Peruc: Rokoko nad památným dubem

Venkovní křídlo původně barokního zámku Peruc, který navrhl italský architekt a stavitel Antonio della Porta. Rokokové úpravy se zámek dočkal ve druhé polovině osmnáctého století. Foto: Klára Stejskalová

Tím rokokem myslíme nově opravený zámek. Památný dub pamatuje námluvy knížete Oldřicha. A vzhledem k tomu, že je zde i studánka jeho vyvolené z lidu Boženy mohl by být výčet plný. Ale není…

Emil Filla,  zdroj: Wikimedia Commons,  CC0

Posledním obyvatelem zdejšího zámku byl slavný malíř českého kubismu a moderního umění Emil Filla. Přišel sem s podlomeným zdravím po těžkém žaláři v koncentračním táboře v saském Buchenwaldu. Byl zcela uchvácen zdejší romantickou krajinou Českého středohoří, modrými a zelenými kopci mezi Louny a Lovosicemi. A hned pod zámeckou zahradou, doslova pár metrů, našel památná místa, kterým dodnes vévodí tisíciletý dub přemyslovského knížete Oldřicha.

Kníže Oldřich a vesnická diva Božena

František Ženíšek: Oldřich a Božena,  zdroj: archiv Národní galerie v Praze,  Wikimedia Commons,  CC0

Je to jenom pověst, nebo se tento romantický příběh lásky tady opravdu stal? Na koho se obrátit? V Peruci si tento příběh už nikdo nepamatuje, a tak to zkusme s kronikáři. Začněme tím nejvěhlasnějším, děkanem pražské kapituly, kterého známe pod jménem Kosmas. A ten by si to mohl pamatovat, protože se narodil za vlády knížete Břetislava, jediného syna knížete Oldřicha a jeho krásné Boženy. Tak co o tom napsal Kosmas do své Kroniky české?

Oldřichův dub v Peruci je prý starý přes tisíc let,  foto: Klára Stejskalová

Mladý, urozený Oldřich, to ještě nebyl kníže, viděl Boženu, „jak pere roucha u studánky, a prohlédnuv si ji od hlavy až k patě, vpil do hrudi nesmírný žár lásky. Bylať vzhledem vynikající, pleti bělejší než sníh, jemnější než labuť, lesklejší než stará slonová kost, krásnější než safír.“ Ani další kroniky s chválou krásné venkovanky nešetří. A právě v Peruci se to stalo, pár metrů pod zámeckým parkem, kousek od dubu, který už tehdy byl statným stromem.

Ale jak to bylo doopravdy se stejně už nikdy nedozvíme. Kosmas strávil v mládí několik let studiem v bohatém Lutychu, v jednom z center učenosti západní Evropy. A tam se podle některých historiků mohl inspirovat příběhem normandského vévody Roberta. Ten si podle pověsti vzal z lásky dceru obyčejného kožišníka a z jejich vztahu se narodil budoucí anglický král Vilém I. Ve své době ještě nebyl znám jako Vilém Dobyvatel, ale jako Vilém Bastard.  Nasvědčuje tomu i fakt, že příjmení Křesina, které podle kroniky nosila Božena, se nápadně podobá latinskému výrazu pro kožišníka, tedy crusinarius. Podobných pověstí krouží po Evropě celá řada, a tak nejenom Češi mají svého Šemíka, Brunclíka, Blanické rytíře, nebo Oldřicha a Boženu.

Velmi často maloval Emil Filla zříceninu hradu Házmburk se dvěma věžemi viditelnou i ze vzdálených Litoměřic. Foto: Klára Stejskalová

Rokokový skvost

Zámecké schodiště se sochami Ignáce Františka Platzera,  foto: Roman Šulc,  Wikimedia Commons,  CC BY-SA 4.0

Kdo z dříve narozených před časem zavítal do Peruce, určitě nebyl uchvácen pohledem z malého, svažujícího se náměstí, nebo spíše návsi. Sešlá, zanedbaná a oprýskaná budova… To byl ten zámek, kde strávil poslední roky mistr Emil Filla. Kdysi dávno byl vedle památného dubu dvorec. Na jeho místě postavil na počátku čtrnáctého století zeman Jetřich opevněnou tvrz. Tahle tvrz přečkala husitské války a dočkala se přestavby na renesanční sídlo. Na Peruci se střídaly rody a měnil se i vkus majitelů. A na sklonku 18. století se už barokní zámek dočkal rokokové přestavby. V této, už dnešní podobě, ji po napoleonských válkách koupil František Thun – Hohenstein a v držení hraběcího rodu zámek zůstal až do vyvlastnění v roce 1945. Pak je Peruc spojena s akademickým malířem Emilem Fillou. Hlavní představitel českého kubismu se zde zotavoval z těžkého žaláře v Buchenwaldu. Nejenomže v Peruci duševně i zdravotně pookřál. Uchvácen okolní krajinou dokázal zde opět tvořit. Stačilo se vypravit ze zámku a otevíraly se před ním obrazy krajiny pro jeho paletu. Takhle maloval nejraději hrad Házmburk, Milešovku, kopce nad Louny Ranou, Milou a Oblík. A v atelieru v zámeckém křídle Filla stvořil jedinečnou sbírku pláten inspirovanou lidovými písněmi. Jde o podivuhodně pojatý soubor výtvarného umění, ve kterém Filla dokázal skloubit svůj kubistický naturel s lidovým uměním. Vzhledem k tomu, že v Peruci stále pokračuje rekonstrukce zámeckého objektu, Fillovy obrazy jsou dočasně umístěné v nedalekých Lounech, v krajské galerii Benedikta Rejta. Ale i tak. Návštěva Peruce na zámku i v podzámčí stojí za to. Rokoková křídla září v původních barvách, v zámku je jedno z nejkrásnějších schodišť v Evropě bohatě zdobené sochami Ignáce Františka Platzera. A kolem památného dubu a studánky vedou do lesů a do polí cesty, po kterých kráčel se svou paletou mistr Filla. A když vám k tomu bude přát i počasí a za sopečnými kopci Českého středohoří spatříte i modrou hradbu Krušných hor, bude to pohled, kterým vám vyrazí dech.

Od zámku,  kolem památného dubu,  se jde do mírného kopce na Krásnou vyhlídku. Odtud se vám otevírá panorama Českého středohoří s vrcholy Ranou,  Milou,  Oblíkem i vzdálenější Milešovkou. Foto: Klára Stejskalová
10
50.342937392700904
13.96155752804853
default
50.342937392700904
13.96155752804853
Autor: Petr Lukeš
klíčové slovo: