Přehled tisku

r_2100x1400_radio_praha.png

Přehled denního tisku s datem 2. května připravila Milena Štráfeldová.

Česká republika podle Lidových novin už není na černé listině ochránců duševního vlastnictví. Již nám ani nehrozí hospodářské sankce za jeho nedostatečnou právní ochranu. Úřad amerického obchodního představitele, který přímo podléhá prezidentovi USA, vyškrtl Česko z takzvané černé listiny. Na tento seznam ji úřad zařadil před dvěma lety. Letos jej ke změně názoru přiměla skutečnost, že v České republice od loňského prosince platí nový autorský zákon. Zákon mimo jiné zavedl dokonalejší ochranu počítačových programů a databází. Kromě autorských práv k počítačovým programům a uměleckým dílům zahrnuje duševní vlastnictví i nové patenty a vynálezy. K nejdiskutovanějším intelektuálním krádežím však patří kopírování softwaru nebo hudebních nosičů a filmových děl. Zatímco v rozvinutých zemích je nelegální kopírování potíráno a nepatří k masovým jevům, v chudších zemích dosahuje rozšíření nelegálního softwaru mezi uživateli téměř stoprocentního podílu. Podle odborníků užívání nelegálních programů v Česku však pokleslo. Přijetí nového zákona je zároveň signálem pro zahraniční investory. Země, která se snaží duševní vlastnictví chránit, totiž zároveň vydělávají na přílivu "nedůvěřivého" zahraničního kapitálu.


K případu zdržovaného prodeje posledního pozemku pro stavbu továrny Philips v Hranicích na Moravě se vrací komentář Lidových novin. Jak uvádí komentátor listu, s drzými majiteli pozemků se nesmíme moc vybavovat. Tak pravil minulý týden během návštěvy severní Moravy předseda vlády Zeman. A skupina poslanců uslyšela správně: jako na zavolanou vypracovala novelu stavebního zákona - v případech "veřejného zájmu", jimiž teď mají být všechny průmyslové zóny v zemi, budou majitelům pozemek a nemovitosti vyvlastněny za cenu, jaká se bude líbit státu. Za určitých okolností by bylo možné použít novelu i proti Regecové, která se vzepřela místnímu šlendriánu v Hranicích na Moravě, a její pozemek vyvlastnit za cenu pro obec přijatelnou. Pokud by se to opravdu stalo, Philips by dostal pozemek, radnice v Hranicích by byla spokojena a poslanečtí robůtci by se zavděčili svému exšéfovi, který by se už propříště nemusel s nikým "vybavovat". Miloši Zemanovi by ale do budoucna hrozila malá nepříjemnost. Některá z příštích vlád by mohla vytyčit průmyslovou zónu třeba na Vysočině, a třeba zrovna v místech, kde má předseda svou chatu na důchod. Zeman by tak "veřejný zájem" okusil na vlasntí kůži.


Podle Mladé fronty Dnes je ministr vnitra Stanislav Gross přesvědčen, že spor o vlastnictví slovenských pozemků pod chatami českých sportovních organizací ve slovenské rekreační oblasti Kasárna na česko - slovenských hranicích by mohlo vyřešit posunutí státní hranice. Stanislav Gross to uvedl v nedělním diskusním pořadu televize Nova. Mluvčí ministerstva vnitra Jiří Hájek však v této souvislosti upozornil, že ministerstvo nemůže zasahovat do dění v cizím státě, a upozornil, že věc spadá do kompetence ministerstva zahraničních věcí. To se však do konfliktu nezapojilo a brání se tím, že spor o Kasárna má občanskoprávní charakter. Petiční výbor osadníků na Kasárnách s názorem Grosse naprosto souhlasí. Požaduje, aby se otázkou vedení státní hranice zabývali premiéři obou zemí Miloš Zeman a Mikuláš Dzurinda již na svém květnovém setkání.


