Přehled tisku
Výběr z českých deníků s datem 13. října připravil Josef Kubeczka.
Dění kolem jihočeské jaderné elektrárny Temelín je hlavním námětem komentářů všech českých deníků. To, co se právě děje mezi Prahou a Vídní, konstatují Lidové noviny, nemá v dějinách moderního českého státu obdoby. Je to krize jako řemen a mohou za ni obě strany. Rakušané tím, že stále pohlížejí na Čechy s jakousi civilizační nadřazeností, česká vláda zase takovou mírou arogance a pohrdání, se kterou se asi naši jižní sousedé ještě nesetkali. Ignorovat partnera, soudí autor článku, si snad může dovolit jen země ze znepřáteleného vojenského bloku. Rakušani ale už pět let patří do Evropské unie a česká vláda tvrdí, že na nic nemyslí tak jako na vstup tamtéž. Zemanův kabinet podle listu klidně může považovat svého partnera u jednacího stolu za paranoika, ale i s paranoikem, když mi ho osud vybral za souseda, musím mluvit. Klidně, pevně, otevřeně. Takový rozhovor by byl každopádně lepší než posílání stížností do Bruselu, dodává autor. Pokus přehodit výhybku do Bruselu považuje za zbabělost. Zemanův kabinet totiž svého soupeře považuje momentálně za natolik zesláblého, že na něj může bez rizika vyrukovat s netradičními donucovacími prostředky, píše se v Lidových novinách.
Z praktického hlediska se na celý problém dívá Mladá fronta Dnes. Ostře kritizuje českou stranu za to, že se na rakouské protesty nepřipravila. Rakušané totiž nikdy nezablokovali přechody bez předchozího upozornění. České úřady a instituce ale neučinily nic proto, aby případné dopady těchto blokád na české občany zmírnily. A když, tak příliš pozdě. Mohly například odklánět kamiony od Dolního Dvořiště na jiné, volné přechody. Také autodopravci mohli na opakující se blokády zareagovat změnou svých tras. Stejně tak reakce v Česku na blokády je až příliš hysterická, protože prostě na něco takového nejsme zvyklí a hned chceme někoho kvůli jeho názoru rozhánět policií. Navíc neochota českých politiků k vyjednávání je příliš velká, dodává Mladá fronta Dnes.
Vedení policie ve čtvrtek poslalo České zbrojovce Uherský Brod své výtky k pistolím CZ 75 compact, které firma nabízí k přezbrojení policie. Deníku Právo to řekl policejní prezident Jiří Kolář. Rozhodnutí o dodávce 46.000 nových pistolí za zhruba 460 miliónů korun odložilo v polovině září ministerstvo vnitra kvůli nedostatkům při uživatelských a technických zkouškách. "V době, kdy se na ty nedostatky při hodnocení technických zkoušek přišlo, nám zbrojovka tvrdila, že jsou všechny odstranitelné. Ať to tedy provede a my pak zhodnotíme, zda zbraň už odpovídá našim požadavkům," řekl listu Kolář. Další zkoušky již ale podle něj bude muset zbrojovka uhradit sama. Mluvčí policie Ivana Zelenáková upřesnila, že při zkouškách se projevily problémy s užíváním zbraní za ztížených i běžných podmínek. Policejní experti jim vytýkají například opakované vzpřičování nábojů, vypadávání hledí, zadrhávání závěru či zablokování zásobníku. Představitelé zbrojovky jsou podle Práva nespokojeni s tím, že výtky posílá policie až nyní, ačkoli ministr vnitra Stanislav Gross 15. září slíbil, že je doručí do tří týdnů. "Policie nám zatím žádné požadavky nevydala, a termín přitom vypršel již minulý pátek. Ministra Grosse jsem o tom informoval, ale stále čekáme," řekl deníku Právoředitel zbrojovky Jiří Martinec.
Josef Matoulek, jeden ze čtyř obžalovaných v kauze CS Fondů, z nichž se v roce 1997 ztratilo 1,24 miliardy korun, označil ve čtvrtek u Městského soudu v Praze za jednoho z organizátorů transakce bývalého předsedu ÚV SSM Vasila Mohoritu. Píše to deník Právo. Mohorita, který je nyní ředitelem vnějších vztahů Zbrojovky Brno, Matoulkovu výpověď podle listu odmítl komentovat. Pouze připustil, že Matoulka zná. Soudkyně ve čtvrtek oznámila, že Mohoritu předvolá. Jeho jméno dosud v případu nefigurovalo. Investiční společnost C.S. Fond koupila od makléřské firmy Crassus, kterou podle Matoulka vlastnil Mohoritův bratr, v březnu 1997 ruská firma Kos-Mos, zastoupená Nikolajem Trofimovem. Toho Matoulek znal z dřívějších obchodních kontaktů, takže prý původně na žádost Mohority nebo jednatele Crassusu, aby sehnal "nějakého Rusa na obchod s cennými papíry", Trofimova kontaktoval a pozval do Prahy, uvedlo Právo. Trofimov se poté podle Matoulka setkal s Mohoritou, který mu údajně řekl, že dokumenty o prodeji jsou připraveny u notáře. Tam prý byla smlouva, že Kos-Mos za devět miliónů dolarů kupuje investiční společnost C.S. Fond. "Jeho ta suma (tehdy zhruba 350 miliónů korun) překvapila. Ujistil jsem ho, že obchod bude bez problémů, protože jsem Mohoritu znal," vypověděl Matoulek. Po ujištění, že akcie budou obratem dále prodány a nic ve skutečnosti nebude muset platit, Trofimov podepsal smlouvu i doklady o změně představenstva. O dva dny později zmizelo z účtů tří CS Fondů, které spravovala společnost C.S. Fond, 1,24 miliardy korun, uvedl deník Právo.
