Pátý pád: jde to z kopce?
Věc jasná jako facka - čeština má sedm pádů, a pokud chceme někoho oslovit, užijeme bez zaváhání v pořadí ten pátý. Nic nového pod sluncem: u názvů osob a vlastních jmen zvířat tedy rozhodně ne.
Pátý pád se dá užít také při oslovování věcí neživých (např. stolečku, prostři se) nebo zvířat, která partnery komunikace běžně nebývají (např. šnečku, šnečku vystrč růžky). V takových případech se dopouštíme personifikace.
Podle mnohých hlasů to jde s pátým pádem v současné češtině z kopce. A že prý to všechno začíná už na základní škole nepříjemným vyzváním "Novák, k tabuli!". K tomu se později přidávalo vojenské "Novák, nástup!" dost ovlivněné v armádě hojně se vyskytující slovenštinou. Ta totiž stejně jako ruština (v rámci slovanských jazyků) zvláštní tvary pro pátý pád nemá. Základní vojenská služba byla sice zrušena a také školství neustále prochází reformami, ale pejorativní pachuť oslovení v prvním pádě při formální komunikaci, zejména v písemných projevech, v češtině přetrvává. Oslovení "pane ředitel" či "Vážený pane Novák" je pociťováno jako nezdvořilé. K nahrazování pátého pádu v oslovení pádem prvním zřejmě přispívá obliba spontánního vyjadřování a také jakoby pohrdání spisovným vyjadřováním v mluvených projevech. Kromě toho mohou při tvoření náležitých tvarů pátého pádu některých příjmení nastat potíže. A zde je třeba mít se na pozoru - co někomu může připadat naprosto obvyklé a ještě k tomu milé a familiární, může jiného dost popudit.
Zkuste se ale sami zamyslet nad tím, kdy naposledy jste nad rozepsaným e-mailem váhali, jak seriózně oslovit, a přitom dotyčného neurazit. Pan Mlíka, pan Husa nebo např. pan Král o tom jistě vědí své. Nositel neobvyklého příjmení, pan Vidomus, si své obchodní partnery podle způsobu, jakým ho oslovili, dokonce škatulkoval. S jedněmi v jednání pokračoval bez problémů, na ty druhé byl poněkud příkřejší. Považoval je za nevzdělance, kteří ho v dobré víře oslovili "Vážený pane Vidomusi". Ze svého přísného hodnocení - s ohledem k úspěšnosti obchodního jednání - postupně slevoval, protože k vytvoření náležitého tvaru tohoto příjmení, tedy pane Vidome, je třeba vycházet z jeho latinského původu. Ten už je ale pro málokoho zřetelný, a tak jsou v současnosti možné obě varianty.
Ani vyloženě česká příjmení se neobejdou bez problémů. U příjmení zakončených na -ec může totiž náležité měkčení v pátém pádě pozměnit základní podobu jména, a to natolik, že nám bude nejenom připadat poněkud archaická, ale že z ní ani nepoznáme tvar prvního pádu. Tomu lze předejít užitím jiné koncovky, tedy např. pane Krabci, pane Rožci.
Jednoduše vyhnout se lze i oslovení "Vážený pane Huso", "Vážený pane Mlíko", která nám mohou připadat urážlivá (a což teprve jejich nositelům), a to tak, že z nelichotivého oslovení vybruslíme za pomoci neutrálního "Vážený pane" či "Vážený pane inženýre" apod. Zato pan Král se asi nebude příliš zlobit, oslovíme-li ho náležitě "Vážený pane Králi".
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
