Přehled tisku
České deníky s opět vrací k případu spisovatele Milana Kundery, který čelí nařčení, že v padesátých letech udal západního agenta Miroslava Dvořáčka. Komentátor Práva se domnívá, že problém není Kundera, ale problémem je Ústav pro studium totalitních režimů, který bez zásadních důkazů "ohodil Kunderu hnojem".
České deníky s opět vrací k případu spisovatele Milana Kundery, který čelí nařčení, že v padesátých letech udal západního agenta Miroslava Dvořáčka. Komentátor Práva se domnívá, že problém není Kundera, ale problémem je Ústav pro studium totalitních režimů, který bez zásadních důkazů "ohodil Kunderu hnojem".
Autor komentáře připomíná, že ústav má za úkol zkoumat totalitní režimy, tedy nejen ten komunistický. Jeho výstupy jsou ale za 8 měsíců existence tristní. "Nejdříve slouhovský přískok na pomoc premiéru Topolánkovi vymyšleným tvrzením, že bratři Mašínové chtěli zabít Gottwalda." Poté zveřejnění seznamu spolupracovníků komunistické kontrarozvědky bez sebemenší vypovídací hodnoty a pak Kunderův případ, vypočítává komentář a ptá se, jestli bude dál ústav míchat "estébácké bahno" nebo se dostane i k práci na zásadních věcech. Instituce by se podle něj měla zaobírat např. obdobím tzv. druhé republiky nebo dobou mezi květnem 1945 a únorem 1948.
Podle Lidových novin mluví spisovatel Milan Kundera o atentátu na autora a svou paměť odmítá podrobit nějakému bolestivějšímu vzpomínání jednoduše proto, že může být rozhořčen. "Rozhořčování a uraženost mu bohužel umožnil badatel Adam Hradilek, protože se tohoto kulturního prominenta tázal dost nešikovně." Pokud chtěl dotlačit spisovatele k odpovědi, měl mu jasně sdělit, co má v ruce. Debata by se tak podle komentátora vedla v jiné rovině. "Pan Kundera by se musel vyjádřit jednoznačně a nehalit se do oparu ublíženectví." Mohli jsme získat alespoň Kunderovu verzi tohoto období nebo jeho vysvětlení události a policejního zápisu, poznamenává deník.
Hospodářské noviny informují o tom, že vláda zastavila přípravu zákona, který by za korupci, ničení přírody či defraudaci umožňoval postihovat celé firmy nejen konkrétní manažery. Česko tak zůstane jednou z posledních zemí Evropy, která tento zákon ještě nemá. Podle komentáře deníku není tak jisté, že by se mělo ukončení příprav zákona vládě vyčítat. "Stát často tápe při prokazování zodpovědnosti manažerů za delikty a nelze přece postihovat za korupci firmu, aniž by soud prokázal uplácení lidem z jejího vedení. Jenže kolik manažerů bylo u nás za korupci skutečně odsouzeno?" ptá se komentátor a soudí, že účinnějšímu boji s korupcí pomůže zlepšení práce protikorupčních útvarů, jejichž vyšetřování nebudou mařit na mafiány napojení politici.
České děti jsou při používání internetu velmi neopatrné, píše Mladá fronta Dnes a uvádí, že třetina českých školáků přiznává, že šla na schůzku s člověkem, kterého znali jen přes internet, zatímco v západoevropských zemích má podobnou zkušenost jen desetina dětí. Podle průzkumu 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy se varování před riziky internetu míjejí účinkem. 80% procent školáků si vybaví, že při registraci na webu nějaké varování četli, ale už si nedokázali vzpomenout, čeho se týkalo. Přitom kriminalisté už řešili případy, kdy se pedofil na internetu vydával za dítě a snažil se tak získat důvěru dítěte skutečného. Děti jsou podle psychologa Václava Mertina důvěřivé proto, že je české školství neučí kritickému myšlení, tedy nevěřit všemu, co se někde píše nebo co slyší. Ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková chce, aby ministerstvo školství upravilo vzdělávací programy. Děti by se tak podle nich měly učit o riziku internetu už od 1. třídy. Odborníci ale nepovažují nápad za šťastné řešení, vadí jim, že politici chtějí řešit téměř každý problém dětí přes školu. Změna vzdělávacích programů ale není pravděpodobná, protože už ty stávající počítají s tím, že se žáci naučí odpovědnému přístupu k nevhodným stránkám na internetu.
