Rozhodování Ústavního soudu o tom, zda je lisabonská smlouva reformující Evropskou unii v souladu s českým ústavním pořádkem, podle komentáře Lidových novin ukázalo, že smlouva není tématem pro justici, ale pro politiky. Soud ve středu nenašel mezi smlouvou a českým ústavním pořádkem rozpor, proces jejího schvalování tak v Česku může pokračovat.
Foto: ČTK
Rozhodování Ústavního soudu o tom, zda je lisabonská smlouva reformující Evropskou unii v souladu s českým ústavním pořádkem, podle komentáře Lidových novin ukázalo, že smlouva není tématem pro justici, ale pro politiky. Soud ve středu nenašel mezi smlouvou a českým ústavním pořádkem rozpor, proces jejího schvalování tak v Česku může pokračovat. "Ať smlouvu zváží a rozhodnou o ní politici - ne, zda ten tlustospis ladí se všemi českými paragrafy, ale zda se nám omezení suverenity vyplatí. Vyplatí se Česku patřit za tu cenu do jádra Evropy? Nebo se více vyplatí úplná suverenita na poněkud vedlejší evropské koleji? To ovšem nejsou otázky pro ústavní soudce, nýbrž pro širokou veřejnou debatu," píše komentátor Lidových novin.
Podle komentátora Mladé fronty Dnes je přes všechny nedostatky "o fous lepší", aby parlament smlouvu přijal. "Lisabonská smlouva logicky pokračuje sice v těžkopádném, ale přece jen historicky nejúspěšnějším experimentu mírového spolužití kdysi rivalských států. Nepatrný posun k bližším vztahům, náznak společné zahraniční a vojenské politiky může Evropě v tuhé konkurenci s Amerikou a Východem jedině pomoci," soudí autor.
Václav Klaus, foto: ČTK
Komentátor Práva si myslí, že po výroku Ústavního soudu "by měl prezident důstojně odkráčet a připravit si pero k podpisu". "Než zašel za oponu, dal tajemně najevo, že jeho podpis pod smlouvou není žádná samozřejmost. To už páchne skandálem. Najde se nový Guth-Jarkovský, který by Václavu Klausovi vysvětlil, jak se prohrává s noblesou?" ptá se autor v souvislosti s postojem prezidenta Václava Klause, který lisabonskou smlouvu kritizuje.
Podle komentáře Hospodářských novin se prezident chová jako prorok a soudce v jedné osobě - ačkoli byl při jednání Ústavního soudu jen přizvaným "vedlejším účastníkem řízení", radí soudu, jak se ptát, čím se zabývat, jak přemýšlet a jak rozhodovat. Lze důvodně předpokládat, že parlament smlouvu schválí a že Ústavní soud odmítne i případné další podání týkající se smlouvy, pokračuje autor a shrnuje: "Přese všechno vytvoříme v unii delikátní situaci: pokud prezident bude s podpisem čekat na irské ano, smlouva nebude ratifikována a nebude platit. Irsko se - díky Klausovi - tedy nedostane pod kritický tlak 26:1. A kdyby Irové nehlasovali (nebo opět odmítli), málokdo se odváží vážně navrhnout: Uděláme si unii bez nich. Bude to 25:2. Český prezident zaslouží za umělecký dojem extrémně nízkou známku. Za věc samu nikoli," píše komentátor Hospodářských novin.
Foto: Evropská komise
Některé deníky komentují rovněž středeční rozhodnutí Evropské komise, která schválila pomoc pro hospodářství zemí evropské sedmadvacítky ve výši zhruba 200 miliard eur (asi pět bilionů korun). Podle komentáře Lidových novin vyslal Brusel vzkaz "udělej si sám", protože 170 miliard eur mají tvořit investice jednotlivých národních vlád, které je ale už začaly provádět bez ohledu na stanovisko Bruselu. "Ačkoliv Brusel včera prezentoval bombastickou sumu 200 miliard eur, sám se může zaručit pouze za 30 miliard eur. A žádná z vlád členských zemí EU se zatím k dalším investicím nezavázala. Číslo 200 miliard je tak pouhou iluzí, kterou Brusel dokládá svou bezmoc. Je přitom paradoxní, že takovou bezmoc předvádí v době, kdy zároveň usiluje o prohlubování evropské integrace Lisabonskou smlouvou. Z Bruselu totiž zaznívá neslučitelné - sjednocujme se, avšak v dobách krize si každý pomozte sám," shrnuje autor komentáře v Lidových novinách.
