Přehled tisku
České deníky věnují velkou pozornost jednání odvolacího soudu v kauze přípravy nájemné vraždy novinářky Sabiny Slonkové. Komentáře si všímají jak rozsudku, tak faktu, že soudní senát nakonec nepovolil České televizi přenášet celé jednání v přímém přenosu. "Ve vřavě rozpoutané úmyslem České televize vysílat živě odvolací jednání soudního procesu s Karlem Srbou hrozilo, že zanikne podstata věci," domnívá se komentátor Hospodářských novin. Senát pražského Vrchního soudu si podle něj zaslouží uznání, protože nic takového nepřipustil. Jednak tím, že povolil přímý přenos pouze na dobu vynesení verdiktu, ale především tím, že neotálel se svým rozhodnutím. Mezi spácháním činů, za které byl Srba souzen, a vynesením pravomocného rozsudku totiž uplynulo pouze 16 měsíců. To je na poměry panující v české justici nebývale krátká doba.
Komentář Mladé fronty Dnes připomíná, že přenos ze soudní síně od počátku provázely pochybnosti, které zvlášť silnými slovy vyjádřil prezident republiky. Václav Klaus počátkem týdne uvedl, že se především obává možné politizace procesu. Viděli jsme, že žádný monstrproces se nekonal a srovnání s politickými justičními vraždami z padesátých let je víc než přehnané, píše autor komentáře. To, že soudní senát na přání dvou obžalovaných přímý televizní přenos nakonec nepovolil, bylo podle listu mravné rozhodnutí. I to, co mohli diváci vidět, však obavy z politického procesu rozptýlilo. V soudní síni se pouze zvažovali důkazy, píše Mladá fronta Dnes a dodává, že přes všechny otazníky kolem práva na soukromí obžalovaných se zdá, že televize by měla v přenosech ze soudních síní pokračovat.
Nejspornější zůstává podle komentátora Práva otázka, komu nebo čemu měl přímý přenos ze soudního jednání sloužit. Nejmoudřejší ze všech názorů o vhodnosti nebo nevhodnosti přímého přenosu pochází samotného od Srby nebo jeho obhájce - přenos ano, ale bez komentářů. "Perfektní odhad: ještě se nezačalo objektivně 'přímo přenášet', už se vesele subjektivně hodnotilo ze studia," konstatuje Právo.
České humanitární gesto, jež by mělo zmírnit zdravotní škody některým občanům, vůči kterým byla po válce uplatněna opatření proti tzv. nepřátelskému obyvatelstvu, by mělo stát 40 až 60 miliard. Jak píše Právo, mělo by zahrnovat necelé dva tisíce osob. Jak Právu sdělil dobře informovaný zdroj, žadatelé by měli být převážně z řad německé menšiny, ale například také Chorvaté či obyvatelé Těšínska a Opavska. Jednorázově vyplacená částka v letech 2005 až 2007 by měla uzavřít všechna dosud prováděná humanitární gesta a byla by určena jen přímým obětem poválečných opatření a ne jejich příbuzným či pozůstalým. Návrh se týká jen občanů ČR, kteří žijí trvale na našem území, dodává Právo.
Policie připravuje revoluční projekt - vzorové služebny. Podle Mladé fronty Dnes by se tak lidé, kterým například neznámý ničema sebere peněženku, měli ocitnout v úplně jiném světě - místo ošuntělých policejních kanceláří prosvětlené recepce, kde se člověk postižený zločinem bude moci posadit do pohodlného křesílka. Se zlodějem se už nepotká - toho totiž přivedou policisté zvláštním vchodem. Za pultem nebude čekat roztržitý policista, který neví, zda má dříve zvednout zvonící telefon, nebo zapisovat spáchaný čin, ale recepční - civilní pracovnice, které se budou v první linii snažit poškozeným co nejvíce vyjít vstříc. Budou mít základy psychologie, takže například otřesené občany nejprve uklidní. Budou muset znát aspoň jeden cizí jazyk a třeba i uvaří kávu. První dvě služebny se otevřou v Praze a v Jindřichově Hradci.
Jak uvádějí Deníky Bohemia, odhaduje se, že pojišťovny v Česku vyplácejí majitele aut neoprávněně asi ve čtvrtině případů. Pojistné podvody se staly hitem posledních let. Pojišťovny všude na světě, stejně tak u nás, mají své specialisty, kteří se zaměřují na odhalování pojistných podvodů. Jejich práce si moc nezadá s bádáním přímo detektivním. Kromě fingovaných nehod jsou časté podvody s dovezenými automobily. Pachatel přiveze ze zahraničí vrak vozidla, přihlásí ho a pojistí. Pak ho ale odstaví a finguje dopravní nehodu. Poté inkasuje od pojišťovny peníze. V podvodech u dovážených ojetin figurují hlavně celé organizované skupiny napojené na některé zkorumpované úředníky a policisty. Celník přehlédne, že převážené auto je už poškozené, havárii na našem území potvrdí policista a likvidátor pojišťovny nehodu uzná.
