Peníze na vznik čs. nemocnice v Bagdádu půjčil Vlastě Kálalové Tomáš G. Masaryk

O Vlastě Kálalové di Lotti se říkalo, že je Albert Schweitzer v sukních. On založil svou světoznámou nemocnici v Lambaréné v rovníkové Africe, doktorka Kálalová zase vybudovala Československou nemocnici v iráckém Bagdádu. Oba zachraňovali životy místním obyvatelům. Zatímco ale na Alberta Schweitzera dodnes vzpomíná celý svět, na Vlastu Kálalovou di Lotti se desítky let zapomínalo. Její osud připomněla až Ilona Borská ve své knize Doktorka z Domu trubačů. Více už Milena Štráfeldová

1896, Bernartice - 1971, Písek. Dva letopočty, které ohraničují život Vlasty Kálalové di Lotti. Z Bernartic do Písku je to pouhých dvacet kilometrů, doktorka Kálalová však mezitím léčila pacienty v tureckém Cařihradu, v iráckém Bagdádu založila nemocnici, přednášela ve Spojených státech i v Evropě.

Medicínu na Karlově univerzitě dostudovala v roce 1922, už během studií se ale rozhodla, že se bude věnovat výzkumu tropických nemocí. Neláká ji však Afrika nebo Dálný východ, ale Orient. Naučí se celkem čtrnáct jazyků, mimo jiné turecky, arabsky a persky. V roce 1924 odjíždí do Cařihradu, peníze na cestu jí tehdy na přímluvu své dcery Alice půjčil prezident Tomáš G. Masaryk. Mladá doktorka pracuje nejprve na zdejších klinikách, sbírá zkušenosti, namířeno má ale dál, do Bagdádu. Přes varování svých přátel se tam skutečně vydá a v roce 1925 tu otevře nemocnici s dvaceti lůžky. Ve své životopisné knize o Vlastě Kálalové to popisuje Ilona Borská. V archivu Českého rozhlasu jsme našli úryvky z její biografie:

"První porod, ke kterému Vlastu zavolali, trval už přes dvacet hodin. Porodní bába, příbuzné i sousedky vyzkoušely už všechny osvědčené metody včetně pověr, když se konečně rozhodly poslat do kavárny pro pána domu. Je zle, ať pán sežene doktora. - Doktora? Muže?! A on má vidět mou ženu rodit? - Kdosi v kavárně si vzpomněl, že se tu nedávno usadila lékařka. Žena, opravdu ženská, jako jsou naše, jenže z Evropy. Ta úleva, Nedojde k zneuctění, doktor je žena. Ve chvíli, kdy Vlasta překročila práh, rodička vykřikla a porodní bába chytla pod její sukní do pleny dítě, holčičku. Byl z toho velký jásot. Doktorka přinesla štěstí."

V roce 1970, také v Československém rozhlase, na svou praxi v Bagdádu zavzpomínala sama doktorka Kálalová di Lotti:

"Jednou přišla ke mně Kurdka. Byla nešťastná, protože ji rodina vyloučila ze svého středu, jelikož měla na hlavě nádor, který ohavně páchnul. A ona už mezi ženami v harému byla pro onen zápach nemožná. Tak já jsem použila svého aparátu, který byl vlastně elektrickým nožem. V případě té Kurdky to byla velmi vážná operace na lebce. A protože to byl nádor velikosti asi tak ženské pěsti a já jsem nemohla ihned ověřit zhoubnost toho nádoru, čekala jsem se strachem příští převaz. K mému úžasu se to hojilo krásně. Tak ona i já jsme měly radost."

Doktorka z Evropy byla v tehdejším Bagdádu velkou raritou. Rychle získávala klientelu hlavně mezi ženami, kterým islámské tradice nedovolaly, aby je léčil cizí muž. Pacientky ale podle dr. Kálalové často věřily víc věštbám nežli lékařům:

"Když matka přišla dát operovat svého syna, tak s sebou přinesla podnos, na kterém byla hromada otrub. A jako za starých dob zaříkávali duchy: vrať nám našeho syna! Potom ho vzala s sebou domů. To bylo pro ně báječné, protože on ležel doma, byl pod mateřskou ochranou a kolem něj už nebylo nic zlého. Jen ti duchové, a ty šlo snadno zaříkat."