Doslova za šok označuje třicetiprocentní zvýšení povinného ručení plánovaného pro příští rok komentátor Zemských novin. Nemohli jsme sice očekávat jejich snížení, to totiž zakazuje zákon, aby se noví hráči na trhu nemohli podbízet, ale tak razantní navýšení nečekal nikdo. Pojišťovny své rozhodnutí odůvodňují prudkým zvýšením hodnoty škod, které zaznamenaly během letošního roku, a ty údajně od ledna do srpna vzrostly průměrně o třicet procent. Policejní statistiky ale uvádějí pokles počtu nehod i počtu zraněných. Počet usmrcených a škody na majetku vzrostly, ale pouze o tři procenta, upozorňuje autor. Údaje pojišťoven a policie se podle něj rozcházejí tak nápadně, že někde musí být chyba. Nejspíše na straně prvně jmenovaných. V boji o kus koláče na pojistném trhu si ukously velké sousto a nedaly na varování, že povinné ručení není cesta ke zbohatnutí. I když pojišťovny nejsou charitativní ústavy, neznamená to, pokračuje list, že nutně musí motoristy odírat. Připomíná, že v roce 2002 skončí cenové moratorium na povinné ručení a to teprve pak bude mít všechny znaky tržní služby. Pojišťovny si už zřejmě teď vytvářejí polštář na slevy, kterými budou lákat klienty konkurenčních ústavů. Z vysokého základu se dobře snižuje a přesto zůstane tučný zisk. V závěru svého komentáře pak Zemské noviny poukazují na skutečnost, že nápadná shoda na zvýšení ceny povinného ručení není ničím jiným než kartelem, který nahradil monopol České pojišťovny.
Deník Právo ke stejnému tématu soudí, že hlavním viníkem překotného zdražení povinného ručení není Česká kancelář pojistitelů, ale legislativci. Ti totiž do zákona, jenž od letošního 1. ledna zbavil monopolu na ručení Českou pojišťovnu, vnesli ustanovení umožňující její staré dluhy přenést na bedra motoristů. Komentátor Práva připomíná, že nepokryté závazky pojišťovny z ručení dosáhly 2 a půl miliardy korun. S liberalizací trhu přešly na kancelář pojistitelů a teď se o ně musí podělit všech dvanáct pojišťoven, které dostaly na ručení licenci. Nedokáže si však ale vysvětlit, jak k tak obrovskému dluhu mohlo vůbec dojít, když ručení se po roce 1990 skokově zdražovalo. Také deník Právo dochází k závěru, že stanovení minimálních cen je v rozporu s hospodářskou soutěží. Rozhodně by podle něj neměly otálet antimonopolní úřad a kontrolní orgány a měly by prověřit, nakolik je nynější třicetiprocentní zdražení vůbec oprávněné.
Odpovědný by měl být člověk nejen k jiným lidem a národům, ale i ostatním živým tvorům. Dokládá to i osud huňáče, který na Vsetínsku raboval kurníky a králikárny, a nakonec skončil s kulkou v kožiše v Chomutově. Mladá fronta Dnes připomíná, že v tomto případě lidská odpovědnost nezačíná v momentě, kdy postrach Beskyd vytáhne paty z chomutovské klece. Je totiž jediná možnost, jak je vytáhl: medvědovi k útěku někdo pomohl. A jsou dvě možnosti jak: buď při hotovení únikové cesty asistoval, nebo mu poskytl přístřeší proti útěku špatně zabezpečené. Vedení chomutovského zooparku vylučuje, že by šelmu popostrčili na svobodu ošetřovatelé, aby se jednou provždy zbavili starosti o nechtěné zvíře. Zbývá tedy jejich úsudek, že si medvěd rozebral střechu karantény sám. Ředitel zooparku Rostislav Stach obhajoval své výstřely tvrzením, že je agresivní medvěd smrtelně nebezpečný, a kdyby se dostal mezi domy, mohlo se stát hrozné neštěstí. Stejnými slovy by však měl obžalovat sám sebe - vedení zooparku se tím dopustilo obecného ohrožení. Postrach Beskyd byl zastřelen, protože odpovědní lidé neuměli jinak poopravit své selhání, uzavírá svůj článek Mladá fronta Dnes.
Vyřešili to popravou, konstatuje ke stejné cause deník Právo. Však odolejte pokušení odprásknout si nebezpečnou šelmu, shrnuje svůj dojem z celého případu. Poukazuje ale současně na jeho širší souvislosti. Medvědi mimo přírodu jsou zcela závislí na našich penězích. Ministerstvo životního prostředí bohužel není schopno vytvořit mobilní fond - stačilo by ročně tři sta tisíc korun - ze kterého by okamžitě mohlo pomoci obci, která projeví ochotu se o medvěda postarat. Je to zábavné zjištění ve státě, kde není problém nalít desítky miliard korun do vytunelovaných bank, poznamenává deník Právo závěrem.
