Přehled tisku

Generál Andrej Vlasov
0:00
/
0:00

Vzpomínalo se, ale ne na všechny. Podle Mladé fronty Dnes ani šedesát let nestačilo, aby vychladly emoce kolem role vojáků generála Andreje Vlasova při osvobození Prahy. Vlasovova antibolševická Ruská osvobozenecká armáda bojovala na straně německého Werhmachtu. Jedna z divizí se ale po vypuknutí pražského povstání postavila jednotkám SS a sváděla s nimi od 6. do 7.května urputné boje.

Generál Andrej Vlasov
Vzpomínalo se, ale ne na všechny. Podle Mladé fronty Dnes ani šedesát let nestačilo, aby vychladly emoce kolem role vojáků generála Andreje Vlasova při osvobození Prahy. Vlasovova antibolševická Ruská osvobozenecká armáda bojovala na straně německého Werhmachtu. Jedna z divizí se ale po vypuknutí pražského povstání postavila jednotkám SS a sváděla s nimi od 6. do 7.května urputné boje. Organizátoři oslav konce války sice původně trvali na tom, aby Letnou při přehlídce projeli i příslušníci historických klubů oblečení do uniforem Vlasovovy armády. Nakonec ale z jejich nápadu po výhradách ruského velvyslanectví sešlo.


Komentátor Práva si ve svém příspěvku všímá, že při českých oslavách konce války byl poněkud přehlížen podíl Rumunska na osvobození Československa. Zapomněl na něj i předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek ve svém sobotním projevu na Pražském hradě. Přitom rumunský podíl byl obrovský, přesahující asi i podíl armády československé. Při osvobozování Československa padlo 33 tisíc rumunských vojáků, připomíná deník. Zůstal-li Zaorálkovi kus historie vlastní země utajen, měl by si alespoň najít schopnější poradce, píše Právo.


Jiří Dědeček
Když jsem byl malý, píše v Lidových novinách Jiří Dědeček, hrávali jsme si na fašisty a rusáky. Koho by tenkrát napadlo, že provádíme rekonstrukce bojů druhé světové války. Bylo teprve nějakých patnáct let po ní, a tak by dospělé taková hovadina ani nenapadla. Jenom dětem se rekonstrukční hry promíjely. Když účastníci nedávné rekonstrukce jakési bitvy plzeňské a i té pražské o rozhlas říkali, jak si báječně zařádili, konstatuje dále Jiří Dědeček, uvědomil jsme si, že jsem rád, že nepatřím k pamětníkům. Protože by mi možná vadilo zadýchané nadšení, bolely by mě granty a sponzorské dary. A o to víc, že za veselým klukovským řáděním se skrývají problémy desítek žijících válečných veteránů. Důchody, které nestačí k životu, potíže s přijetím do domova seniorů...inu Ministerstvo válečných rekonstrukcí má jiné starosti...uzavírá v Lidových novinách Jiří Dědeček.


Němci lobbují v Bruselu za to, aby české podniky v pohraničí dostávaly méně peněz z veřejných zdrojů, pozorňují Hospodářské noviny. Pokud se jim to podaří prosadit, firmy z Karlovarského, Jihočeského či Plzeňského kraje by mohly už za dva roky přicházet o desítky, možná i stovky miliónů korun. Čeští vyjednávači doufají, že bez jejich souhlasu Evropská komise takovou změnu neschválí. Němci tvrdí opak. Tím, kdo hlavně tlačí na to, aby se snížila veřejná podpora českým podnikům je Bavorsko, uvádějí dále Hospodářské noviny. Bavorsko jako jeden z nejbohatších regionů Evropy totiž prakticky nemá nárok na finanční výpomoc z Bruselu, zatímco podstatně chudší západní Čechy ano. Němci tvrdí, že některé podniky, třeba z automobilového průmyslu, přesídlily přes hranice právě kvůli šanci na podporu. List přiznává, že je skutečně systémově špatné, pokud unie dotuje investiční plány jednotlivých firem. Je to ale problém toho, že bruselské přerozdělovací programy jsou nastaveny podobně nesmyslně jako například nákladná Společná zemědělská politika.


Úřad vlády
Lidové noviny upozorňují, že by bylo dobře se ptát na kritéria, podle kterých je vybírán či vybírána mluvčí vlády. Ta poslední - Veronika Skořepová - musela post opustit poté, co se podle listu zjistilo, že "kvalita ducha nedosahuje kvalit tělesné schránky". Tiskový mluvčí by měl mít i jiné vlastnosti, než je svěží mládí a hvězdný vzhled. Například se má alespoň někdy účastnit zasedání vlády a alespoň někdy pochopit, oč při jednání šlo, aby o tom mohl či mohla kvalifikovaně informovat veřejnost, píšou Lidové noviny.

Také Právo píše, že Jiří Paroubek si za svou mluvčí vybral dívenku vzděláním nedotčenou a vkusem nepolíbenou. "To se stát může, i když by se to stávat nemělo. Avšak proč po její rezignaci ji premiér ještě doprovází slovy o vynikající spolupráci s ní," ptá se autor komentáře a dodává, že loajalita v politice i v životě je krásná a vzácná věc, ale neměla by přesahovat hranice zdravého rozumu.


