Poučení po česku

r_2100x1400_radio_praha.png

Více než rok od krachu prvních kampeliček pozatýkala policie v závěru minulého týdne šéfy dvou největších z nich. Kritici policie, jak uvádí Zdeněk Vališ, si nicméně kladou dál otázku, proč se vyšetřování podvodů nejen v kampeličkách, ale i v bankovním sektoru tak vleče.

Od loňského roku prošetřuje policie v souvislosti se záložnami více než 40 trestních oznámení. Žádný z vyšetřovaných však dosud nestanul před soudem. V problémech je celkem dvacet kampeliček, v nichž jejich členové uložili téměř devět miliard korun. Tyto vklady jsou v současné době nedobytné a podle odhadu nucených správců a ministerstva financí je šest miliard nenávratně ztraceno. Nejde přitom vůbec o to, že by podvodníci stavěli vyšetřování před obtížně řešitelné rébusy. O tom, že kampeličky jsou černé díry na peníze důvěřivých a naivních lidí, informovala některé média už před rokem. Rovněž policisté, vyšetřovatelé i nucení správci umějí hezky popsat metody, jimiž se peníze přelévaly z veřejných na soukromá konta. A tak zůstává pro veřejnost záhadou, proč stát nedokáže tuneláře efektivně stíhat. Naopak ty, kteří krachy záložen způsobili, nechává měsíce běhat na svobodě a dokonce jim nadále umožňuje přístup k majetku.

Došlo až k tak paradoxní situaci, že kampelička, do níž byl dosazen nucený správce, ke svému majetku nemohla, ale bývalí šéfové ano. Zřejmě teprve poté, co nad tímto případem vyslovila podiv média, se vyšetřovatelé rozhoupali a minulý týden vedení kampeličky pozatýkali. Ovšem až na bývalého nejvyššího šéfa, který, ač řadu měsíců vyšetřován, stačil i se sto milióny v kapse včas zmizet v zahraničí. Aby vyšetřovatelé napravili ještě co se dá a vylepšili si trochu reputaci před veřejností, zadrželi minulý týden pro jistotu i šéfy druhé největší zkrachovalé kampeličky. Zákonitě si mnozí občané položí otázku, co za tím vším vězí, zda úplatky, hloupost či neschopnost.

Možná ale svou roli při vyšetřování finančních podvodů hrají i nedostatky v legislativě a občas někdo vysloví dokonce podezření, že zájem dotáhnout případ do konce nemusí být i z jiných důvodů. Právě před loňskými Vánocemi třeba přetřásala média největší loupež v dějinách českého bankovnictví, osm miliard, o které přišla Komerční banka zásluhou podvodného jednání rakousko-izraelského podnikatele Baraka Alona. V bance poté došlo sice k personálnímu zemětřesení a případ začala vyšetřovat policie, jenže rok se s rokem sešel a celá kauza jako by už nikoho nezajímala. Na objasnění zločinu vyčlenila policie pouze jednoho vyšetřovatele. Ten začátkem letošního roku obvinil jedenáct manažérů banky ze zneužití pravomocí, ale tím vše skončilo.

Nové vedení Komerční banky prý nemá zájem, aby se na něco přišlo. Ztrátu, kterou banka utrpěla, jí může uhradit pojišťovna, ale pouze v případě, že ke ztrátě nedošlo vinou trestné činnosti managementu. Nedávno navíc vyšlo najevo, že vyšetřovatel, který se rok případem zabýval, opouští rozdělanou práci a odchází od policie. Dostal totiž velice lukrativní nabídku k zaměstnání od známé auditorské společnosti. Shodou okolností od té společnosti, která po provedeném auditu schválila výroční zprávu Komerční banky v době, kdy už z dokumentů vyplývalo, že banka se stala obětí podvodu. Co si o tom všem asi mohou myslet normální občané? Zaplatili už desítky miliard za vytunelované banky a zaplatí za vytunelované kampeličky. Alespoň symbolickou satisfakci v podobě odsouzeného podvodníka jim ale stát zatím neposkytl. Z čehož plyne poučení, že být podvodníkem je nejen výnosné, ale i bezpečné.