Přehled týdeníků

r_2100x1400_radio_praha.png

Z českých týdeníků vybírala Zdeňka Kuchyňová.

O odsunu Němců se hovoří hodně. Málokdo však ví, že došlo i k odsunu Chorvatů, kteří žili v České republice čtyři století. Jak píše časopis Týden, komunisté měli po válce zálusk na jejich majetek a tak si ho vzali. Moravské Chorvaty naložili na vůz a odstěhovali do Jeseníků. Žijí tam dodnes a pořád cítí starou křivdu. Vše začalo na schůzi Okresního národního výboru v Mikulově roku 1948. Třináct komunistů podepsaných na přísně důvěrném materiálu tu uskutečnilo tři roky trvající sen mikulovských straníků. Vysídlit tři chorvatské vsi - Nový Přerov, Frélichov - později přejmenovaný na Jevišovku a Dobré Pole. Agenti Státní bezpečnosti tehdy psali jedno hlášení za druhým o tom, že Chorvaté mají proněmecké cítění a patří do odsunu.

Jak vypráví jeden z místních Chorvatů Petr Kuzmič, v roce 1938 po Mnichovu tři chorvatské obce připadly Hitlerovi. Chorvaty automaticky prohlásil za občany říše a muže poslal do války. Petr Kuzmič archivními prameny dokazuje, že místní lidé byli stoupenci masarykovské demokracie. Po válce získali osvědčení o státním občanství a domovské listy. Tehdy se zdálo, že menšina, která na jih Moravy přišla na útěku před Turky už koncem šestnáctého století, tu ještě minimálně dalších čtyři sta let vydrží. Ale zůstala pouhý rok.

Dva a půl tisíce moravských Chorvatů bylo rozptýleno do 188 obcí ve vnitrozemí a jejich domy na Mikulovsku obsadili funkcionáři a čeští přesídlenci z Bulharska. Paradoxem bylo, že stát chorvatské vyhnance poslal do opuštěných domů po německých vyhnancích. Po roce 1989 sepsali chorvatští vysídlenci memorandum adresované vládě a hromadně požádali o restituce majetků. Úřad vlády jim doporučil domáhat se svých práv soudní cestou. Podle rozsudků právo na majetek nemají. Neuspěli mj. proto, že v šedesátých letech jim stát za ukradené majetky mírně zaplatil. Za vinný sklípek se zásobami vína však dostali například Jurdičovi pouhé čtyři koruny. Za metr čtvereční vinorodé půdy bylo po dvaceti haléřích. Navrhli proto, že směšná vyrovnání vrátí, když se jim za jejich majetky vyplatí skutečná finanční náhrada. V roce 1999 Chovaté přijali omluvu za vysídlení z úst vládního zmocněnce Petra Uhla. Berou ji jako morální satisfakci, o navracení majetku usilují dál, uvádí Týden.


Časopis Respekt píše o tom, jak občanské sdružení Jana Korytáře opravuje Jizerské hory. V hektarové lesní školce, několik minut od libereckého centra, kde už začínají Jizerské hory, se zabývá sazenicemi javorů, jeřábů nebo jilmů roztroušená skupinka asi deseti lidí nejrůznějšího věku. Vysazováním těchto stromů se občanské sdružení Staří ochránci Jizerských hor snaží už sedmým rokem obnovit krásu svého regionu a napravit tak stoleté škody.

Jeho zakladatelem je 29letý Jan Korytář, který nedávno ukončil studia tvorby a ochrany životního prostředí na univerzitě v Olomouci. Lesy Jizerských hor doplatily na století trvající praxi, kdy se vysazovaly výlučně smrky. Ty potom nevydržely nápor exhalací severočeských a polských elektráren. Důsledkem je ekologická katastrofa v podobě rozsáhlých holin a mrtvých lesů na vrcholech hor. Aby byly lesy skutečně zdravé a odolné vůči nepříznivým vlivům, měly by zde buky a jedle tvořit aspoň 50 procent porostu. Zatím tyto stromy tvoří jen 7 procent lesů a smrky převyšují svůj přirozený prodíl téměř pětkrát.

Lesníci smrky protěžují z pochopitelných důvodů. Jelenům a srnám nechutnají, a tak se příliš nemusejí starat o jejich přežití. Plán Jana Korytáře sázet jiné stromy brali nejprve zástupci podniku Státní lesy s rezervou. On společně se sestrou a několika přáteli vypěstoval za dva roky stovky stromků jedlí a několik tisíc malých jilmů, ačkoliv jim lesníci říkali, že to není možné. Pronajatý pozemek se čtyřmi záhony už nestačil a tak Jan Korytář začal obnovovat první lesní školku. Dnes jich má pronajatých sedm. Před sedmi lety založil občanské sdružení a získal grant na záchranu genofondu jedle bělokoré.

Ve sdružení dnes pracuje patnáct lidí a dalších 12 v rámci veřejně prospěsných prací. V létě sem na lesní chatu jezdí studenti. Staří ochránci Jizerských hor mají za sebou už nemalé úspěchy. Za sedm let sesbírali 4500 kilogramů bukvic z vysokých horských poloh pro výsev ve školkách, 300 tisíc sazenic buků, jilmů, olší, klenů a jedlí bylo už vysazeno přímo do lesa. Vypěstované stromky začali ochránci hor prodávat lesákům a například za minulý rok si vydělali kolem 150 tisíc korun, uvádí Respekt.


Že život v důchodu může být velmi zajímavý, ukazuje časopis Týden ve své reportáži o panu Václavu Klajsnerovi, který si ve svých více než sedmdesáti letech našel zajímavého koníčka - začal sbírat veterány a to americké hudsony. Své první auto si koupil před čtyřmi lety. Je ze třicátých let a dlouhé pět a půl metru. O rok později si převezl domů další. Ke svým autům si bývalý stavební projektant pořídil i dokonalý oblek ve stylu třicátých let. Jak říká, rekonstrukce historických aut je koníček náročný na čas i na peníze. Do dvou veteránů investoval přes šest set tisíc korun a dva tisíce šest set hodin práce. Navíc každé z jeho dvou miláčků spotřebuje dvacet osm litrů benzinu na sto kilometrů. Ke sběratelství se Václav Klajsner dostal přes opravy veteránů, s čímž začal už před třinácti lety. Nejprve uváděl do původního stavu aerovky a pak škodovky. Zrekonstruoval například Škodu 430, kterou si od něj koupil bývalý technický ředitel Volkswagenu do své sbírky českých aut. Pak došlo na hudsony, které v Americe proslavil například známý gangster Al Capone. Jak říká pan Klajsner, lidé se ho často ptají, jestli některé z aut nemělo prostřelenou karosérii. Teď dostal sběratel nabídku na třetí auto. Podle jeho majitele je to vojenské auto, které patřilo do kolony generála Harmona, který se účastnil osvobozování Čech, dodává časopis Týden.