Armáda má předražené počítače, tvrdí Hospodářské noviny. Několik stovek počítačů nakoupilo ministerstvo obrany za vyšší cenu, než jakou nabízejí maloobchodní prodejny. Dodavatelská firma ELSO Philips Service přitom zvítězila v obchodní soutěži, z níž má naopak vzejít nejvýhodnější nabídka. K tomuto nálezu dospěl Úřad ekonomické kontroly, jenž spadá pod náměstka ministra obrany Jaroslava Tvrdíka. "Je to další sporný kontrakt z uplynulých dvou let, který prověřujeme. Jestli se podezření prokáže, resort přišel o desítky milionů korun," sdělil kontrolor úřadu. "Postupovali jsme na základě výsledků veřejné obchodní soutěže," prohlášil naopak Zdeněk Jiřák, ředitel Akvizičního úřadu, který počítače nakoupil. "Ceny jsme navíc konzultovali se společností Compaq, jejímž výhradním distributorem je právě firma ELSO Philips Service."


Jedním z center, kam podle Mladé fronty Dnes v uplynulých deseti letech zamířily desítky tisíc ruských imigrantů, je Česká republika. Na otázku, proč zamířili právě sem, Rusové většinou odpovídají stejně: je tu lacino, je tu hezky, je tu bezpečno, ceny nemovitostí jsou velmi příznivé, není to daleko, a hlavně: až do loňského jara nebylo třeba víz. Získat od českých úřadů potřebné dokumenty bylo navíc vždy snazší než na Západě. V České republice vycházejí ruské noviny, fungují tu ruské restaurace, děti mohou navštěvovat ruské školy. Kromě Prahy jsou hlavním centrem ruské diaspory Karlovy Vary, které Rusové odjakživa ctí. A jak početná zdejší ruská komunita je? Odhady se většinou pohybují mezi patnácti a třiceti tisíci Rusů, kteří se zde usadili natrvalo. Bezmála 1500 osob získalo od roku 1993 české občanství.


Česká operní hvězda Eva Urbanová už nebude zpívat v nové inscenaci Smetanovy opery Dalibor, kterou uvedlo Národní divadlo. Podle Lidových novin se tak Urbanová rozhodla po nedělní premiéře nového nastudování opery. Její netradiční pojetí režiséra J. A. Pitínského vyvolalo skandál - publikum reagovalo vlažným potleskem, s nímž se mísily odmítavé výkřiky a hlasité bučení. J. A. Pitínský se scénografem Tomášem Rusínem při děkování ihned opustili jeviště. Velká část diváků nepřijala přenesení děje středověké pověsti do padesátých let 20. století či zdůrazňované homosexuální motivy. Rozhodnutí operní pěvkyně potvrdil i ředitel Národního divadla Jiří Srstka, prohlásil však, že ho její odmítnutí mrzí. "Nechápu to," uvedl Srstka, "podobné reakce na adresu režisérů již zažila například v Metropolitní opeře v New Yorku i nedávno v Berlíně. Přesto odzpívala všechna představení. Dalibora budeme hrát s Jindřiškou Rainerovou v roli Milady." Eva Urbanová nadále zůstává v angažmá v Národním divadle. Pondělní druhá premiéra již proběhla bez protestů publika.


Jak uvádí deník Právo, Jazzová sekce - Artofórum v roce třicátého výročí své činnosti mapuje vývoj české hudebně - taneční a jazzové scény a v té souvislosti v poslední dubnovou neděli zpřístupnila výstavu věnovanou Karlu Vlachovi. Expozice věnovaná dlouholetému dirigentu tanečních orchestrů představuje fotografie, články z dobového tisku, obaly desek, notová vydání písní a podobně. Expozice je doprovázena pravidelnými čtvrtečními vzpomínkovými pořady, přednáškami a promítáním. V rámci výstavy proběhne i vernisáž skleněných plastik Miroslava Hlaveše.

