Odyssea po česku a další příběhy českých námořníků sloužících v rakousko-uherském loďstvu

Ponorka U 27

V minulých historických obzorech hovořil Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu o tom, jak se vedlo Čechům, kteří sloužili v rakousko-uherském loďstvu. Právě tomuto tématu se věnuje ve svých knížkách Pod rakouskou vlajkou, Žraloci císaře pána a Piráti svobody. Dnes bude jeho vyprávění pokračovat a zavede nás mezi posádky ponorek nebo do doby, kdy vznikalo Československo.

Převrat 28. října 1918 završený vyhlášením Československé republiky
Své předchozí vyprávění končil Jindřich Marek tím, že jako mnozí jiní si i čeští námořníci si v posledních měsících I. světové války velmi přáli, aby už konečně po letech nastal mír. Nicméně i přesto se zapojili do dalších bojů.

"Myslím tím vznik Československé republiky a ochranu její územní integrity. Myslím tím především Slovensko anebo i samotné vyhlášení republiky 28. října roku 1918 v Praze. Málokdo dneska totiž ví, že prvními vojáky československé armády na našem území byli de facto námořníci, a to v Praze, kde žádné moře není. My jsme měli zahraniční legie v Itálii, ve Francii a v Rusku v počtu desetitisíců mužů, ale ti byli v zahraničí. Ve chvíli, kdy 28. října došlo k převratu, tak se Národní výbor mohl opírat o pár sokolů, o pár záložních důstojníků, o pár skautů, kteří dělali spojky a armáda teprve vznikala z těch zanikajících rakousko-uherských útvarů. V té době bylo v Praze asi 80-120 námořníků, kteří tam byli na dovolené, načerno jako v podstatě dezertéři anebo jako účastníci vzpoury v Boce Kotorské nebo politicky nespolehliví, byli pro jistotu někteří z nich rakouskými úřady odvoláni od moře a nasazeni do továren, kde byla pro válečnou výrobu využita jejich kvalifikace z civilu. Proto, když pak vypukl převrat, si námořní praporčík Kubát uvědomil, že ti námořníci v Praze jsou, s některými se dostal do kontaktu a dal jim za úkol svolávat další. Už večer na Žofíně bylo asi 80 námořníků v námořnických uniformách, kteří je ještě, protože byla zima, doplnili husarskými kožíšky, kterých se zmocnili na vršovickém nádraží. Takto oblečeny ty první jednotky, které Národní výbor měl, zasahovaly v Praze, dokonce obsazovaly Zemské vojenské velitelství. To bylo jádro námořních jednotek budoucí československé armády, za pár týdnů pak přijeli z Puly další naši námořníci, ti pak odjeli na Slovensko, další vytvořili osádky obrněných vlaků a zúčastnili se bojů s maďarskými komunisty, kteří se pokoušeli Slovensko ponechat při Maďarsku a hlavně tam ve stylu ruských bolševiků zavést zcela nové pořádky."

Ponorka U 27 v Pule
Vraťme se teď ale zpátky do válečných let, už za I. světové války používalo Rakousko-Uhersko ponorky a také na nich sloužili Češi.

"Když jsem hovořil o deseti procentech Čechů v celém loďstvu a řekněme 60-70 procentech českých námořních lékařů, tak u těch ponorek je to také zajímavé. Rakousko si začalo budovat své ponorkové loďstvo, které se především v první fázi opíralo o moderní německé ponorky a tehdy na jednu třetinu posádek ponorek včetně velitelů tvořili opět Češi, protože na těch ponorkách bylo potřeba kvalifikovaných sil dvojnásob, ať už šlo o strojníky, radiotelegrafisty apod. Bohužel ponorková válka je krutá směrem k nepříteli i do vlastních řad, protože ty ztráty ponorek byly větší než u hladinových lodí, a proto mezi mrtvými námořníky nacházíme i mnoho Čechů. Ona tehdy byla služba na těch ponorkách, nemuselo zrovna jít o bojové akce, byla fyzicky, psychicky i zdravotně velmi náročná, protože tam byly různé zplodiny, špatný vzduch, špatná strava...sloužit na ponorce vyžadovalo tvrdé a ke všemu odhodlané muže. K těm ponorkám se váže třeba osoba Josefa Holuba, který velel slavné ponorce U 27 a paradoxně byl pak jako kapitán velitelem první československé zaoceánské lodi Legie, se kterou v srpnu 1920 plul z Vladivostoku do Terstu a která pak byla československé obchodní námořní plavby."

Křižník Kaiserin Elisabeth
Zajímavých příběhů českých námořníků by se daly popisovat spousty. Jindřich Marek jednomu z nich říká "česká odyssea", jeho hrdiny jsou muži, kteří tvořili českou část posádky křižníku Kaiserin Elisabeth. Křižník vyplul roku 1913 do Číny, kde mělo Rakousko-Uhersko své zastoupení a zájmy.



Ponorkář Josef Holub
"Jenomže vypukla válka a vznikla z toho taková malá česká odyssea. Třeba pro Josefa Balcara, který měl v Brně děvče, Boženku Bracháčkovou, a předpokládal, že budou mít svatbu, až se vrátí z vojny. To čekání na svatbu se jim dost prodloužilo. Posádku křižníku tvořilo přes 400 mužů a zhruba 100 jich pocházelo z českých zemí. Přes 70 z nich byli Češi, pak tam byli třeba Poláci ze severní Moravy, Němci, Slováci. Odplouvali z Rakouska-Uherska a za pár let se měli vracet domů ke svým rodinám do Československa. Když se jejich služba v Asii v roce 1914 chýlila ke konci, tak vypukla I. světová válka, oni se jí účastnili po boku Němců a bojovali proti Japoncům a Angličanům. Ten křižník, aby nepadl do rukou nepřítele, potopili a část z nich se dostala do čínské internace a část z nich byla v japonském zajetí. Když se dozvěděli o existenci legií, tak se tam mnozí pokoušeli vstoupit. Zpočátku se to podařilo jenom třem muzikantům, kteří z toho zajetí utekli a dostali se až na Ukrajinu, kde vstoupili do legií. S těmi legiemi se pak dostali zase do Vladivostoku, tam se nakonec setkali se svými kamarády, kteří byli Japonci propuštěni a mohli vstoupit do legií, a vytvořili základ námořního oddílu československých legií. Později se někteří s tou lodí Legie, které velel ponorkář Holub, vrátili domů. Mezi ně patřil i kormidelník Balcar, který 12. října 1920 připlul do Terstu, čili doma nebyl přes sedm let, přesto už 2. listopadu 1920 měli s Boženkou Bracháčkovou v Brně svatbu. Je to takový příběh odyssey po česku."


Letošní sčítání lidu, domů a bytů se blíží a my si v kalendárium můžeme připomenout, že poprvé se v Československu konalo před 90. lety. Zvláštní důraz byl tehdy kladen na zjištění národnosti obyvatelstva. Určujícím prvkem by mateřský jazyk.

Před 40 lety zemřela lékařka Vlasta Kálalová-Di Lotti, známá především svým působením v nemocnici v Bagdádu. Její příběh zpracovala Ilona Borská ve svém románu Doktorka z domu Trubačů.

A poslední výročí patří dějinám středověku. Před 885 lety porazil kníže Soběslav I. v bitvě u Chlumce krále svaté říše římské Lothara III. Lothar III. se tehdy snažil, stejně jako mnoho jeho předchůdců i následovníků, ovlivňovat dění v českých zemích a zasahovat do sporů mezi Přemyslovci.


Příspěvek jsme poprvé vysílali 19. února 2011, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.