Před šedesáti lety ve volbách zvítězili komunisté

Před šedesáti lety, 26. května 1946, se v tehdejším Československu konaly první volby po skončení druhé světové války. Vyhráli je komunisté - v českých zemích získali 40% hlasů a také v rámci celé republiky se stali nejsilnější politickou stranou, z celkových tří set obsadili 114 mandátů. Vítězství ve volbách jim otevřelo cestu k pozdějšímu převzetí moci. Až do roku 1990 byly tyto volby posledními, které je možné považovat za svobodné. Více o nich Martina Lustigová.

Výsledek voleb ovlivnil omezený výběr stran, které voličům předkládaly své kandidáty. Po válce totiž mnohé prvorepublikové strany nebyly obnoveny - zákaz činnosti postihl například dříve velmi vlivné agrárníky. Povolené strany se sdružily v tzv. Národní frontě. Z první republiky se převzala povinnost jít volit. Volič, který si nevybral mezi omezeným počtem kandidujících stran, mohl využít tzv. bílý lístek. V praxi se to ale příliš neprojevilo. Kam se tedy přiklonili voliči, kteří najednou neměli svou stranu? Na to jsem se zeptala historičky Evy Broklové: "Měli tady lidovou stranu, která nebyla socialistická, národní socialisty, to byla Benešova strana. A nevím, do jaké míry mohli volit komunisty. Možná se k nim určitá část také obrátila."

A kde vidíte hlavní příčiny toho, že volby v roce 1946 dopadly právě takto? "Bylo to zejména tou dobou. Ta doba napomáhala komunistům. Kromě těch opatření volebních zákonů to bylo zejména vítězství nad fašismem. Podíl Sovětského svazu byl obrovský. Kromě toho v programu komunistické strany nebyl socialismus, tam byla šťastná republika. Čili to všechno byla hesla, která přitahovala. A kromě toho vždycky přitahují ty strany, které jsou nové. A komunistická strana se i s tou svou mladou vedoucí elitou po bolševizaci v roce 1929 jevila jako něco úplně nového. To nebezpečí nevnímali už i proto, že Sovětský svaz bojoval na straně demokratických mocností."

Podle Evy Broklové mělo svůj vliv i snížení věkové hranice pro aktivní volební právo. Zatímco za první republiky mohli do Poslanecké sněmovny volit lidé starší 21 let (do Senátu dokonce starší 26 let), v roce 1946 mohli k urnám už osmnáctiletí. "Nebyli zkušení. Kromě toho zažili do určité míry i světovou hospodářskou krizi, zažili Mnichov, zažili Protektorát. Čili to všechno bylo také podpořeno i snahou zachovat stát a vypadalo to (i díky kampani komunistické strany), jakoby Sovětský svaz byl jediný, který byl ochoten se zasadit o Československo. I když to nebyla pravda,"říká Eva Broklová. Podle historiků hrálo roli i to, že komunisté ovládali klíčová ministerstva. Oproti první republice například nebyli z voleb vyloučeni příslušníci branné moci, a ti byli podřízeni právě komunistickým politikům. Ostatní strany tehdy komunisty a jejich vliv podcenily.