Přehled tisku
Výběr armádních nadzvukových letounů, o kterém rozhodovala vláda, se odráží i v komentářích deníků. Vláda na svém středečním zasedání souhlasila s tím, že pro české vojenské piloty získá 14 stíhaček Jas-39 Gripen ze Švédska. Mladá fronta Dnes se domnívá, že výběr armádních letounů se uskutečňuje v atmosféře, která se nehodí pro svobodnou volbu.
Výběr armádních nadzvukových letounů, o kterém rozhodovala vláda, se odráží i v komentářích deníků. Vláda na svém středečním zasedání souhlasila s tím, že pro české vojenské piloty získá 14 stíhaček Jas-39 Gripen ze Švédska. Mladá fronta Dnes se domnívá, že výběr armádních letounů se uskutečňuje v atmosféře, která se nehodí pro svobodnou volbu. "Výrobci stíhačky naší vládě vnucují. Slibují modré z nebe (gripen) nebo na nás posílají politiky, kteří jemně naznačují, že pokud my nevyzkoušíme jejich stíhačky, oni je vyzkoušejí na nás (F-16)," píše deník. Podle něj však neexistuje žádný evidentní důvod, proč by bylo lépe pronajmout nebo koupit gripeny, či se rozhodnout pro F-16. List připomíná, že výběrové řízení na nadzvukové letouny musela vláda zrušit kvůli podezření z korupce. Přímý výběr však podle deníku toto podezření neodstranil. Gripeny list spojuje opět s korupcí a F-16 s nepřípustným politickým nátlakem supervelmocí.
Lidové noviny poznamenávají, že pachuť ze způsobu, jakým výběr nadzvukových letounů pro českou armádu probíhal, zůstane dlouho. Komentátor listu se domnívá, že je v zásadě jedno, který typ letadel dostane přednost. "Vzhledem k tomu, že tato země nebude přímo ohrožena minimálně v příštích 15 až 20 letech, tyto stroje nebudou k obraně státu nasazeny," tvrdí autor. Podle něj by vyslání jednoho roje stíhaček, tedy čtyř letounů, nepomohlo ani při spojeneckých misích v zahraničí. Zjednodušeně se dá říct, že stíhacích letounů je u spojenců v Evropě i v Americe více než dost. České stroje zatěžující rozpočet jim moc prospěšné nebudou. Přispívat jim budeme specializovanými jednotkami, na které by mohlo být, ale nebude, více peněz, píše komentátor Lidových novin.
Hospodářské noviny se obsáhle věnují prodloužení doby odepisování budov z třiceti na padesát let. Kvůli prodloužení odepisování komerčních nemovitostí a vyšší dani z přidané hodnoty na stavební práce se dá podle deníku bez rizika vsadit na úprk kapitálu z českého realitního trhu. Návratnost investic do komerčních nemovitostí se sníží a prodlouží. Podnikatelé, kteří v uplynulých letech koupili nebo vystavěli v ČR nákupní areály, administrativní centra či hotely za miliardy korun, tak budou platit vyšší daně z příjmů, než původně předpokládali. Pokud si například vzali úvěr a výši splátek vypočítali podle původně odhadovaného zisku, mohou mít nyní problémy. Zdůvodnění prodloužených odpisů pro budovy je podle listu směšné. Prý nové stavby vydrží více let. Podle Hospodářských novin zákon nejvíce postihne investory, kteří si půjčili na výstavbu nových objektů a jejich finanční plány počítaly s třicetiletou dobou odepisování.