Podle Práva není náhodou, že "vlachovská" akce následuje hned po výstavě o Ježkovi, kterou jazzová sekce uspořádala v nedávné minulosti. Když se totiž po válce vraceli protagonisté Osvobozeného divadla Jan Werich a Jiří Voskovec z amerického exilu a hledali po Ježkově smrti nový orchestr pro své divadlo, vybrali si v roce 1947 právě Karla Vlacha, jehož kapela se v té době dostala do popředí českých swingových orchestrů. Karel Vlach stál v čele svého orchestru téměř půl století. Původně obchodní příručí hrál na tenorsaxofon v ještě poloamatérských souborech, a když byl v roce 1937 postaven před rozhodnutí, zda bude obchodovat s kůží, nebo se bude věnovat hudbě, rozhodl se naštěstí pro to druhé.

Poválečná spolupráce s Janem Werichem a interpretace Ježkových písní pomohla kapele přečkat poúnorové tažení proti americkému jazzu a taneční hudbě. Od roku 1955 kapela mohla začít cestovat a brzy patřila k našim nejcennějším vývozním artiklům. Celkový ústup velkých orchestrů se od sedmdesátých let sice projevil menším množstvím nahrávek, ale Vlachova kapela zůstala symbolem profesionality a pro každého mladého zpěváka bylo snem si s ní zazpívat. Po smrti Karla Vlacha v roce 1986 orchestr vede Jaroslav Dřevikovský.


Mladá fronta Dnes se pokouší odpovědět na otázku, proč filmové dokumenty o Adolfu Hitlerovi přitahují diváky. Jakmile se totiž v televizi objeví dokument o Hitlerovi, křivka sledovanosti prudce stoupne. Tento trend potvrzuje i dramaturg České televize Miloš Slonek, i když důvody vysvětlit neumí. Postava Adolfa Hitlera diváky fascinuje. S hitlerovskou vlnou se spojují - i když v menší míře - i další filmy o nacistické éře z poslední doby zaujal v České televizi portrét Mengeleho. Po cyklech o Hitlerových mužích a vojevůdcích, které v tuzemsku vzbudily mimořádný divácký zájem, koupila televize další sérii Hitlerovy děti. Poté přijde na řadu téma holocaustu. Svou roli v divácké přitažlivosti filmů o Adolfu Hitlerovi hraje podle psychologa Ivana Doudy i tajemnost, cosi nebezpečného, záludného, pocit ohrožení, odvěká fascinace zlem či úzkost z budoucnosti. "Možná nás provokuje i jednoznačnost: říkáme si, přece nemohl být jenom špatný, vždyť kus zla je i ve mně. Ta komplikovanost, ne činy, ale příčiny, nás dráždí," tvrdí psycholog Ivan Douda.


Co se děje mezi trenérem a kapitánem hokejového týmu Pittsburgh Penguins? ptá se Mladá fronta Dnes. Hádá se Ivan Hlinka a Jaromírem Jágrem, nebo si jen povídají o probíhajícím šampionátu, jak se oba vyjadřují před zámořskými novináři? "Mluvili jsme o tom, jak hrají Češi na mistrovství světa, a vy z toho děláte, jako bychom se poprali," tvrdí novinářům Jágr. Spekulace o rozmíšce mezi koučem a kapitánem vyvstaly poté, co Hlinka před sobotním zápasem v Buffalu rázně ukončil živou rozmluvu s Jágrem. Ten na něj při jeho odchodu namířil hokejkou. Mohlo se ale jednat pouze o žert, což američtí novináři těžko poznají. Oba krajané se totiž mezi sebou bavili česky. Sám Jágr domněnky o sporech s Hlinkou vyvrací, a že by kvůli hádce s Hlinkou nehrál, důrazně popřel. "Jsem zraněný, víc neřeknu," využil Jágr možnost, kterou mají hráči v play off, že se totiž nemusí vyjadřovat ke zranění.