V Liberci spatřil světlo světa unikátní vynález

Nanospider, foto: Autor

Už to nejsou jen sportovní rekordmani. Světové prvenství získala po letech opět také česká věda. Zásluhu na tom má výzkumný tým Technické Univerzity v Liberci pod vedením profesora Oldřicha Jirsáka. Vedle vědecké prestiže jsou ale ve hře také možné velké peníze. Zjistit více se vydal na sever Čech Zdeněk Vališ.

Oldřich Jirsák,  foto: Autor
Řecká předpona "nano" označuje miliardtinu původní velikosti. Od ní je také odvozen výraz nanotechnologie, který se začal v 80. letech používat ve Spojených státech pro veškeré technologie, které pracují s komponentami o rozměrech molekul, či dokonce atomů. A objev, který spatřil světlo světa v Liberci, patří do této oblasti. Vědecký tým na tamní Technické univerzitě jako první na světě vyvinul stroj na výrobu materiálu budoucnosti - nanovláken.

"Nanovlákna, stejně jako obecně nanomateriály, představují prostě nový typ hmoty. Všechny projevy té hmoty jsou jiné, než u materiálů známých rozměrů. A z těch všech jiných vlastností vyplývají také možnosti použití a účinky takové hmoty."

Říká profesor Oldřich Jirsák, šéf výzkumného týmu. Jen tak pro představu, průměr nanovláken je výrazně menší než vlnová délka světla. Jednotlivá vlákna tedy nejsou vidět ani pod optickým mikroskopem. Netušené možnosti se s nanovlákny otevírají třeba v medicíně. Přiložená nanovrstva umožní ráně dýchat a uvolňovat potřebné kapaliny, jinými slovy molekuly kyslíku a vodíku nanovrstvou projdou, ale mikroby a viry se opačným směrem do rány nedostanou. Jsou příliš velké.

Nanospider,  foto: Autor
"Proti velikosti pórů v těch našich vrstvách z nanovláken je každý mikrob obrovský. Nemá šanci. Existuje nebezpečí takové nemoci jako je třeba SARS a my už bychom dokázali vyrobit pro lidi takové ochranné pomůcky, že by se jim dobře dýchalo a přitom by baktérie a viry neměly žádnou šanci se jim dostat do těla."

Medicína je ale podle profesora Jirsáka jen jedním příkladem toho, kde všude nanovlákna najdou své uplatnění.

"Je otázka, které obory my teď dokážeme těmi materiály ovládnout. To, o čem dnes mluvíme, jako jsou třeba filtry, medicínské aplikace, separační membrány, to jsou věci, které už máme na dohled. Řekl bych ale, že za nějakých padesát let se budou nonomateriály používat ve všech oblastech lidské činnosti."

Pane profesore, proč jste byli podle vašeho názoru úspěšnější ve výzkumu a vývoji než americké univerzity, které mají na rozdíl od vás k dispozici milióny dolarů různých grantů a dotací?

"My můžeme zatím říci, že jsme trošku před nimi. Nicméně, když se do něčeho pustíte a máte kolektiv, který umí a chce něco dělat, pak máte docela šanci, že přijde i trochu toho štěstí, které člověk ve výzkumu vždy potřebuje."

Technická Univerzita v Liberci,  foto: Autor
Tak tedy jinak, kolik finančních prostředků musela Technická Univerzita vynaložit na výzkum a vývoj?

"Víte, tady někdy nepotřebujete moc peněz k tomu, abyste si udělal někde na koleně nějaké malé funkční modely. Ze začátku je to otázka spíše fandovství. Jakmile ale už chcete postavit něco, co funguje tak, aby to bylo regulovatelné a opakovatelné, tak si nějaké zařízení musíte postavit. Utratili jsme za to asi půl miliónu korun."