Na odpor ministerstva školství narazila metoda některých radnic, které platí nemalé příspěvky rodičům za to, že dají dítě do školy v obci. Chovají se tak starostové obcí, které se potýkají s nedostatkem žáků. Uvádějí to Lidové noviny, podle nichž příspěvek na dítě činí ve většině obcí pět až šest tisíc korun, za prvňáčky i mnohem více. Podle ministerstva se však obce pohybují na hraně zákona. Mluvčí Michaela Lagronová považuje způsob placení za krajně nesystémové řešení úbytku dětí ve školách. Podle ní mají obce možnost úbytek žáků řešit rušením nebo slučováním škol. Tomu se však brání starostové, protože fungování školy v obci považují za otázku prestiže. Navíc obce tvrdí, že jim jejich nápad šetří nemalé peníze. "Když nám chybí žáci, musíme požádat ministerstvo o výjimku, za kterou platíme desetitisíce. Když zaplatíme rodičům, naplníme třídy a ušetříme," řekla listu starostka obce Zahrádky na Českolipsku Milena Brožová. Oficiálně obce vyplácejí rodičům "příspěvky na vybavení žáka", nikdo ale podle Lidových novin nekontroluje způsob využití peněz.
Někteří poslanci tráví čas tím, že shánějí peníze pro fotbalové kluby, zjistily Hospodářské noviny. Milióny tak svým klubům získali Michal Kraus, Milan Urban, Jaroslav Plachý a Vlastimil Tlustý. Všichni unisono tvrdí, že to dělají zadarmo a že tak pomáhají mládeži. Z propojení fotbalu a politiky těží ale obě skupiny, první peníze, druhá třeba možnost ukázat se voličům, míní list. Fotbaloví manažeři sice neoficiálně tvrdí, že se politikům revanšují například VIP vstupenkami či pozváním na zahraniční zájezdy, ti se ale od toho distancují. Už případ bývalého šéfa Sparty a mecenáše ODS Petra Macha ale podle Hospodářských novin ukazuje, že jsou i další důvody, proč je výhodné být s politiky zadobře. Do vedení Sparty prosadil Mach bývalého místopředsedu ODS Petra Čermáka a když Letné načerno postavil stadion a stavební povolení získal až den před slavnostním otevřením, nikdo neprotestoval. Stadion mu pokřtil tehdejší premiér Václav Klaus. Machovi se ale nakonec nevyplatilo, že byl spojen jen s jednou stranou. Když Klausova vláda v roce 1997 padla, byl obviněn z celního deliktu.
Český polárník Miroslav Stuchlík z Mořiny u Berouna, který i podle soudního verdiktu před deseti lety zahynul při výpravě v Antarktidě, možná žije a objevil se v Berouně. Jak píše Právo, policisté při namátkové kontrole na začátku prosince v jednom z aut objevili na sedadle spolujezdce muže, který měl být už deset let mrtvý. Měl u sebe jen rodný list. Totožnost pak potvrdila zkouška DNA. Stuchlík běhal také ultramaratóny. Jak uvedl jeho známý, jednou kamarádům řekl, že jede na ostrov Nelson. Tam měl rok žít sám, pozorovat meteorologické vlivy a také to, jak na něj samota působí. Později přišla zpráva, že se našla převrácená kánoe a jeho osobní věci. Tehdy si prý mysleli, že to nahrál a odjel do Peru, jak o tom uvažoval. Na základě neúspěšného pátrání prohlásil soud v roce 1993 Stuchlíka za mrtvého. Podle ČTK se polárník údajně objevil nedávno na jednom z berounských úřadů. Představil se jako Miroslav Stuchlík a dodal, že nemá občanský průkaz. Pak zase zmizel.
Zboží z televize už má doma minimálně každý pátý Čech, píše Mladá fronta DNES. Tuzemský trh živí necelou desítku firem, které nabízejí své zboží přes televizní obrazovku. Většinu z nich ovládají zahraniční firmy a Češi u nich utratí ročně asi jednu miliardu korun, převážně za kuchyňské zboží, kosmetiku a hudební disky. Cena zboží se pohybuje většinou mezi jedním až dvěma tisíci korun. Překvapivě často míří zboží z obrazovky do krajů s vysokou nezaměstnaností. "Hodně kupujících je ze severní Moravy, hlavně z Ostravska. Naopak méně volajících je z jižní Moravy a Prahy," říká Jitka Ježková z firmy Telemarketing Prague. Podle ní si lidé objednávají zboží už v průběhu vysílání spotu. Hovory utichnou asi do půl hodiny po odvysílání. Jejich počet závisí zejména na délce reklamy, která se pohybuje od desítek vteřin do desítek minut.
