Poklad nebo mýtus?

r_2100x1400_radio_praha.png

Dlouholetý hledač tzv. štěchovického pokladu Helmut Gaensel je přesvědčen, že je u cíle. Minulé úterý prý jeho pracovní tým objevil vchod do štoly, kde by měl být uložen. Gaensel ale teď musí požádat obecní úřad o obnovení stavebního povolení. To by, jak doufá, mohl dostat do dvou týdnů.Spekulacím kolem štěchovického pokladu se věnuje Zdeněk Vališ.

Helmut Gaensel není sám, kdo touží po pokladu. Stejně jako on po něm pátrá od začátku devadesátých let i Josef Mužík. Oba vytrvalci už několikrát střídavě oznámili, že objevili to pravé místo, ale pak se opět odmlčeli. Každý z nich už také vložil do hledání milióny. Kolik prostředků na objasnění štěchovické záhady utratil před nimi československý stát, není známo. Stejně jako není známo, zda se o něco takového nepokusil i jiný stát. Jisté je jen to, že v roce 1946 přijely do prostoru kolem Štěchovické přehrady, asi 30 kilometrů jižně od Prahy kamióny americké armády a odvezly odtamtud několik desítek tajemných beden. Po mnoha urgencích československé vlády Američané bedny vrátili. Nikdo ovšem neví, co všechno bylo tehdy u Štěchovic vlastně nalezeno a kolik z toho se dostalo zpět do rukou československých úřadů.

Americký a český občan německého původu Helmut Gaensel tvrdí, že má informace od generála SS Emila Kleina, člena speciální jednotky, která měla zlatý poklad v hodnotě asi 60 miliónů dolarů v lese uložit. S Kleinem strávil Gaensel po válce několik let v československém vězení. V souvislosti se štěchovickým pokladem se ale nespekuluje jen o zlatě či dokonce o slavné ruské jantarové komnatě, po které se za války slehla stopa. Už Američané se zajímali hlavně o desítky tisíc dokumentů nacistického Německa.

Začátkem devadesátých let proběhla tiskem informace, že hledačské aktivity Gaensla a Mužíka pozorně monitoruje hned několik zpravodajských služeb různých zemí. Leckoho by určitě zajímaly dokumenty o zahraničních bankovních kontech třetí říše. Gaensel například před časem prohlásil, že brazilská vláda je ochotná odkoupit za 80 miliónů dolarů určitých dvacet beden, pokud budou objeveny, ale s podmínkou, že nebudou otevřeny. Hodně států by určitě dychtivě sáhlo po materiálech německých výzvědných služeb, třeba po seznamech konfidentů gestapa.

Stále ještě údajně nebyla nalezena dokumentace k obdivuhodně pokročilému německému výzkumu při vývoji tajných zbraní. V závěru války se prý Němcům například podařilo vyrobit letadlo diskovitého tvaru, disponující neuvěřitelnými letovými vlastnostmi. Našli se i svědci, kteří tvrdí, že se tato zbraň měla vyrábět v Čakovicích u Prahy. Ve štěchovických štolách podle těchto svědků ukryli Němci možná tři prototypy těchto letadel. Faktem je, že území protektorátu bylo k vývoji tajných zbraní přímo ideální. Země nebyla zničená spojeneckým bombardováním, měla průmyslové zázemí i dostatek kvalifikovaných dělníků.

Ale vraťme se do reálného času. Podle informace, kterou poskytl Helmut Gaensel deníku Právo, objevil jeho tým v hloubce 16 metrů vchod do štoly. Zatím byla provrtána třímetrová vrstva jemného betonu a za ní byl objeven poklop. Gaensel se neobává, že by okolí bylo zaminováno, ale pro jistotu budou všechny další práce probíhat pod dozorem pyrotechniků. Už začátkem devadesátých let totiž dostaly úřady anonymní dopis, podle kterého je prostor obložen četnými náložemi. A ty jsou prý propojeny přímo s hrází nedaleké přehrady na Vltavě. Anonym varoval, že pokud budou průzkumné práce pokračovat, může vyletět přehrada do vzduchu a přívaly vod zaplaví Prahu. Každopádně za pár dní bychom už možná měli vědět, co vlastně Gaensel objevil. Zatím nejcennější věcí nalezenou při výkopových pracích obou konkurenčních týmu v uplynulých deseti letech byl hornický krumpáč ze 13. století, relikt z doby, kdy se v oblasti od Jílového po Štěchovice těžilo reálné zlato.