Objev si už liberecká univerzita nechala patentovat. Sestrojení samotného stroje, vhodného k průmyslové výrobě, bylo svěřeno na základě licenční smlouvy liberecké firmě Elmarco. Ta představila první funkční prototyp Nanospider začátkem listopadu. Výhradní právo k prodeji bude mít univerzita, zisk se pak rozdělí mezi oba partnery. Podle ředitele a majitele firmy Elmarco Ladislava Mareše znamená účast na vývoji tohoto světového unikátu možnost dalšího rozvoje podniku.

"Pro naši firmu je to obrovská výzva. My pracujeme pro špičkové firmy působící v polovodičovém průmyslu. Také naše technologie musí být špičková. Vyžaduje to flexibilitu, obrovskou zodpovědnost. Myslím si, že to byl hlavní důvod, proč se Technická Univerzita rozhodla jít s námi do tohoto technického projektu. Pro nás to znamená stabilizaci a další rozvoj."

Ladislav Mareš,  foto: Autor
Myslíte si tedy, že na Nanospideru můžete postavit další budoucnost celé firmy?

"No, stoprocentně."

Firmu Elmarco už kontaktovaly některé společnosti s celosvětovou působností. Neobává se Ladislav Mareš průmyslové špionáže?

"Snažíme se samozřejmě filtrovat informace, které jdou ven. Rozhodující je, abychom využili náskoku, který dnes máme a který odhaduji zhruba na jeden rok. Ten náskok máme před americkými a japonskými firmami. Musíme prostě jít do toho naplno a náskok udržet. Každý patent se samozřejmě dá určitým způsobem modifikovat a obejít. Stoprocentní jistota je to, že investujeme maximum úsilí a maximum peněz do dalších prací, do dalšího vývoje aplikací."

Severočeský Liberec se dnes díky převratnému vynálezu ocitl ve světové špičce v nejmodernějších technologiích, za které se nanotechnologie považují. Vždyť ve Spojených státech byl kvůli nim přijat dokonce zvláštní zákon. Rektor Technické Univerzity Vojtěch Konopa proto netají svou spokojenost.

Oldřich Jirsák a Ladislav Mareš  (vpravo),  foto: Autor
"Pro univerzitu to znamená jednak finanční přínos pro stávající výzkum, jednak samozřejmě vědeckou prestiž. Staneme se ještě přitažlivější pro studenty a pro další firmy, které k nám budou zadávat výzkumné a vývojové úkoly."

Jak jste reagoval vy osobně, když jste se dozvěděl, že se na vaší Textilní fakultě zrodil světový objev?

"Měl jsem samozřejmě ohromnou radost, která byla ještě umocněna tím, že pan profesor Jirsák je můj osobní přítel a můj náměstek. Je prorektorem pro vědu a zahraniční styky na Technické univerzitě."

Proč jste požádali o spolupráci právě firmu Elmarco?

"Je to mladá a dynamická firma, která měla osvojené technologie nezbytné k vývoji stroje."

Profesor Oldřich Jirsák ale také připomíná, že současný úspěch univerzity i firmy Elmarco není zase tak výjimečný. Stačí se podívat do minulosti.

"V Liberci vznikly převratné, úplně nové typy strojů, které potom ovládly svět. Byly to třeba bezčlunkové stavy. V Liberci vůbec, co se týče textilu, je obrovská tradice, dá se říci více než stoletá, ve vymýšlení nových věcí. A my na tuto tradici navazujeme. Já jsem sám měl štěstí, že když jsem přišel do Liberce, začal jsem pracovat u člověka, který tady zavedl celý obor netkané textilie, který ty technologie sám vymyslel. V tomto směru se pak dalo tehdejší Československo poměřovat ve světě jedině se Spojenými státy. A já u něho mohl přes dvacet let pracovat. To se potom člověk skutečně hodně naučí."

Vraťme se ale do současnosti, k unikátnímu Nanospideru a k nanovláknům. Nesnažili se už kolegové z amerických univerzit nenápadně zjišťovat, jak vlastně dospěli v Liberci ke světovému objevu?

"No jistě, obracejí se na nás. Kupodivu se to ale snaží dělat tak, abychom netušili, že jsou z amerických univerzit."