Foto: Evropská komise
Nebyli jsme vidět ani slyšet, spíš jsme se jen vezli, naše politika byla šedivá. Takové a další kritické hlasy zaznívaly v českých médiích podle bruselského zpravodaje Hospodářských novin při hodnocení prvního českého roku v Evropské unii. Autorovi ale chyběla jedna podstatná věc: totiž srovnání s ostatními zeměmi. "Ano, v unijní politice se vše podstatné točilo kolem názorů a iniciativ Francie, Německa nebo Velké Británie. Ale srovnávat se s nimi je nesmyslné. První dva státy jsou zakládajícími členy Evropského společenství, Británie je zvyklá na aktivní evropskou politiku už několik staletí. Ve světovém měřítku jsou to pořád silné a aktivní státy." Česko je ale podle zpravodaje Hospodářských novin středně velká země, která je nováčkem, a takové země narazí při prosazování svých zájmů na tři problémy. "Nemá dostatečné kontakty a síť lidí v unijních institucích; její diplomaté mohou být sebelepší, ale nemohou během roku nahradit neformální vyjednávací systém mezi starými členy. Taková země ani nemohla mít při jednáních dost témat, jež by ´prodala´ výměnou za podporu svých zájmů. A za třetí: u většiny věcí teprve zjišťujeme, co je pro nás nejlepší. To je realita," uvádí autor. Pokud ale porovnáme Česko se srovnatelnými státy v unii, bylo podle něj většinou mnohem viditelnější. "Česko nepatří mezi unijní měkkoty," píše zpravodaj Hospodářských novin a dodává. "Nejsme a nebudeme ´motorem´evropské politiky. Byli bychom, pokud by Česko sedělo na pupku světa. V Evropské unii budeme vždy těmi, kdo sledují hlavní dění a občas přijdou s něčím, co zaujme víc států a ony nás podpoří. To není chyba. To je realita. Není proto důvod k pesimismu a věčným pocitům méněcennosti. Česká republika našla své místo v pětadvacítce. Není ideální. Ale to nebude nikdy."


Šéf Evropských demokratů Jan Kasl se v Právu pozastavuje nad rozruchem, který vyvolal u parlamentních stran zásah policistů na ochranu prvomájové demonstrace KSČM. Považuje ho za pokrytecký, protože obviňování policistů zakrývá skutečný problém, kterým je rostoucí síla komunistů. A k ní podle kasla přispívá zoufalá politika parlamentních politiků, jejich nedůvěryhodnost, netransparentní jednání a korupční skandály, od financování bytů, přerozdělování státních dotací do projektů svých známých až po zmanipulovaná výběrová řízení. Autor píše, že zejména postup ODS a KDU-ČSL v této věci je pokrytecký. "Skutečný cíl jejich konání je mnohem nebezpečnější: ustavit komunisty jako nejsilnější opoziční sílu a neomezeně a nekontrolovaně vládnout bez demokratické opozice. Zdecimovaná ČSSD jen těmto tendencím nahrává. Jde ovšem o hru s ohněm, hazard s demokracií," soudí Kasl v Právu.


Společnost Omnipol žaluje stát kvůli loňskému zákazu vyvézt pasivní sledovací systém Věra do Číny. Firma nepožaduje náhradu škody, ale chce, aby soud zrušil rozhodnutí, kterým jí ministerstvo průmyslu a obchodu odebralo licenci na vývoz zařízení. Informují o tom Hospodářské noviny. Deník připomíná, že Omnipol dostal dvouletou licenci na vývoz šesti radarů Věra do Číny loni v lednu. Vláda se však v květnu rozhodla, že export zruší, protože není v zahraničněpolitickém zájmu země. Obchod se nelíbil USA ani některým českým politikům. Američané se obávají toho, že se bude v Číně systém kopírovat a šířit do dalších zemí a že by mohl ohrozit americké vojenské síly u Tchaj-wanu. Spojené státy se později rozhodly jeden systém Věra koupit. Po jeho vyzkoušení údajně zváží větší zakázku. O systém projevila zájem také Malajsie, uvádějí Hospodářské noviny.


Podle Práva se Prostějov přihlásil k nejlepším tradicím Zvonokos. Pod vlajkami Evropské unie, Francie a České republiky, za zvuků Beethovenovy Ódy na radost a v přítomnosti zástupců obce Sanit Blairean z předměstí francouzského Dijonu, která se pře o původcovství legendárního dění Clochemerie (Zvonokos), otevřeli v pátek večer v Prostějově nově rekonstruované veřejné záchodky v zahradě secesního Národního domu. "Jen tady a nikde jinde jsme si všichni ve všech časech úplně rovni," zahřímal starosta Prostějova Jan Tesař (ODS) v projevu krátce před přestřižením dlouhého pruhu toaletního papíru před záchodky. "Právem lze říci, že toto je ten nejdemokratičtější institut, a jsme rádi, že ho právě v srdci Hané můžeme předat do užívání," doplnil. Za potlesku stovek shromážděných Prostějovanů pak s nůžkami v rukou přistoupil k pásce a ruku v ruce s místostarosty francouzského Saint Blairean rozstřihl poslední překážku k cestě do nové úlevovny. Ústřižky toaletního papíru pak starosta a hosté z Francie třímali v rukou i při první návštěvě opravených záchodků. Vděčné publikum pak o několik minut později mohlo z reproduktorů vnímat záznam pocitů, akustické projevy a průvodní monology z monitorovacího systému uvnitř záchodů. "Jsme hrdi, že můžeme být u toho," pravil místostarosta Saint Blairean Julien Dorgel. U lahve calvadosu pak horko těžko vysvětloval, proč si jeho více než dvoutisícová obec přivlastňuje právo nazývat se věhlasnými Zvonokosy. "O veřejné blaho se staráme, i když, pravda, veřejné záchodky u nás v takovém luxusním stavu, jako má nyní Prostějov, nemáme," cituje Právo slova francouzského komunálního politika.