Plakát proti tankům
Invaze armád Varšavské smlouvy před 40 lety ukončila tzv. Pražské jaro - pokus československých komunistů o nastolení "socialismu s lidskou tváří". 21. srpen 1968 v těchto dnech připomíná řada akcí a setkání, mimo jiné konference v Senátu či výstava plakátů, jimiž se lidé bránili tankům černým humorem.
Konference se na srpnové události podívala i z trochu opomíjeného pohledu vojenských historiků. Ti připomněli, že už v květnu 1968 byla na česko-polských hranicích soustředěna sovětská vojska, která měla postupovat až ke Karlovým Varům. Závěrečný rozkaz nakonec nezazněl. Sověti se totiž dozvěděli, že je poblíž Českého Těšína deset československých tanků. Okupace přišla o tři měsíce později, v noci z 20. na 21. srpna, kdy čs. hranice překročilo nejméně 22 divizí s leteckou podporou. Historici tvrdí, že tzv. operace Dunaj byla precizně připravena. Tanky jely od hranic, ale i z Antonovů, které s nimi přistály na ruzyňském letišti.
"Všechny obranné systémy, které měly sledovat pohyb tanků, byly vlastně neutralizovány, protože tanky už tam byly, "dodal americký historik Edward Luttwak. Země Varšavské smlouvy podle něj provedly invazi jako velmi hladkou a elegantní operaci. Historik se domnívá, že právě rok 1968 donutil NATO změnit strategii.
Politici ocenili také Rakousko, které pomohlo českým exulantům. Konference se zúčastnilo i několik statečných, kteří neváhali dát najevo svůj názor, například Pavel Litvinov či Natalije Gorbaněvská. Chtěli ukázat, že ne všichni Rusové s invazí souhlasí. I když skončili ve vězení nebo přišli o práci, svého činu nelitují.
Československá armáda dostala při okupaci dostala rozkaz nebránit se. Dnes 54 procent Čechů soudí, že vzdorovat invazi nemělo smysl. Naopak necelá třetina - především mladých lidí - myslí, že se mělo bojovat.
"To, že jsme zachovali chladnou hlavu a prováděli pasivní odpor, bylo myslím daleko účinnější, než kdybychom se bránili."
uvedl v České televizi Daniel Povolný z Vojenského historického ústavu. Jistou obranu však našli lidé v humoru. Celá Praha v té době připomínala satirický časopis. Veřejnost může plakáty, které lidé vytvořili, vidět po čtyřiceti letech vůbec poprvé a to na výstavě v pražské Valdštejnské zahradě. Plakáty původně visely v pravé horní části Václavského náměstí. Kdo je odlepil a schoval, se vypátrat nepodařilo. Ředitel Vojenského historického ústavu plukovník Aleš Knížek se domnívá, že šlo o prvorepublikového knihovníka, který už je zřejmě po smrti. Na knihovníka usuzuje jednak kvůli pečlivosti, s jakou byly dokumenty uloženy, jednak i proto, jak sbírku schoval - neznámý nebo neznámá zřejmě musel prožít protektorát a podle toho také postupoval. Objeveny byly až při kompletní inventarizaci knihovny.
"Je to soubor zhruba 128 kusů plakátů, které byly vytvořeny přímo občany Československa a jsou na nich vtipné glosy na samotnou okupaci, ale třeba i citáty Tomáše Garrigua Masaryka. Zajímavostí je to, že v letošním roce při přípravách 40. výročí jsme získali fotografie od Jiřího Stivína, který fotil právě horní část Václavského náměstí a tam jsme některé plakáty identifikovali ve výkladních skříních, což bylo velmi zajímavé."
Většina z nalezených plakátů není tištěná. Mezi hesly psanými v ruštině i v češtině je třeba doporučení pro milovníky tabáku "Vykuř si svou machorku raděj doma na dvorku!"