Náš host: Dnes už o možnostech využití Nanospideru jen nespekulujeme, říká profesor Oldřich Jirsák
Na podzim roku 2004 byl v liberecké firmě Elmarco představen novinářům Nanospider, světově unikátní stroj na výrobu nanovláken. Jak už napovídá předpona ´nano´, jde o něco hodně malého. Takové nanovlákno má průměr třeba jen 50 miliontin milimetru a blíží se tedy rozměrům molekul. Materiály vyrobené z takových nanovláken mají fantastické vlastnosti. Například textilií vyrobenou z nanovláken neprojdou bakterie ani viry, stejně jako by mořský orel neproletěl otvorem ptačí budky, kde sídlí sýkorka. Jsou příliš velké. Princip, na kterém pracuje Nanospider, byl objeven vědeckým týmem pod vedením profesora a prorektora Oldřicha Jirsáka na Technické univerzitě v Liberci. Velice šťastné pak bylo navázání spolupráce s firmou Elmarco. Tam stroj vyrobili a uvedli do provozu. Technickou univerzitu v Liberci a tamní firmu Elmarco Nanospider proslavil mezi odborníky po celém světě. Za vývoj zařízení získal loni na podzim profesor Oldřich Jirsák Cenu invence, kterou uděluje společnost Škoda Auto v rámci prestižní soutěže Česká hlava. A profesor Oldřich Jirsák je také dnešním hostem Kaleidoskopu.
"My ho nejen sledujeme, ale jsme s Nanospiderem dál spojeni, a to velmi intenzivně. Firma Elmarco už dnes disponuje velmi vyspělým vývojovým týmem. Stejně tak u nás na univerzitě, na Textilní fakultě máme skupinu, včetně studentů a doktorandů, asi 40 lidí, a tito lidé mají ve výzkumu skoro jedinou práci, a to jsou právě nanovlákna a Nanospider, další vývoj technologie, zpracování dalších materiálů, a zejména vývoj nejrůznějších konkrétních výrobků už pro konečné užití."
Před necelými třemi lety, když jste poprvé představovali Nanospider, tak jste pro Radio Praha uváděl jako jeden z hlavních příkladů využití medicínu. Platí to dál?
"Když vzpomínáte dobu, kdy jsme se poprvé setkali v roce 2004, my jsme se tehdy skutečně zabývali technologií a zdálo se nám, že je natolik vyspělá, že vývoj natolik pokročil, že tu technologii můžeme prezentovat. Co se týče konkrétních výrobků a použití, tam jsme spíše spekulovali, k čemu všemu by se takový nový materiál dal použít. Dnes jsme o dva a půl roku dále a musím říci, že jsme tu dobu nepromarnili a že se už vyvinula celá řada různých výrobků. Jsou to třeba různé typy filtrů, od průmyslových až po ochranu jednotlivých osob, filtry, které nepropustí bakterie. Ke spuštění výroby jsou třeba připravené výrobky, které mají vynikající zvukově absorpční vlastnosti, to znamená, že jsou schopny absorbovat zvuk v daleko širším spektru kmitočtů, než to dokáží dosud známé materiály. Je tady celá skupina výrobků, rovněž na pokraji spuštění hromadné výroby, a to jsou výrobky na krytí ran, poranění. Ty byly vyvinuty společně s irskou firmou Altracel, která je jedním z velkých světových hráčů na tomto poli. To je příklad firmy, s jakou rádi spolupracujeme, protože pracujeme v mnoha směrech ohledně vývoje materiálů a v těch směrech se prostě nevyznáme. Trvalo by nám to někdy léta, než bychom se dostatečně zorientovali. Takže hledáme partnery, jako je Altracel. Tato firma nám skutečně dopomohla k tomu, že se vyvinula zase další třída výrobků. To jsou samozřejmě jen některé příklady. Je celá řada dalších směrů, na kterých se teprve výzkumně pracuje."
"Toto je jeden z významných segmentů našeho výzkumu. Máme na fakultě skupinu pod vedením profesora Lukáše, která spolupracuje právě s Ústavem experimentální medicíny a s Fyziologickým ústavem Akademie věd. Cílem je vývoj takových materiálů, které vhodně vyplňují prostor tak, aby v něm pak mohly růst lidské buňky. To se nám skutečně daří. Teď je na řadě náročný vývoj v medicíně, aby se podařilo vyvinout třeba náhradu kůže, míchy, chrupavek."
Dostali jste se díky Nanospideru do centra pozornosti tzv. světových univerzit?
"Ano, v tomto případě se to skutečně stalo. Myslím také, že hlavní roli v tom sehrála spolupráce s velice dynamickou, velice schopnou libereckou firmou Elmarco. Té jsme na základě toho, že dnes už jako Technická univerzita držíme světový patent na nanovlákna a způsob výroby, dali licenci. A ta dynamická firma poměrně hodně investuje, a to nejen do vývoje, ale také do prezentace výsledků.
Pane profesore, je snadné být vynálezcem?
"My jsme byli na katedře v situaci, kdy jsme ukončili jeden skutečně veliký projekt, kterému jsme se věnovali asi patnáct let. Jeho výsledkem byl vývoj nových strojů, nové technologie úplně nového typu netkané textílie. Jezdili jsme po světě a sami jsme instalovali ty stroje, od Číny, přes Spojené státy až po Austrálii. A pak byla tato záležitost ukončena, takže jsme najednou měli určitý volný prostor a hledali jsme, čím ho nejvhodněji zaplnit. Byli jsme tedy připraveni něco nového absorbovat nebo něco nového začít vytvářet. Něco člověka inspiruje z literatury, třeba když se objeví nějaká hmota, kterou někdo vyrobil v laboratoři v miligramových množstvích. My jsme ale technologové, takže nás to samozřejmě provokuje a zkoumáme, zda by se to dalo dělat průmyslově. A pak musíte mír určitou skupinu lidí, kteří jsou ochotni uvažovat žádoucím směrem, bavit se zcela otevřeně, sdělovat si myšlenky a také se hádat. Většinou se pak v takové přestřelce myšlenek může urodit něco nového. A to byl zrovna tento případ."
