Se Zdeňkou Kuchyňovou se dnes dnes navštívíme zajímavá místa města a městečka, která leží na železniční trati mezi Olomoucí a Prostějovem.
Dnes necháme opět doma auto a vydáme se na výlet vlakem a to přímo tzv. "hanáckým expresem - z Olomouce do Prostějova. Olomouc, která je druhou největší památkovou rezervací v České republice, jsme již navštívili, a proto se vydáme hned za dalšími zajímavostmi na této trati. Pokud máte rádi přírodu, můžete vystoupit už na 11. kilometru ve stanici Horka nad Moravou. Je to místo jako stvořené pro vycházku chráněnou krajinnou oblastí Litovelské Pomoraví, kde je i spousta cyklostezek. Každému však nestačí procházet se či projíždět lužními lesy, chce poznat i zákoutí řeky Moravy. Po řece Litovelským Pomoravím lze plout několik hodin nebo několik dní. Celá trasa měří zhruba 43 kilometrů a lze ji proměnit v poměrně vydatný dvou až třídenní výlet. Vodák Vítězslav Hric řeku mnohokrát sjel a podílí se i na organizování výletů. Proto jsem se ho zeptala, jak je řeka obtížná a jestli ji může sjet i nezkušený vodák.
Prostějov - radnice, foto: Andrea Fajkusová
"Řeka Morava sama o sobě není tak obtížná, ale je obtížná zrovna od Horky na Moravě tím, že tam často meandruje a jsou tam tak prudké zatáčky, že se ta řeka stává obtížná. Dneska jsme ji zrovna jeli a je tam po nedávné bouřce hodně stromů spadlých, takže proto je obtížnější, takový druhý, třetí stupeň. Já bych to začátečníkům úplně nedoporučoval. Pokud mají kánoi, tak je to obtížnější, pokud mají například raft, tak to může jset i začátečník, ale je lepší, když je tam někdo zkušenější."
Když se však procházkou či projížďkou po řece nenecháte zlákat a ve vlaku zůstanete, přijedete za další tři kilometry do obce Příkazy. Podle pověsti tu kdysi stávala tvrz a mezi místními je rozšířeno vyprávění o zdejších podzemních prostorách. Ale podívejme se do současnosti. V Příkazích vznikl před sedmi roky Hanácký skanzen a nyní je hotová už většina stavebních prací. Základem je Kameníčkův grunt a řada expozic v jeho obytné části představuje život venkovského obyvatelstva. Další zastávkou na naší trase je Náměšť na Hané se svým proslulým zámkem s výjimečnou expozicí slavnostních i cestovních kočárů olomouckých biskupů a arcibiskupů. Když jsem s průvodcem Jiřím Poučem stála u fontány na nádvoří zámku, nejdříve se zmínil o jeho historii.
Zámek v Náměšti na Hané, foto: Pernak, CC BY-SA 3.0 Unported
"Zámek si nechal postavit roku 1760 Ferdinand Bonaventura hrabě z Harrachu. Zámek je postaven v pozdně barokním stylu po vzoru francouzských zámků. Do té doby žil hrabě na tzv. dolním zámku. Ten dnes můžete najít v obci, je to sladovna. Z tohoto zámku si nechal v pozdější době zřídit textilní manufakturu. Po jeho smrti v roce 1777 zdědila zámek jeho dcera Marie Rosa. Ta byla provdaná Kinská a od této doby tedy vlastnil zámek rod Kinských. Ti byli majiteli až do roku 1916, kdy ho koupil olomoucký velkoobchodník s železem František Otáhal. Koupil ho za sumu dvou miliónů šestiset tisíc rakouských korun. Rodina Otáhalova pak vlastnila zámek do roku 1945, kdy ke konci roku odešli do Vídně a následně byl zámek zestátněn. Od 1. července roku 2000 je potom majetkem obce Náměšť na Hané."
Když jsme procházeli expozici kočárů, naše první zastávka byla u dvou, které si na počátku 20. století nechal zhotovit olomoucký arcibiskup František Bauer. Jsou celé černé a jejich zdobení je velice prosté - jsou na nich pouze postříbřené předměty.
Expozice kočárů v zámku v Náměšti na Hané, foto: Pernak, CC BY-SA 3.0 Unported
"Naopak uvnitř jsou bohatě polstrované, takže při jízdě zaručovaly dostatečné pohodlí. Oba dva jsou to kočáry cestovní. Do těchto kočárů se zapřahali čtyři černí kladrubští koně. Skla v kočáru se dala stahovat pomocí řemene. Kočár řídil kočí, ten seděl tady vepředu na kozlíku a pomocí této rukojeti kočár brzdil. Tyhle kočáry jste mohli vidět ve filmech Svatba upírů, případně Amadeus od Miloše Formana."
Dvířka kočárů se nedala otevřít zevnitř, ale pouze zvenku, což měl na starosti sluha, který seděl vzadu. Na zámku v Náměšti na Hané jsou vystaveny i kočáry honosně zdobené zlatem.
"Asi v roce 1750 si ho nechal zhotovit olomoucký biskup Ferdinand Julius Troyer. Na výmalbu nepoužil náboženské motivy, ale motivy z řecké mytologie. Kočáry jsou pěkně zdobené nejenom zvenčí, také uvnitř. Jsou potaženy vínovým sametem a vyšívány zlatou nití. Skla v kočáru jsou ještě původní a dala se opět stahovat pomocí řemene. Na délku má něco přes šest metrů s oji téměř devět metrů a s šesti koňmi, které ho táhly se jeho délka prodloužila až na patnáct metrů. Někde jsem slyšel, že dokonce někdy jel i do Říma, ale převážně to jezdilo po Olomouci."
Prostějov|Foto: Martina Schneibergová, Radio Prague International
Jak dodal Jiří Pouč, tento krásný kočár vážil dvě tuny a byl vysoký 3 a půl metru. I další kočáry jsou bohatě zdobené a co je zajímavé, nejsou na nich náboženské motivy, ale opět alegorie - tentokrát čtyř světadílů. Asie jako orientálka s velbloudem, Amerika jako indiánka s krokodýlem, Evropa jako antická žena s bílým koněm a Afrika jako černoška se lvem. Všechny kočáry byly zavěšeny na masívních řemenech a povážlivě se kývaly. Dlouhá cesta tedy určitě nebyla žádný med. Zanechme však starodávných dopravních prostředků, vraťme se na naši železniční trať a pokračujme v cestě do Slatinic, lázní, které byly už od roku 1558 známé svými sirovodíkovými prameny. Možná sem zavítal i básník Petr Bezruč, který žil v nedalekém Kostelci na Hané. Ale pozor "hanácký expres" už pomalu vjíždí do své konečné stanice. A tou je Prostějov město se zhruba 50-ti tisíci obyvatel, které bylo nazváno po velmoži Prostějovi. Největší rozvoj prodělalo město v 15. a 16. století. Tehdy byl vydubován zámek a Prostějov obkroužily hradby s valem a baštami u bran. Dnes je v jediné dochované baště galerie a vinárna. Další stavební rozmach města vrcholil na počátku 20. století - jeho výsledkem je nová radnice s orlojem či Národní dům. Ten patří k nejlepším dílům známého architekta Jana Kotěry a je vrcholem české secese a moderny vůbec. Jeho návštěvníci tu najdou divadlo, spolkový dům a restauraci. Prostějov má i své slavné rodáky - například mistra české gotiky Matěje Rejska, malíře Aloise Fišárka, vynálezce akademika Otto Wichterle, básníka Jiřího Wolkera a řadu dalších.
