Přehled týdeníků

r_2100x1400_radio_praha.png

Spolu se Zdeňkou Kuchyňovou nahlédneme na stránky prestižních českých týdeníků.

I po roce, přes významný mediální skandál spjatý s jeho osobou, je bývalý člen komunistické ekonomické kontrarozvědky Milan Plevka stále na Fondu národního majetku, píše časopis Týden a pokračuje: Dokonce až do letošního května někdejší poručík ekonomického odboru Státní bezpečnosti pracoval ve Fondu jako šéf odboru vymáhání pohledávek. Protékaly tudy miliardy korun. Po reorganizaci se stal řadovým právníkem procesněprávního oddělení. To má mimo jiné na starosti jednání s advokátními kancelářemi, soudy a vymáhání pohledávek. Během změn přitom muselo odejít pro nadbytečnost zhruba 20 lidí. Plevka přesto zůstal. Proč? "Informace o tom, že byl estébák, ho paradoxně na úřadu zabetonovaly. Nikdo ho nechtěl vyhodit, protože by se Plevka mohl soudit a určitě by vyhrál," řekl časopisu Týden zdroj z Fondu národního majetku, který si nepřál být jmenován. Někdejší estébák nemusel mít strach, protože lustrační zákon se na Fond nevztahuje. Ačkoliv tehdejší člen dozorčí rady Jan Stráský prohlásil, že "je to problém, který nadnese na zasedání rady", nic se nestalo. Potíže nehrozí Plevkovi ani dnes. Jednak již nepůsobí v žádné vyšší funkci a za druhé prodloužený lustrační zákon ani nově připravovaný zákon o státní službě na případy agentů a zaměstnanců Státní bezpečnosti na Fondu národního majetku nemyslí. Milan Plevka tedy má šanci na Fondu vydržet až do jeho zániku. Přitom dosud není jisté, kdy úřad skončí. "Každý šéf Fondu říkal, že tu bude tři roky. Zatím ale je co privatizovat," sdělila k tomu časopisu Týden mluvčí Fondu Jana Víšková.


Stovky policistů a příslušníků vězeňské služby provedly za asistence vrtulníků v neděli 11. listopadu razie v jedenácti českých věznicích. Důvod? Chystaná vzpoura, která měla dostat na svobodu bossy ruskojazyčné mafie - píše na jiném místě časopis Týden. Policii a vězeňskou službu podle něj překvapilo, jak dobře byli vězni připraveni. "Měli spojení na organizovaný zločin," vysvětlil náměstek ředitelky Vězeňské služby Bohuslav Burkiewicz. "Když mne detektivové z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu seznámili s analýzou struktur, které stály proti nám, byl jsem zděšen," doplnil policejní prezident Jiří Kolář. Organizátoři akce prý ale udělali zásadní chybu: před čtrnácti dny se pokusili hladovkou vyzkoušet připravenost vězeňské služby. Díky tomu došlo k prozrazení jejich plánu. Kvůli vzpouře nebudou moci dozorci nosit mobilní telefony do míst, kde se pohybují vězni. Rozhodla o tom generální ředitelka Vězeňské služby Kamila Meclová. Zhruba deset dozorců je totiž podezřelých, že propašovali mobily do cel vězňům chystajícím vzpouru. S návrhem, jak řešit problémy s rusky hovořícími vězni, přispěchal minulý týden ministr vnitra Stanislav Gross. Navrhl, že by si trest měli odpykávat v domácích nápravných ústavech. "To na první pohled vypadá velice hezky. Ale každá země se brání přílivu odsouzených. Pochybuji, že by se Česká republika mohla se zeměmi bývalého Sovětského svazu na něčem takovém v blízké době dohodnout," řekl o Grossově návrhu Bohuslav Burkiewicz. Ačkoliv organizační centrum vzpoury bylo podle vyjádření oficiálních představitelů vnitra a policie rozbito, lidé z vězeňské služby neskrývají své obavy, že by se situace mohla opakovat, uzavírá časopis Týden.


A na závěr ještě jedno téma z týdeníku Respekt, který píše: Od minulého týdne je jasné, že nezdravé manýry české politiky nakazily i zdejší sport. Ani totální rozklad fotbalového reprezentačního týmu a ostuda, kterou způsobil, nepřiměly trenéra Jozefa Chovance k rezignaci. Hovoříme-li přitom o ostudě, není tím myšlen sportovní výsledek, jako spíš okolnosti, za jakých byl dosažen. České fotbalové mužstvo mělo být pýchou svého státu - tak to alespoň opakovali zdejší sportovní novináři. Výsledek je ale jiný. Hýčkaný tým se stal spolkem nafoukaných primadon, za jehož výkony je nutné se spíš červenat. Ilustrací budiž křiváctví na Faerských ostrovech před třemi lety: ve snaze umožnit ošetření zraněného českého hráče soupeř zakopl míč, a Češi pak místo oplátky gentlemanského gesta rozehráli balon sami sobě na rozhodující gól. Dalším milníkem byl záchvat nenávisti proti italskému rozhodčímu Collinovi. Symbolickým vrcholem této cesty se stal středeční mač s Belgií. Útočník Lokvenc napřed v novinách upozornil, že hrát v tak důležitém utkání fair play je nesmysl, a nikdo to tudíž nemůže očekávat. Samotný zápas se pak stal ukázkou současné "české školy". Ti, co měli být vzorem (kapitán Nedvěd), zakončili zápas vzteklými fauly a nadávkami rozhodčímu. A do toho internacionál a komentátor Vízek divákům vysvětlil hlavní důvod neúspěchu: nikde nás nemají rádi, hlavně v centrále fotbalového svazu, kde - bůh ví proč - nemáme svého člověka. Nicméně nic není tak zlé, jak se na první pohled zdá. I na skutečnost, že čeští fotbalisté na mistrovství světa nepojedou, je možné nazírat pozitivně: aspoň zmizela hrozba, že budou někde ve světě páchat další ostudu. Jak říkal nadporučík Lukáš z Haškova Švejka: "Buďme Češi, ale nikdo o tom nemusí vědět," končí týdeník Respekt.