"Říkala mi, jak to bylo dramatické, že operovali například tak, že vstávala ve dvě hodiny ráno. Dali sterilizovat a ve tři hodiny začínali operovat. A v půl páté už musela skončit, protože vzduch byl naprosto nedýchatelný. Bylo tam příliš vedro. Tak obyčejně skončili a ona vyjížděla na koni někam za Bagdád do pouště,"

vyprávěl později o zážitcích Vlasty Kálalové primář písecké nemocnice doktor Macháček. Ani na výlety do pouště však lékařka nejezdila bez vědeckého cíle: pro Národní muzeum v Praze tu sbírala exotický hmyz. Její sbírka obsahovala na půl milionu exemplářů a byly mezi nimi i dosud nepopsané druhy.

"Ona měla dalekosáhlé plány. Chtěla, aby se na Karlově univerzitě zřídila stolice tropických chorob. Za tím účelem psala na tehdejší fakultu a na rektorát a chtěla pomoct některému lékaři, který by se o to zajímal. Jednak pobytem v Bagdádu, jednak jazykově, a také smluvila s fakultou stáž pro případného kandidáta do Indie. Ovšem tehdy se to neuskutečnilo pro nezájem fakulty."

Irácké úřady jí navíc neprodloužily licenci, aby mohla dál řídit svou nemocnici. I fyzické vyčerpání a tropické podnebí si vybraly svou daň - drobná lékařka v Bagdádu vážně onemocněla horečkou dengue. Se svým italským manželem Giorgiem di Lotti, kterého poznala v Bagdádu, a dvěma dětmi se proto v roce 1933 vrátila do Evropy. 2. světovou válku prožili v jejích rodných Bernarticích, to se ale rodině stalo osudné. 8. května 1945 tudy totiž projížděla kolona SS.

"První zásah dostal syn Radbor. Naříkal. Chtěla mu jít na pomoc, ale prudký úder do ramene ji přirazil k zemi. Pak ještě ucítila horké palčivé škrábnutí na temeni hlavy. To je konec, napadlo ji. Když zahlédla esesáky, zavřela oči. Cítila, jak jeden přišel těsně k ní a pozoruje ji. Předstírat mrtvou! Ani víčkem nezachvět. - Kopnutí do boku. Nijak silné, jen jako by chtěl špičkou boty obrátit mršinu. Mladý je ale rozstřílený, pochválil si spokojený hlas. - Rozstřílený! Radbor! Už nepláče. - Vy ale nejste Čech, zeptal se německy jiný, méně rozjařený, unavenější voják. Jsem, odpověděl Giorgio. A pak ještě jednou svou nejistou němčinou: Ano, já jsem Čech. - Jiří žije! Jenomže pak voják vystřelil. Proto se tedy ptal. Itala by dal ošetřit. Italové jsou nebo aspoň byli spojenci. Itala by ušetřil, Čecha dobije. - Omdlela. První, co vnímala, když se probrala z mdlob, bylo ticho a červánky. Klekla si, lezla po třech jak zraněný pes, od jednoho k druhému. Všichni byli mrtví."

Po válce se dr. Kálalová věnovala přednáškové činnosti doma i v zahraničí. Rok strávila ve Spojených státech a v Norsku. Byla jednou z mála československých osobností, které protestovaly proti popravě Milady Horákové. Po roce 1948 však málem upadla v zapomnění. Znovu ji čtenářům připomněla až Ilona Borská svou knihou Doktorka z Domu trubačů. Tato kniha vyšla poprvé v roce 1978 a dodnes se dočkala už sedmi vydání. V roce 1992 udělil tehdejší prezident Václav Havel Vlastě Kálalové di Lotti in memoriam Řád TGM a v roce 2007 byla v Senátu ČR oceněna titulem Významná Česka ve světě.

---