Od vzniku samostatného Československa vydržely desetníky a dvacetníky všechno: první republiku, protektorát, nástup komunistů i jejich pád, dočasný pobyt sovětských vojsk i rozpad federálního státu konstatují Hospodářské noviny. Zastavil je až současný růst cen. Lidé přestali nejmenší drobné téměř používat a Česká národní banka proto o půlnoci z pátku na sobotu ukončila jejich platnost. Někteří obchodníci chtějí lidem výměnu drobných usnadnit a slibují, že deseti i dvacetihaléře budou při placení stále přijímat. Přestože o zrušení desetníků a dvacetníků rozhodli sami lidé tím, že je přestali používat, nebylo to proto, že by se jim desetníky a dvacetníky znelíbily. Titul nejméně oblíbené mince totiž patří přesnému opaku mezi mincemi - kovové padesátikoruně. Začala se vyrábět v roce 1993 a od začátku ji lidé odmítali.
Lidové noviny soudí, že lepší než zabývat se výměnou drobných v bance, je věnovat je na humanitární účely. Většina z nás nějaké ty plíšky v peněžence nebo někde v zapadlé kapse má. Jenže jít do banky s drobnými v hodnotě dvou korun padesáti skoro nemá cenu. Určitě stojí za to hodit je do kasičky na dobročinné účely, je jich všude dost a dost. Žije nás tu deset milionů - a deset milionů desetníků je milion korun. Za ten už se dá ledacos pořídit, podotýkají Lidové noviny.
Na slušný příjem se podle deníku Práva mohou těšit lidé, které zaměstná nová automobilka, již v Kolíně staví japonsko-francouzské konsorcium. Průměrná mzda ve společném podniku firem Toyota a Peugeot Citroen by totiž měla dosahovat podobné úrovně, jaká je obvyklá v mladoboleslavské Škodě Auto. Měsíční příjem zaměstnanců kolínského závodu by tak měl přesahovat dvacet tisíc korun, což je vysoko nad celonárodním průměrem, sdělil Právu hlavní inženýr výrobního plánování Toyoty Manabu Morisaka. Firma již zahájila v říjnu nábor dělnických profesí. Mistři i někteří dělníci absolvují také stáže v dceřiných společnostech firem Toyota a PSA ve Velké Británii, Francii, Turecku nebo Japonsku. Znalost cizího jazyka přitom není podmínkou, k dispozici jsou tlumočníci. Zaměstnanci nové automobilky budou pracovat čtyři dny v týdnu po deseti hodinách v denní a noční směně, dodává Právo.
Vlastní švestkové sady se rozhodla založit vizovická likérka Rudolf Jelínek. Jak píše Mladá fronta Dnes, na Valašsku totiž pěstování švestek v posledních letech upadá a likérka musí dovážet surovinu pro výrobu své oblíbené slivovice z ciziny, většinou z balkánských zemí. Zaměstnanci likérky vysadili první stromky ve čtvrtek. Za tři roky by měly pokrývaj její švestkové sady 55 hektarů. Pro srovnání - ve třicátých letech bylo na Vizovicku přibližně 100 tisíc ovocných stromů, a z toho více než 70 tisíc švestek. Dnes na Valašsku švestkové sady téměř vymizely a "trnky" se pěstují jen pro osobní potřebu. Pozemky Jelínkových sadů leží asi kilometr od likérky, v kopcích nad Vizovicemi. Zpracovaná pěstitelská studie tyto lokality označila jako velmi příhodné. Ovoce na nich sklizené má sloužit především pro výrobu speciálních ročníkových slivovic k archivaci. Tento postup lze například ve vinařském oboru přirovnat k výrobě vín z pozdního sběru.
Ohromnou úlevou skončil pro rybáře čtvrteční výlov rybníka v Merklíně na Plzeňsku. Jak píše Právo, s posledními rybami se v síti zatřepal i veterán Vendelín. Kapitální sumec vážící bezmála šedesát kilogramů, přečkal bez úhony loňskou povodeň, která z rybníka vyplavila většinu ryb. Rybáři už ztráceli naději, že svého miláčka, který tu žije 20 let, ještě někdy uvidí. V síti po zátahu už nebyla skoro ryba, když se najednou rozvířila voda a dvoumetrový sumec vyjel k hladině. Ohlušující jásot rybářů probral desítky zkřehlých zvědavců na břehu rybníka, kteří se přišli na Vendelína podívat
