Přehled tisku
Deník Právo se v jednom ze svých komentářů věnuje dalším odhalením plagiátorství ve vědeckých kruzích. Jeho autor mimo jiné píše: Krást se nemá, ale pokud jde o duševní majetek, nebere se to tak vážně. Kdo krade jenom cizí myšlenky, není přece obyčejný zloděj, je jen plagiátor, což zdaleka nezní tak ošklivě.
Deník Právo se v jednom ze svých komentářů věnuje dalším odhalením plagiátorství ve vědeckých kruzích. Jeho autor mimo jiné píše: Krást se nemá, ale pokud jde o duševní majetek, nebere se to tak vážně. Kdo krade jenom cizí myšlenky, není přece obyčejný zloděj, je jen plagiátor, což zdaleka nezní tak ošklivě. A když se teď museli ke krádeži cizího textu přiznat dva slovutní sedmdesátiletí vědátoři, zdá se to už skoro normální. Tedy přinejmenším v našich poměrech a zejména po tom plzeňském skandálu. Tradiční akademické móresy, které velí uvádět u citátu jméno původního autora, mají však důležitý důvod. Zde jsou slova
autority, o kterou se opírám, všechno ostatní jsou moje myšlenky. A kdo podvádí a šidí, ten - když se to provalí - právem propadá. Platí to ovšem jen v civilizovaných zemích a od těch se dnešní Česko dosti liší. I dnes se jistě najdou slušní lidé, kteří by nepodali ruku rychlokvaškám z plzeňských práv, natožpak organizátorům celého toho zločinného spolčení, ale ti večeří doma buřtguláš. Zato hrdinové té kauzy zajisté stolují v nóbl restauracích ve společnosti celebrit ze světa politiky, kšeftu a šoubyznysu. A pinglové se jim za zády posmívají, že nedovedou vyslovit cizokrajná jména krmí na jídelním lístku. Anebo se snad mýlím? Anebo se už stalo, že někdo z těch pseudovzdělanců vypadl z kola nebo že by ho jeho vlastní partaj vyštípala? Nikoli, elita národa je pevně semknutá, nikdo se zatím nevytratil z oběhu. Jenom se bojím, že se nic nezmění. Tenhle případ totiž nemá kořeny v Plzni, uzavírá autor komentáře v deníku Právo.přitahovala vždy. Vyhovuje totiž jejich povaze a navíc se v ní přiučí věci, které pak mohou hojně využívat při svých extremistických aktivitách. Poslední případy odhalení projevů extremismu v armádě prý nejsou znakem masivní infiltrace neonacistů do armády. Podle mluvčího ministerstva obrany Jana Pejška je to dáno přísnějšími kontrolami vojáků. Upozornil rovněž na to, že součástí nově přijatého zákona o vojácích z povolání je i speciální úprava. Nově musí nastupující vojáci podepisovat prohlášení, že nejsou členy ani sympatizanty žádných extremistických hnutí. Lidové noviny. Podle politologů to není nic nového, protože armáda krajní pravici
pohledu právě ministerstva obrany. Ministr Martin Barták je prý situací v armádě velmi znepokojený a chce jednat. Především prý nechápe, jak je možné, že velení armády vědělo o problémech vojáků na zahraničních misích, a přesto s tím roky nic nedělalo. Měl na mysli dva vojáky elitního útvaru, kteří si v Afghánistánu vyzdobili své helmy erby nacistických jednotek. Ministr Barták teď chce řešit problém s plnou odpovědností, a tak za jednu ze svých priorit prý považuje vymýcení neonacismu z armády. Generální štáb mu také do konce roku musí sdělit, jakou personální odpovědnost ze skandálu vyvodí, píše Mladá fronta Dnes, tentokrát z Mladá fronta Dnes.
