběly. Byl jsem nadšený, když jsem se dozvěděl, že se tam teď vyrábějí — a během poslední návštěvy jsem si jich pár koupil a přivezl zpátky do Colorada, abych si mohl pořádně vypít plzeňské pivo.“
Douglas Gibb: „Radio Praha poslouchám už přes 50 let.“
Douglas Gibb ze Skotska zná Radio Praha déle než většina současných posluchačů. „Radio Praha znám už přes 50 let,“ říká. „Od školních let v roce 1976, kdy jsem byl členem monitorovacího klubu Radio Praha.“
Rádio mu otevřelo dveře do tehdejšího Československa. „Pomáhalo mi sledovat, co se v zemi děje. Seznámilo mě s Československem — a nakonec jsem se stal pokladníkem Britské česko‑slovenské asociace.“
Vzpomínka, která mu zůstala v paměti celý život, je příběh o Lidicích: „Jeden archivní příběh, který mi rezonuje v paměti, je příběh o Lidicích z 10. června 1942. Když jsem ho v roce 1976 slyšel, to datum mi už navždy utkvělo v paměti.“
Související
-
Naše roky, vaše příběhy
Osobní příběhy posluchačů z celého světa — proč si poprvé naladili Radio Prague Int., co je u vysílání drží dodnes a jakou roli pro ně rádio hraje v každodenním životě.
-
90 let Radio Prague Int. – příběh zahraničního vysílání
Od krátkých vln až po podcasty. Od šifrovaných zpráv pro exil až po globální digitální publikum. Devadesát let zahraničního vysílání je příběhem neustálé proměny.








