Přehled tisku
Deníky na prvních stránkách komentují odchod Mirka Topolánka z čela Občanské demokratické strany. Do volebního kongresu povede stranu Petr Nečas. Podle Lidových novin má před sebou dva klíčové, leč zcela protikladné úkoly.
V Ústavu pro studium totalitních režimů nastala jiná éra, píšou Lidové noviny. Nový ředitel Jiří Pernes na nic nečekal a hned první den spustil čistku. Pár hodin po jeho příchodu dostali výpověď čtyři lidé z nejužšího vedení. Moravský historik tím okamžitě rozpoutal další kolo několikatýdenní hořké bitvy mezi svými příznivci a podporovateli jeho předchůdce Pavla Žáčka. Pernes svůj postup hájí tím, že považuje za samozřejmé, když si nový ředitel přivede vedení, kterému důvěřuje a které mu pomůže realizovat jeho plány. Kritikové naopak mluví o pomstě a svévoli. Rada, která ředitele ústavu jmenuje i odvolává, je dál rozpolcená. Za Pernesem stojí čtyři, proti tři. Volba nového šéfa ústavu tak neobvykle rozdělila historiky i veřejnost. Kvůli zvolení Pernese pořádali jeho odpůrci dokonce demonstrace či odstupovali z funkcí.
Ještě relativně nedávno mohl exekutor dlužníkovi zabavit téměř všechny hotové peníze, jednotlivci musel ponechat jen tisíc korun. Nyní musí dlužníkovi zůstat alespoň dvounásobek životního minima, tedy 6232 korun. Řada dlužníků, to ale neví, píše deník Právo. Každodenním tématem se mezi lidmi nyní stávají rychlé půjčky, neboť zadluženost obyvatelstva dosáhla bilionu korun a vzrůstá počet nesplacených úvěrů. U nebankovních institucí, které přes registr monitorují platební morálku klientů, dosahují nesplácené úvěry již tří procent z jejich celkového objemu, u 'soukromých investorů' a lichvářů, kteří jsou mimo jakoukoliv evidenci, je to podle odborníků výrazně více.
Podobnému tématu se věnují i Hospodářské noviny. Jak uvádí, za první čtvrtletí žádá o oddlužení 1933 lidí. Je to poslední šance, jak se vyhnout zabavení majetku. Splácet dluhy nezvládá stále více lidí. 1993 lidí za první čtvrtletí je více než trojnásobný nárůst oproti loňskému roku. Čísla z insolvenčního rejstříku překonávají všechna očekávání. Prudké nárůsty osobních bankrotů souvisí především s tím, jak lidé přicházejí o práci a pravidelný plat. Lidé, kteří vyhlásí osobní bankrot, se pak musí smířit s tím, že budou pět let žít za minimální životní náklady. V Praze se však stává, že minimální náklady nestačí a oddlužení nelze provést. Je to především kvůli vyšším životním nákladům v hlavním městě a vyšším nájmům. Minimální náklady pro člověka bez manželky a dětí se v Praze počítají na 7 tisíc korun. To stěží stačí na bydlení, ale už na nich jiného. V Praze se kvůli tomu nedá oddlužit polovina případů a dlužníkům nezbývá, než se podrobit exekuci.
Děti cizinců nemají v Česku rovný přístup ke vzdělání. Jak uvádějí Lidové noviny, zatímco dětem rodičů pocházejících ze zemí EU zákon umožňuje doučovat se zdarma český jazyk, děti z ostatních zemí tuto možnost nemají. Musí si platit kurzy mimo školu. Většinou se přitom jedná o rodiny pocházející z chudých oblastí. To chce ministerstvo školství změnit. Připravilo proto rozvojový program, ve kterém je deset milionů korun určených právě na vzdělávání žáků cizinců ze třetích zemí. V praxi to vypadá tak, že vedle sebe sedí ve třídě dítě z dobře situované francouzské rodiny a jiné dítě z chudšího státu Afriky. První má nárok na výuku češtiny zdarma, druhé ne. To není spravedlivé, řekla Lidovým novinám Klára Laurenčíková z ministerstva školství. Podle jejích slov není bez znalosti jazyka možná integrace dětí do kolektivu.
Radnice Prahy 1 chce vyhnat narkomany z Václavského náměstí, kde se jich pohybuje až stovka denně. A má plán - narkomany žádá, aby se dobrovolně přesunuli k hlavnímu nádraží. Strážníci si od toho slibují lepší kontrolu a méně závislých na Václavském náměstí. A tak možná to první, co návštěvníci Prahy uvidí při vystoupení z vlaku, budou narkomani s jehlou v ruce. Šéf strážníků oponuje, že vybrané místo je stranou, a kromě pejskařů sem téměř nikdo nechodí. Strážníci prý budou hlídat, aby se narkomané nedostali do vestibulu nebo před nádraží. Nečekaným psaním byli narkomani překvapeni. Papír si přečetli a přesunuli se o pár metrů dál. Nápad úřadů vzbudil u některých lidí rozpaky. Opatrní jsou i terénní pracovníci. Samotný přesun podle nich problém nevyřeší, je třeba přijmout další opatření.
Do konce roku 2008 nebylo měsíce, aby u pražských soudů neproběhl rozvod smíšeného páru, většinou cizince a Češky. Jak píše Právo, podle soudních spisů se až na výjimky odvíjely příběhy s podobným scénářem. Po krátké známosti svatba jen se svědky, odloučený život, a poté, co cizinec získal trvalý pobyt, rozvod. Nejčastěji šlo o muže z Alžírska, Nigérie, Vietnamu či Ukrajiny. Po novelizaci cizineckého zákona, který stanovil dvouletou čekací dobu, kontrolu cizineckou policií i jazykové zkoušky, podezřelých rozvodů ubylo. Podle kritiků přísnější novely cizineckého zákona však jsou výsledky boje proti fiktivním sňatkům vykoupeny příliš draho. Dlouhé čekání na trvalý pobyt a sociální nejistota často vedou u nefingovaných sňatků k rodinným komplikacím a neshodám. Každoročně je v ČR uzavřeno pět tisíc sňatků smíšených párů, podle dříve uváděných čísel jde ve dvou stech případech o fiktivní sňatek. To je podle odpůrců tvrdšího režimu malé procento k tomu, aby stát komplikoval smíšeným rodinám život.