Hospodářské noviny se zabývají "posilujícími balíčky", o nichž hovoří američtí a evropští politici jako o nástrojích proti nynějším ekonomickým problémům. "Nejspornější jsou velkolepé útraty za silnice a elektrárny nové generace. I v zemích s nejmenší byrokracií se takové projekty rozjedou nejdřív za pár měsíců. Jak otupí recesi, valící se právě tady a teď? Bohužel se na nich nejlépe ukazují miliony státem vytvořených pracovních míst. Kromě nových Rooseveltů jsou tady naštěstí i zdraví skeptici, obávající se slovy Angely Merkelové euforického běhu za miliardami. Doufejme, že k nim přes slábnoucí ekonomiku a blížící se volby budou co nejdéle patřit i Topolánek s Kalouskem," píše komentátorka Hospodářských novin.
Spoléháte se na lékárníka, že vám správně poradí ohledně užívání léků? Chyba. Může vám to poškodit zdraví. Píše o tom Mladá fronta Dnes. Redaktoři deníku otestovali 14 různých lékáren v celé zemi. V každé z nich v roli pacientů postupně žádali o pět různých rad. V polovině testovaných lékáren ´pacientovi´ doporučili kombinaci léků, která může vést v krajním případě až ke smrti. Na všechny dotazy dokázali správně odpovědět v jediné ze 14 lékáren. Mluvčí lékárnické komory Aleš Krebs si podle deníku nad výsledky testu jen povzdechl, že jde o věci, které by každý lékárník měl znát. Mladá fronta Dnes uvádí, že lékárníci radili špatně, přestože mají počítačový program, který jim umí kombinace léků okamžitě vyhodnotit. „Nač se tedy může pacient spolehnout? Na internet, na příbalový leták a pro radu raději obejít více lékáren,“ konstatuje deník.
Váleční veteráni, kterým ministryně obrany Vlasta Parkanová slíbila a poté zrušila vládní speciál k návštěvě vzpomínkové slavnosti v africkém Tobruku, se na místa svých slavných bojů z druhé světové války nakonec přece jen podívali. Svou cestu si ale museli kompletně celou sami zorganizovat a zaplatit. Píše o tom Právo. Jeden z veteránů do toho dal 15 tisíc korun, což byla většina jeho celoživotních úspor. Celková cena cesty ale byla pro každého účastníka přes 40 tisíc korun. A tak jeho chybějící podíl doplatili ostatní. Právu to řekl Pavel Rákosník z občanského sdružení generála Janouška. Podle něj se tak ukázala vzájemná lidská solidarita a kamarádství i po desítkách let. Právo připomíná, že uskutečnit zájezd do libyjského Tobruku přitom pro veterány, postrádající jakoukoli pomoc českých vládních úřadů i s ohledem na mizivé styky obou zemí, rozhodně nebylo jednoduché.
Foto: ČTK
Publicista Jan Rejžek v Lidových novinách píše, že lidé se dnes nezajímají o Lisabonskou smlouvu. Nejdůležitější událostí podzimu je podle něj sešup fotbalové Sparty na šestou příčku v tabulce, což znamená její druhé nejhorší umístění v historii samostatné české ligy. Jako slavistovi se mu na to „nebeského obláčku prvního místa“ moc krásně kouká. Je prý ale čas věcné a chladnokrevné analýzy. Degradace Sparty a její změny v papírového čerta podle Rejska zasluhuje zasazení do širších souvislostí málem jako pád říše římské či berlínské zdi. „Soumrak Sparty je je typickým vzorem polistopadového naivního gründerství, kdy si lecjaký naobědvaný vekslák koupil hračku, která se mu záhy omrzela, a tak ji odhodil, ať šlo o firmu na ponožky nebo sportovní klub,“ píše Jan Rejžek
