Přehled týdeníků

r_2100x1400_radio_praha.png

Spolu s Kateřinou Brezovskou nahlédneme na stránky prestižních českých týdeníků.

Dva Řády bílého lva a osm Řádů Tomáše Garrigua Masaryka propůjčil či udělil prezident Václav Havel v sobotu 28. října, v den výročí vzniku samostatného Československa, významným osobnostem, které se zasloužily o demokracii, lidská práva či stát, připomíná časopis Týden a přibližuje historii udělování nejvyšších českých, respektive československých řádů. Ta podle listu věrně odráží kolorit jednotlivých epoch. Navazuje na tradici sahající až do roku 1814, kdy vznikla nejstarší vojenská dekorace - Český šlechtický kříž. Samotné počátky řádů obecně ale sahají až do období raného středověku, do doby křižáckých výprav. Během nich začaly vznikat organizované družiny rytířů, které lze označit za první duchovně-rytířské řády. Vznik tzv. záslužných řádů je však datován až od 18. století a souvisí s upevňováním moderního pojetí státu. Právě v té době je označení řád převedeno na samotnou dekoraci. Jednoduše řečeno, řád se začal vnímat nejen jako společenství lidí, ale i jako "metál", píše časopis Týden a pokračuje: První pokusy o založení prvního československého vyznamenání se udály už v roce 1915 v prostředí exilu, kdy se jím měl stát Řád Svatováclavské koruny. V roce 1917 byl pak ještě vydán statut Husitského kříže. Ani jedno z těchto vyznamenání se ovšem svého schválení nedočkalo. Stále se tak udělovaly pouze řády rakousko-uherské monarchie. Těm odzvonilo ihned po vyhlášení Československé republiky 28. října 1918. Ovšem nejen jim. Zrušeny byly řády obecně jako nepřípustný pozůstatek šlechtictví, s nímž první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk a tehdejší Revoluční národní shromáždění rázně skoncovali. Už v roce 1920 ale bylo všechno trochu jinak. Především s ohledy na početnou legionářskou obec byly z účinnosti zákona o zrušení šlechtictví, řádů a titulů vyňaty některé čestné odznaky a především Československý válečný kříž. A v roce 1922 už došlo i na řády. Především kvůli diplomatickým potřebám byl vytvořen Řád bílého lva, inspirovaný motivem bílého lva na Českém šlechtickém kříži. Po vzniku protektorátu Čechy a Morava kupodivu tento řád nezanikl, byť mu hrozilo přepracování v duchu nových státoprávních poměrů. Ani po roce 1948 Řád bílého lva zrušen nebyl, ale ztratil na důležitosti. Předčily ho Řády socialismu, republiky, práce a Řád Klementa Gottwalda, který se postupně stal nejdůležitějším. Zhroucení komunistického režimu samozřejmě přineslo i rekonstrukci systému řádů. Řád bílého lva se opět stal nejvyšším československým a posléze českým státním vyznamenáním, uzavírá časopis Týden.


"Voliči, šlápněte na plyn. Za týden půjdeme volit krajské hejtmany", stojí v záhlaví článku týdeníku Respekt, v němž dále čteme: Již brzy budou do všech, i těch nejzapadlejších koutů české a moravské země postaveny dálnice. Budou po nich uhánět zahraniční investoři, aby co nejdříve získali pracovní sílu, vyučenou ve všech druzích tradičních řemesel. Horší to bude pro centrální vládu, na níž budou útočit razantní regionální politici s dalšími a dalšími žádostmi o dotace a přidělení pravomocí. Tak bude podle týdeníku Respekt vypadat Česká republika a nejde tomu zabránit, protože už v neděli 12. listopadu začnou občané volit do třinácti krajských sněmů. Kandidáti všech důležitých stran přitom mají stejné priority. Takový je závěr putování, které v uplynulých sedmi týdnech podnikli reportéři a spolupracovníci Respektu po třinácti nových českých krajích (ve čtrnáctém, hlavním městě Praze, se volí až za dva roky). Na první pohled se tedy nic originálního ani překvapujícího nedozvěděli. Hejtmany se stanou muži mezi čtyřiceti a šedesáti, kteří říkají totéž, co hlásá vládní garnitura. Všichni budou zástupci parlamentních stran, protože velké partaje volebním zákonem de facto vyloučily konkurenci jiných stran či nezávislých kandidátů. Z předvolebních průzkumů vyplývá, že šance čtyř velkých stran jsou ve všech krajích hodně vyrovnané, a je tedy velmi pravděpodobné, že každá z nich něco vyhraje, a tudíž bude moci označit výsledek za svůj úspěch - podobně jako v minulých volbách do Poslanecké sněmovny. Potvrdilo se také, že jak pravicové strany, tak vládní sociální demokracie se zpravidla distancují od jakékoli budoucí spolupráce s komunisty. Při všech volbách do sněmovny zatím dali občané najevo, jak moc si přejí nějakou změnu. Může k tomu dojít i při krajských volbách. Je však nutné, aby voličů přišlo co nejvíc. Průzkumy jsou zatím optimistické a nevylučují účast nad padesát procent. Můžeme se těšit, že volič, vládce každé demokracie, tentokrát promluví nahlas, soudí týdeník Respekt.