Přehled tisku
Revoluce ve čtení a konec slabikářů. O tom píše Mladá fronta Dnes. Klasické slabikáře vytlačují podle listu z prvních tříd základních škol moderní metody čtení. Ukazuje se totiž, že nové způsoby výuky lépe pomáhají dětem porozumět obsahu textu.
Revoluce ve čtení a konec slabikářů. O tom píše Mladá fronta Dnes. Klasické slabikáře vytlačují podle listu z prvních tříd základních škol moderní metody čtení. Ukazuje se totiž, že nové způsoby výuky lépe pomáhají dětem porozumět obsahu textu. Základem této nové metody je čtení po jednotlivých písmenech a nikoli po slabikách. Žáků, kteří se učí číst podle slabik, tak neustále ubývá. Jejich počet se nyní pohybuje nad 70 procenty, zatímco před dvaceti lety to bylo celých 100 procent. Metodou „písmenkování“ teď děti dají dohromady každé slovo a řeknou ho bez zadrhávání. „Díky tomu od úplného začátku rozumějí čtenému textu. Metoda je pro děti lehčí, nesoustředí se na samotnou techniku čtení, ale na obsah vět,“ popisuje Martina Grycová, spoluautorka nové učebnice genetické metody. Část odborníků však podle Mladé fronty Dnes toto nadšení nesdílí. Podle nich slabikování rozvíjí logické myšlení a žáci navíc začínají plynule číst už o něco dříve.
Prázdniny ministrů? Chorvatsko, hory nebo lázně. O tom, kam se chystají na dovolenou ústavní činitelé, informuje deník Právo. Ministři, poslanci a senátoři sice formálně dovolenou nemají, ale členové vlády letos dostanou volno na dva týdny začátkem srpna. Oblíbeným cílem je například Chorvatsko. Týden s rodinou se tam chystá strávit vicepremiérka Karolína Peake, ministr školství Petr Fiala nebo ministryně kultury Alena Hanáková. Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa zase plánuje vyrazit na Šumavu. „Když to vyjde, tak na tři čtyři dny bych tam rád vyjel,“ řekl Chalupa. Našel si tam prý krásné místečko. „Je takové zašité. Hlavní je, že mě tam nikdo nenajde a není tam telefonní signál,“ dodal. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg pojede do lázní poblíž svého rakouského sídla, aby mohl svou rodinu vidět alespoň o víkendech. Premiér Petr Nečas se ale za hranice nechystá. „Z pracovních důvodů budu mít zkrácenou dovolenou a celou ji strávím v České republice,“řekl deníku Právo.
Opoziční etatismus, tak nazývá komentátor Lidových novin odmítnutí pěstounské péče. Levicový senát totiž v pátek zamítl novelu zákona, která by mohla omezit moc ústavů. Podle komentátora měli komunističtí a sociálnědemokratičtí senátoři především starost o to, aby se nejednalo o „tajnou likvidaci institucionální péče“. Také se pozastavovali nad tím, že by pěstouni měli dostávat víc peněz, a strachovali se, že by se z pěstounství stal „byznys“. V České republice je podle komentátora obrovské množství dětí v ústavech, v pěstounských rodinách pak naopak úplné minimum. Ve vyspělých státech Evropy je to přitom přesně obráceně. Podle komentátora Lidových novin ani ten nejasociálnější levičák nemůže popřít, že v náhradní rodině bude dítěti lépe než v luxusním ústavu. Novela kromě jiného v Česku ztěžuje obvyklou praxi, kdy se děti posílají do ústavů třeba kvůli špatné bytové situaci nebo kvůli tomu, že rodiče zrovna nemají peníze. Oproti tomu je práce s pěstouny rozhodně náročnější a v tom bude podle komentátora možná jádro pudla. Lobby pracovníků ústavů v Senátu zafungovalo, a levice tak hrdě zaštítila sociálně ústavní mašinérii, končí komentátor.
Vláda selhává v základu, to je titulek komentáře Hospodářských novin. Vládou a sněmovnou lomcují podle komentátora znepokojivé kauzy a jejich množství spíš roste, než aby jich ubývalo. Poslanecká sněmovna přijímá takové zákony, které se budou muset novelizovat ještě dřív, než začnou platit. Vláda zase mění zaběhlé postupy, jejichž zavádění trvá neskutečně dlouho nebo přímo selhává. List uvádí zákony z dílny ministerstva zdravotnictví, problémy s novým systémem sociálních dávek a karet nebo zavedení nového systému pro evidenci motorových vozidel. Vládní změny lidem život spíš komplikují. A kdo to zaplatí? My z peněz daňových poplatníků, určitě ne ti, kdo to zavinili, udává list.