případ odložila s tím, že se nepodařilo najít pachatele. Informace listu o závěrech inspekce potvrdila šéfka státního zastupitelství z Prahy 1 Šárka Pokorná. Dozorový žalobce navíc údajně s rozhodnutím vyšetřovatelů souhlasí, a kauza tak pravomocně skončí "u ledu". Filip Bušina míní, že celá akce neznámého policisty měla zkompromitovat jak jeho samotného, tak poškodit ČSSD. V padělaných výpisech se totiž kromě Bušinova telefonního čísla objevil kontakt na někdejšího nadřízeného, středočeského hejtmana Davida Ratha, ale i šéfa ČSSD Jiřího Paroubka či nezařazeného poslance Evžena Snítilého, uvádí deník Právo to zjistila policejní inspekce, ví také z jakého byl oddělení. Nezjistila ale konkrétní jméno a proto celý Právo.
vstoupila i jeho firma, a ačkoliv oni nabízeli služby za mnohem nižší ceny, tendr byl údajně předem rozhodnutý. Navíc mu prý měl někdo nabízet hlasy dvou členů výběrové komise. Vladimír Kovář listu řekl, že podle něj jsou tendry pro uzavřenou skupinu, kde jsou všechny informace v bezpečí. Občas se ale stane, že někdo pustí informace tomu, kdo by za ně mohl něco dát. To prý ale jeho společnost není. Premiér Jan Fischer se sešel s vedením statistického úřadu, kterému před nastoupením do funkce úřednického premiéra šéfoval, a chce, aby jeho bývalí podřízení vše prověřili. Vystoupil i poradce premiéra Vladimír Mlynář, který říká, že na chybu v tendru upozornil úřad už v září. Hospodářské noviny se vracejí ke kauze výběrového řízení na počítačový program ke sčítání lidu, které vypsal Český statistický úřad. Podle šéfa Unicornu Vladimíra Kováře do něj
Tandemové salto vzad na motorce v podání motorkáře Piláta a primátora Béma vidělo prý už 150 milionů lidí. Tvrdí to alespoň představitel agentury, která pořádala cosi, co se jmenuje Gladiator Games. Primátor účinkoval a magistrát slíbil přispět milionem korun. Proč? Prý to je báječná propagace a film, který se o akci natočí, prý do Prahy přitáhne hlavně mladé lidi. A to myslí někdo vážně? - ptá se autor poznámky v Lidových novinách a pokračuje: Opravdu se taková s odpuštěním pitomost koná jen v Praze a nikde jinde na světě? Opravdu si na magistrátu někdo myslí, že takhle lze přilákat zahraniční turisty? Že sem přijedou jen proto, aby se mohli podívat na Gladiator Games? Jak vypadá akce, která přitáhne každoročně turisty (též motorkáře), nechť se pánové z magistrátu jedou podívat do Brna. Město podporuje celou řadu sportovních, kulturních i obskurních akcí. Jenže nemusí pomáhat takovým, které na sebe vydělají. Nebo snad vzkazuje magistrát ostatním, kterým nedal ani korunu, že to bylo proto, že nesvezli primátora? - uzavírá autor poznámky v Lidových novinách.
Svět si chodí pro televizní licence do Česka, stojí v jednom z titulků Hospodářských novin. Podle listu prý mezinárodní televizní společnosti našly recept, jak levně získat licenci pro vysílání ve
světě. Pokud chtějí nabízet své kanály například v Maďarsku, Chorvatsku, nebo dokonce v Zimbabwe, zažádají si o licenci v Česku. Vyjde je to totiž výrazně levněji. Za licenci firma zaplatí 50 tisíc korun na dvanáct let, což by například v Maďarsku bylo i desetkrát více. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ale upozorňuje na problémy, které by Česku mohly hrozit. Problémy mohou podle listu způsobit například časová pásma, protože některé kanály mohou vysílat určitý obsah jen mezi šestou a dvaadvacátou hodinou. Zahraniční firmy do Česka láká nejenom nižší cena, ale i fakt, že český mediální řád je poměrně benevolentní ve srovnání se zahraničními státy a Nejsou tu tak tvrdé podmínky pro udělení licence. Navíc i členů rady, kteří žádosti posuzují, je v Česku méně než v jiných zemích, píší Hospodářské noviny.