Budeme pokračovat v procházce po pražských zahradách. Minulý týden jsme se podívali, jak vypadaly klášterní a měšťanské. Teď se vydáme do zahrad šlechtických. Dozvíte se například, jak přišla ke svému jménu zahrada Na valech. Zajdeme do Valdštejnské zahrady, kterou už 400 let zdobí unikátní umělé krápníky, a to z doby, kdy ještě neznali cement. V Ledeburské zahradě zase díky pohotovému fotografovi a soše Herkula vznikla zajímavá fotografie bývalého prezidenta Václava Havla.
Píše se rok 1550. Už z této doby zmiňují první písemné podklady renesanční zahradu pod Pražským hradem. Tu dal zřídit Ferdinand Tyrolský.
Zahrada Na Valech
"Nařídil, aby byl zasypán příkop před takzvanými novými letními pokoji, které si nechal vybudovat, a vnikla rajská zahrada. Ta je tam dodnes a jmenuje se zahrada Na Valech. Už z toho názvu slyšíme, že část téhle zahrady vznikla na zasypaných valech mezi příkopy Pražského hradu. Ze severu byla chráněna domy - jižním křídlem Hradu - a otevírala se slunci na jih. Takže tam mohly být pěstovány teplomilné rostliny,"
Ledeburská zahrada
uvedla moje průvodkyně po pražských zahradách Milada Racková. Zahrady kolem Hradu jsou dnes víceméně propojené se šlechtickými palácovými zahradami. Například se zahradou Fürstenberskou, což je dnešní polské velvyslanectví. Zdejší zahrada má dvě části - rovinnou a terasovitou. Zahrada byla nově zrekonstruována. Dá se z ní projít do další zahrady Kolowratské.
"Ta má několik pavilonů, jednomu z nich se dokonce ještě říká Hraběnčina lázeň, protože tam byl bazének. Nepředpokládá se, že by se tam kdy hraběnka koupala, protože to byla velmi studená voda, ale ta voda v zahradách je vždycky takovým osvěžujícím prvkem. Je tam schodiště, které se několikrát lomí, takže návštěvník, který stoupal zahradou až k jejímu vrcholu, ke starým zámeckým schodům, tak se postupně před ním otevíralo panorama Prahy."
Velká Pálffyovská zahrada
Z Kolowratské zahrady můžeme projít do zahrady Pálffyovské, jejíž zvláštností jsou sešikmené terasy s ovocnými stromy a bylinkářská zahrádka. Odsud můžeme po cestičkách projít do zahrady Ledeburské. Ta byla opravena jako první z palácových zahrad. A to s přispěním prince Charlese, který věnoval na opravy zahrad značnou částku. Neobvyklý je u této zahrady i otevřený pavilón - salla terena.
Salla terena u zahrady Ledeburské
"Tam jsou výmalby asi z roku 1720. Neví se přesně, jestli tu sallu terenu stavěl František Maxmilián Kaňka nebo Jan Blažej Santini - Aichel. Výmalba se týká výbuchu Vesuvu a zasypání Pompejí. Většinou jsou sally tereny zdobeny vesele v optimistickém duchu. Tady tu zídku vespod tvoří šedá omítka, která napodobuje sopečný popel a výš na stěnách jsou namalovány průhledy na soptící Vesuv a zříceniny staveb, které se hroutí pod nánosem sopečného popela. To je snad jediný případ, kdy výzdoba není optimistická, ale spíš naopak. Proti salle tereně je fontána a nad ní je barokní plastika Herkula, který má zvednutý kyj v ruce a rozmachuje se, protože chce zabít saň. Když se zahrada otevírala, tak tehdy byl prezidentem Václav Havel. Otevírala se v jeho přítomnosti, protože sám dal osobní dar na opravu zahrady a velmi se o to zasloužil. Nějaký šikovný fotograf si stoupl tak, že na fotografii, kterou pořídil, stál Václav Havel přesně pod tím Herkulem a ten kamenný kyj jen jen dopadnout na jeho hlavu. Tenkrát ta fotografie oběhla celý svět a byla to opravdu humorně pořízená fotografie."
Krápníková stěna ve Valdštejnské zahradě
I další ze zahrad - Valdštejnskou - otevíral v roce 2002 politik, tehdejší předseda Senátu Petr Pithart. Se svojí rozlohou 14 tisíc metrů čtverečních je zahrada, kterou zbudoval v 17. století Albrech z Valdštejna druhou největší ve vnitřní Praze. Návštěvníky určitě zaujme krápníková stěna s voliérou, uvedl Václav Dvořák z architektonické kanceláře.
"Je to neuvěřitelné, když si uvědomíte, že před čtyřmi sty lety byly vytvořené takové umělé krápníky. To znamená v době, kdy neexistoval cement a 400 let takto na dešti vydržely. Je to v podstatě na principu páleného vápna. Tady pracovali italští mistři, takže asi měli své postupy, které byly takto velmi kvalitní."
Je vidět, že sem vévoda soustředil všechny druhy zahradního umění. Neboť tu vznikla i umělá jeskyně, galerie soch manýristy Adriana de Vriese a největší salla terena ve střední Evropě.