Hvězdičky staví poslance do latě, jinak si už neškrtnou. To píše deník Právo. Přestože má podle ústavy poslanec a senátor vykonávat mandát „v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“, politické strany svým zákonodárcům často určují, jak hlasovat. Je to způsob, jak postavit poslance do latě, v případě neuposlechnutí totiž následují tresty jako ztráta místa na kandidátce v příštích volbách. Například při nedávném hlasování o restitucích si nikdo z občanských demokratů netroufl jít proti, ačkoli někteří poslanci z tohoto klubu zákon kritizovali. Podle šéfa klubu Zbyňka Stanjury poslanci ODS mohou rozhodnout, že jde o závažné hlasování. Kvůli jeho označení se mu pak pracovně říká dvouhvězdičkové. „Sestavujeme kandidátky od místních sdružení. Dostala by se jim informace, že přestože hlasování politická strana považovala za mimořádně závažné, dotyčný poslanec se doporučením neřídil,“ dodává Stanjura. Podle šéfa poslanců Petra Gazdíka používá závazné hlasování i klub TOP 09 a Starostů, a to v případech, kdy jde o body obsažené v koaliční smlouvě. Tohoto druhu hlasování využívají také Věci veřejné. Závazné hlasování tedy není ojedinělou záležitostí, například ve Velké Británii a jejích bývalých koloniích má už dlouhou tradici.
Chůva nahradí školku, píší Lidové noviny. Podle deníku tato revoluční novinka z dílny ministerstva práce a sociálních věcí legalizuje dětské koutky v zaměstnání. Zákon, který má nyní na stole vláda, dovoluje firmám, obcím i neziskovým organizacím zakládat „dětské skupiny“. Ty mají méně přísná pravidla než školky a umožňují rodičům vrátit se do práce rychleji. V praxi to vypadá tak, že na rodičově pracovišti dítě hlídá pověřená osoba, která nemusí mít nutně pedagogické vzdělání. Jídlo nosí dětem do koutku sami rodiče. Pod dozorem „firemní chůvy“ tak mohou být děti od půl roku do šesti let. Předloha ministra Jaromíra Drábka tímto způsobem reaguje na skutečnost, že stále více rodičů by se chtělo co nejrychleji vrátit do pracovního procesu, ale nemohou, protože nemají hlídání, píší Lidové noviny. Nový návrh chce rodiče motivovat i daňovými odpisy. Bude-li rodič na hlídání svého dítěte v dětské skupině platit tři tisíce korun měsíčně, odepíše si za to ročně z daní přes pět tisíc korun. Přes 60 procent rodičů, kteří podle průzkumů chtějí nyní předčasně do práce, by totiž na daních z příjmu přineslo do státního rozpočtu obrovské částky navíc, napsal deník.
Německá RWE stěhuje centrálu a jejím favoritem je Praha. Informují o tom Hospodářské noviny. Německá skupina RWE, jedna z pěti největších energetických společností v Evropě, hodlá podle informací Hospodářských novin v Česku otevřít obrovskou servisní společnost pro celou Evropu. Vytvořit by tu tak měla tisíc nových pracovních míst. Vedení společnosti sice uvažuje kromě Prahy ještě o slovenských Košicích, ale česká metropole je pravděpodobnější volba. Co se týče pracovních sil, má Praha větší potenciál a je také blíže domovskému Německu. „Prvotní příčina přesunu je ekonomická. Motivem je úspora nákladů. Nelze předpokládat, že backoffice bude v Praze radikálně odlišný od toho, co je dnes v Německu,“říká spolumajitel poradenské společnosti ENA Jiří Gavor. Definitivní rozhodnutí má pak padnout v polovině srpna.
Vždycky je jednodušší mlčet či hladit, říká Jarek Nohavica v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes. Devětapadesátiletý písničkář slaví letos třicet let na hudební scéně. Na otázku redaktora Mladé fronty Dnes, proč se rozhodl vystoupit na festivalu Benátská noc, odpovídá, že si tam zajede s přáteli, zahraje si a podívá se po městě. Má rád Emira Kusturicu, který na festivalu také vystoupí, a doufá, že dostane příležitost Kusturicovi dát svoje cédéčko Divné století. Nohavica se v rozhovoru vyjadřuje také k iniciativě svých kolegů, jako jsou Tomáš Klus, Barbora Poláková nebo David Koller, kteří v současné době uveřejňují politické písně. Nohavica říká, že tvorbu kolegů sice nerad hodnotí, ale že jejich iniciativě rozumí. On sám už třicet let píše písničky nejen jako lyrickou formu, ale i jako protestsongy – dokumentární obrazy duše i světa kolem. Nohavicovo nové album Tak mě tu máš je pak podle autora rozhovoru ne příliš optimistickým pohledem do budoucnosti. Nohavica k tomu říká, že by svůj pohled nenazval pesimismem, ani skepsí, spíš takovou „poučeností člověka, který už něco viděl, něco přečetl, něco zažil a ví, že jiné už to nebude. Že deska možná mluví o plynutí času. O tom, že nás čas nekompromisně semele v dobrém i zlém.“