Před šedesáti lety zažilo Československo na dlouhou dobu poslední svobodné volby

r_2100x1400_radio_praha.png

S Historickou rubrikou se teď vrátíme o šedesát let zpátky, přesněji řečeno do května 1946, kdy se v tehdejším Československu konaly první poválečné parlamentní volby. Volby, které vyhráli komunisté, byly až do roku 1990 posledními, které můžeme označit jako svobodné. Volební vítězství totiž otevřelo komunistům cestu k převzetí moci. Ohlédnutí připravila Martina Lustigová.

"Od posledních parlamentních voleb v roce 1935 uplynulo 11 let a takřka vše se změnilo. Zatímco volby roku 1935 byly brány jako jedny z řady voleb demokratického prvorepublikového Československa, tak volby roku 1946 se konaly v poválečném Československu, změněném nejen válkou, ale i politickým systémem omezené lidové demokracie a systémem Národní fronty, kdy na rozdíl od prvorepublikového Československa mohly kandidovat jen některé politické strany,"říká historik Michal Pehr. A doplňuje: "Prezident republiky Edvard Beneš o chystaných volbách napsal v dopise Ivanu Dérerovi, když jej přesvědčoval, aby kandidoval: ´Já k tomu říkám, bude se rozhodovat o osudu republiky.´ A exilový ministr financí Ladislav Feierabend tuto obavu vyjádřil slovy: ´To nejsou obyčejné volby. Možná rozhodnou o tom, jestli ještě někdy budeme volit svobodně.´"

Volby se podle původních plánů měly konat do šesti měsíců po skončení druhé světové války. Nakonec ale došlo k odkladu, který, jak upozorňuje historička Eva Broklová, prospěl především komunistům: "Odklad voleb na květen 1946 komunistům umožnil důkladně se na ně připravit. Dříve hlásaný třídní boj nahradili v programu národní a sociální solidaritou všech vrstev. Požadavek autonomie území převážně osídleného Němci změnili na požadavek počeštění území." Komunisté také obsadili klíčová ministerstva - například ministerstvo vnitra, zemědělství nebo školství a osvěty.

Edvard Beneš
Podobně jako za první republiky platil i v roce 1946 poměrný volební systém. Výsledek voleb ale ovlivnil fakt, že mnohé politické strany nebyly po válce obnoveny - týkalo se to například jedné z nejsilnějších prvorepublikových stran - agrárníků. "Zákaz politických stran jako volebních subjektů patří k závažným opatřením směřujícím k omezení pluralismu. Teoreticky se mohly o hlasy venkovského obyvatelstva podělit všechny strany, ale mezi nimi to byla právě komunistická strana, která ovládla Pozemkový úřad a vytvořila si tak předpoklad pro získání hlasů těchto voličů. Vyřazením agrární strany byla komunistům na venkově a ve městech venkovského charakteru odstraněna závažná překážka na cestě k získání prvenství ve volbách," vysvětluje Eva Broklová. Voliči, kteří si nevybrali mezi omezeným počtem kandidujících stran, mohli do urny vhodit bílý lístek. V praxi se to ale příliš neprojevilo.

V únoru 1946 také vstoupil v platnost zákon o úpravě stálých seznamů voličských. "Politicky nejvýznamnější byla ustanovení, kdo má být zapsán do voličských seznamů a kdo má být vyloučen z volebního práva. Kromě válečných provinilců, zrádců a kolaborantů podle Košického vládního programu to byli občané jiné než české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti. Tím bylo omezeno všeobecné volební právo a princip občanský byl vystřídán rozhodnutím na základě národnostním."

Volební právo bylo naopak oproti první republice rozšířeno na voliče od 18 let. Připomeňme, že za první republiky mohli v případě voleb do Poslanecké sněmovny k urnám lidé teprve od 21 let, v případě voleb do Senátu dokonce od 26 let. "Důsledkem zákona bylo, že k volbám bez volební zkušenosti přistoupilo čtrnáct ročníků. To byly z celkových sedmi dva miliony voličů. A z nich více než půl milionu tvořili voliči od 18 do 20 let. Právě tato opatření se ovšem mohla jevit jako ustanovení rozšiřující demokracii,"říká Eva Broklová. Z volebního práva také na rozdíl od předválečné éry nebyli vyloučeni příslušníci branné moci.

Volby roku 1946 zpočátku nebyly nijak výjimečné. Jak upozorňuje historik Michal Pehr, ve stranách se nevedly spory pouze o politický program, ale také o výhodná místa na kandidátkách. Posuďte sami. "Mnozí měli příklad v případě Prozatímního Národního shromáždění, kdy platy stanovené na 12 000 korun vyvolávaly všeobecnou diskusi a mnozí měli pocit, že jsou příliš vysoké. Navíc i tito poslanci se starali o své výhody. Pro potřebu mimopražských poslanců byl pronajat celý hotel Wilson Astoria, jehož pronájem stál státní rozpočet přes 3 miliony tehdejších korun. Hned na počátku parlamentu se řešily také otázky poslaneckých úředníků, vozů, šoférů, přídělů po válce nedostatkového benzínu, atd. Slovenští poslanci žádali hned na začátku, aby mohli bezplatně využívat letadel, která létala na trase Praha-Bratislava. Poslanci dostávali také zvláštní příděly tehdy nedostatkových cigaret, lihovin, ošacení a obuvi. Měli předplacené lóže v Národním divadle a v dalších čtyřech pražských divadlech. A navíc měli rezervováno patnáct pokojů v Tatrách na Štrbském plese a v Tatranské Poliance, přičemž byli informováni, že mohou s sebou brát pouze manželky nebo manžele, ale že na přihlášky širokého příbuzenstva nebude možno bráti ohled. Ukazuje se, že poslancování tehdy skýtalo mnohé výhody. Snad právě proto se lidé předháněli, aby se stali poslanci, nebo alespoň aby se dostali na kandidátku."

Není to tak dávno, co jsme v Česku byli svědky vyhrocené předvolební kampaně. A jak vypadala taková kampaň před 60 lety? Politické strany se dohodly, že na sebe nebudou vzájemně útočit a kampaň povedou ve slušném duchu. Jak se ale blížil termín voleb, rostla mezi stranami pochopitelná nervozita. Volební kampaň se naplno rozjela spolu s oslavami prvního máje. Politické strany pak do předvolební kampaně vstupovaly s charakteristickými slogany. Pokračuje Michal Pehr: "Při této předvolební kampani každá ze stran vsadila na něco jiného a tomu odpovídala i hesla politických stran. Heslem komunistů bylo: ´Republice více práce, to je naše agitace.´ Národní socialisté měli heslo: ´Pojďte s námi, s námi nezabloudíte.´ Sociální demokraté v těchto volbách žádné heslo neměli. A lidovci vsadili na to, že jsou jedinou českou nesocialistickou stranou a jejich heslem bylo: ´Totalita bude bita.´ Všechny politické strany byly přesvědčeny, že to budou právě ony, které zvítězí."

Ve volbách nakonec zvítězila komunistická strana, která v českých zemích získala 40% hlasů a také v rámci celé republiky se stala nejsilnější stranou. Z celkových tří set parlamentních křesel komunisté obsadili 114 mandátů. Druzí v českých zemích skončili národní socialisté, následovaní lidovci a čtvrtými sociálními demokraty.