Panorama: Smrtící past pro baktérie a viry z českých univerzit
Medicína získává zásluhou českých vědců nový, svým způsobem revoluční prostředek pro léčbu některých zranění. Jde o náplasti a obvazy, které se v podstatě samy dezinfikují. Lidské tkáni neškodí, zato pro bakterie a viry jsou smrtící. Místem zrodu nového objevu jsou Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy a Technická univerzita v Liberci.
Na počátku byl objev v Liberci. Vědecký tým pod vedením profesora Oldřicha Jirsáka vyvinul na tamní Technické univerzitě jako první na světě stroj na výrobu materiálu budoucnosti - nanovláken.
"Nanovlákna, jako obecně nanomateriály, to je vlastně nový typ hmoty. Všechny projevy té hmoty jsou jiné, než u materiálů známých rozměrů. Z toho vyplývají také nové možnosti použití. V tom já vidím smysl nových technologií, přinášet nové vlastnosti výrobku."
Řekl Radiu Praha profesor Jirsák. Jen tak pro představu, průměr nanovláken je výrazně menší než vlnová délka světla. Jednotlivá vlákna tedy nejsou vidět ani pod optickým mikroskopem. Využití nanovláken je podle profesora Jirsáka možné prakticky ve všech oborech lidské činnosti. Široké pole působnosti se nanovláknům otevírá například v medicíně. Přiložená nanovrstva třeba umožní ráně dýchat a uvolňovat potřebné kapaliny, jinými slovy molekuly kyslíku a vodíku nanovrstvou projdou, ale mikroby a viry se opačným směrem do rány nedostanou.
"Samozřejmě ne. Proti velikosti pórů v našich vrstvách z nanovláken je ten mikrob obrovský. Nemá šanci prolézt. Máme fotografie takových útvarů na pozadí nanovláken a ty ukazují, že je to zcela bezpečná zábrana pro mikroby nebo viry."
Objev si Technická univerzita nechala patentovat. Sestrojení samotného stroje, vhodného k průmyslové výrobě, bylo svěřeno na základě licenční smlouvy liberecké firmě Elmarco. Ta představila první funkční prototyp Nanospider začátkem listopadu 2004. Když se o libereckém objevu dozvěděl Jiří Mosinger z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, dostal nápad.
"Mě to inspirovalo, protože delší dobu se už zabývám chemií singletového kyslíku, a tak jsem si říkal, že ty nanotkaniny by byly ideálním nosičem senzitizéru. Jel jsem za panem profesorem Jirsákem a našel jsem opravdového nadšence. Celkem bez problém se okamžitě rozvinula spolupráce."
"Podstatou objevu je kombinace vlastností singletového kyslíku a vlastností nanovláken. Nanovlákna mají velký specifický povrch, kromě toho jsou ještě také průsvitná a jsou dobře přístupná kyslíku."
Výsledkem této kombinace je, že tkanina z nanovláken obsahující příslušné fotosenzitizery se sama dezinfikuje. Je to důležité i proto, že zachycené mikroby by časem mohly prorůst i těmi malými póry mezi nanovlákny. Objev českých vědců jim vzal i tuto šanci. Jiří Mosinger vidí využití například při popáleninách.
"Popáleniny totiž vyžadují opravdu sterilní krytí. A tohle je ideální případ. Nanotkaniny jsou velice tenounké, lehké, vzdušné a přitom zachycují baktérie a okamžitě je likvidují."
Objev už je také patentován. A licenci k němu má opět už zmíněná liberecká firma Elmarco. Jiří Mosinger samozřejmě nemůže uvádět podrobnosti.
"Podle informací, které mám, oslovila firmu Elmarco řada zahraničních firem. Tyto věci ale, jak jsem byl upozorněn, jsou vázány obchodním tajemstvím."
