Přehled tisku
Republiku do frcu, komentuje MF Dnes zveřejnění údajů o enormním dluhu ČR a pokračuje. Jsme vážně dobří. Natřeli jsme to Evropě na celé čáře - v pití alkoholu nám sice první příčka pořád uniká, v rychlosti dělání dluhů jsme však na špici. Tak nám to spočítali eurostatistici. Chytří lidé stále mudrují, jaký národní vklad přineseme do rozšířené evropské rodiny. Nabádají nás, abychom se neptali zištně, co nám z Evropské unie kápne, ale co do ní sebevědomě kápneme my. Kápneme tedy mimořádnou "dluhoschopnost", což značí umění rychle zvyšovat dluhy při současném tváření se, že úspornou reformou záslužně šetříme.Utrácet víc, než vydělám, není žádný kumšt. Umělo by to každé malé dítě, které má v hračkářství "oprávněné nároky" - jen kdyby ho kuratela rodičů nechránila.
Vlády si obvykle myslí, že jsou chytřejší než děti. Ony prý dluhy sekají s rozmyslem a s uznáním pro sociální potřeby voličů. Ale zatímco vláda, která dluhy dělá, odejde, my, kdo je zaplatíme, zůstáváme.Vláda samozřejmě ví, že strmý růst dluhů je špatný - republiku do frcu totiž dát nemůže, i kdyby chtěla. Vždyť kdo by si ji koupil?!
LN připomínají, že české politické elitě se dlouho nedařilo najít společnou řeč ohledně války v Iráku. Hned několik nemilých překvapení si před rokem na sebe navzájem připravili vysocí ústavní činitelé v době vrcholící krize kolem Iráku. Výsledkem byly série jejich přestřelek a nejednotný postoj ČR k válečnému tažení spojenců. Pro postup, při němž čeští politici na jedné straně schvalovali akci Spojených států a zároveň se odmítali zapojit do koalice, se již před rokem vžil termín "švejkování".
Na jeho počátku stál tzv. Dopis osmi, který několik týdnů před koncem svého funkčního období podepsal prezident Václav Havel. Dokument údajně sestavila španělská a britská diplomacie. Podpisy španělského, britského a polského premiéra či prezidenta Havla měly spojencům poskytnout spíše morální podporu pro zamýšlené vojenské kroky. Jenže situace se radikálně změnila hned o pár týdnů později, když na Pražském hradě začal vládnout čerstvě zvolený prezident Václav Klaus. Válka vypukla téměř přesně týden poté, co se ujal funkce. A "lidový prezident" hned od začátku dával najevo, že nepůjde proti názoru veřejnosti, která se podle průzkumů stavěla proti až ze 78 procent.
Zhruba ve stejné době se ale vynořil další problém: americká administrativa zařadila Českou republiku na seznamu spojenců podporujících tažení v Iráku. Podle informací LN z důvěryhodného zdroje blízkého premiérovi neměl tehdy Vladimír Špidla tušení, jak se Česko na "seznamu ochotných" ocitlo. Vzhledem k tomu, že Američané při sestavování seznamu nepostupovali svévolně, je pravděpodobné, že se Česko na seznamu objevilo přičiněním ministerstva zahraničí. Z rozháranosti a střetů vysvobodila politickou scénu až parlamentní rezoluce, podle níž mohly české jednotky, které již čekaly v Zálivu, zasáhnout, až v době, kdy režim Saddáma Husajna použije zbraně hromadného ničení. K tomu nedošlo, a tak se čeští chemici vrátili z krizové oblasti, aniž by vstoupili do Iráku.
CYRIL SVOBODA - Nikdy jsem neřekl, že jsme součástí koalice, na tom si trvám, ale na otázku v tomto konfliktu samotném, na čí straně jsme, tak jsme samozřejmě na straně koalice, protože já neumím říct, že nejsme na straně vůbec ničí.
VÁCLAV HAVEL - Principiálně si myslím, že je třeba rehabilitovat princip preventivní obrany. První i druhá světová válka nám dávají dost zkušeností, abychom si toto poučení z nich vzali, ale tvrdím, že to nelze aplikovat automaticky, že každý případ se musí znovu od začátku zvláště posoudit.
VLADIMÍR ŠPIDLA - Neúčastníme se akce proti Iráku. Jde o politickou podporu. Jsme součástí mezinárodního společenství, které usiluje o odzbrojení Iráku. Stojíme vedle Francie, Německa, ale taky vedle Velké Británie, zkrátka na straně rezolucí požadujících odzbrojení Saddáma Husajna.
VÁCLAV KLAUS. Irák je samozřejmě diktatura ve všem všudy, což je uspořádání, které je pro dnešní euroatlantickou civilizaci nepřijatelné a potenciálně nebezpečné. Ale představa zastánců útoku na Irák, že lze demokracii zavést vojenskou silou, je pro mne jako z jiného vesmíru," napsal Klaus o něco později pro MF Dnes.
Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach vyslovil v uplynulých dnech na můj vkus až příliš odvážnou myšlenku, píše Právo. Pro vysvětlení dlouhodobě rostoucí nezaměstnanosti v České republice našel velmi pohotově viníka - mohou za to podnikatelé, kteří nevytvářejí dostatek pracovních míst.
Zdeněk Škromach před televizními kamerami asi zapomněl, že podnikatelská obec není sociální ústav, který by měl zajišťovat to, co není schopen zajistit stát, jinými slovy starat se o tisíce nezaměstnaných, kterých za vlády, jíž je pan ministr členem, neochvějně přibývá. Nesmyslná výtka navíc přichází v době, kdy se na občany živící se vlastní podnikatelskou činností valí další vládní opatření, která ve svém důsledku budou u některých drobných firem či živností stoprocentně likvidační. To nakonec dokládají statistiky o počtu zejména malých podniků, které v průběhu prvních měsíců tohoto roku ukončily svoji činnost.
Ministerstvo by si v první řadě mělo zamést před vlastním prahem. Dnešní systém sociálního zabezpečení a vyplácení dávek v nezaměstnanosti nahrává těm, kteří pracovat jednoduše nechtějí a raději využijí toho, že se o ně postará stát. Na druhou stranu jsou u nás vypláceny milióny korun na tzv. aktivní politiku zaměstnanosti, jejíž efekt se ale na počtu lidí bez práce nijak neprojevuje.
Až budou nastaveny systémové kroky ke snižování nezaměstnanosti i k efektivnímu růstu české ekonomiky a jejímu hospodářskému rozvoji, může i ministr práce udělat gesto, v němž vyzve podnikatele k vytváření dalších pracovních míst. Taková doba nás ale za tohoto ministra asi bohužel nečeká.
