Přehled týdeníků

Výběr z českých týdeníků připravila Zdeňka Kuchyňová.

U Kutné Hory budují dobrovolníci první dětský hospic. Jak píše týdeník Respekt, stalo se tak na základě iniciativy manželů Královcových z nadačního fondu Klíček. Na motolskou dětskou onkologii přišla Markéta Královcová poprvé před třinácti lety. Tehdy studovala dějiny umění a estetiku na Karlově univerzitě a chtěla napsat diplomovou práci o možnostech uplatnění estetické výchovy u dětí ve vyhraněné životní situaci. Spolu s ní začal do Motola chodit i její manžel Jiří, tehdy student češtiny a angličtiny. Oba se na onkologii stali téměř denními návštěvníky. Po pár týdnech pochopili, že starat se o obrázky a kreativní hračky je nesmysl ve chvíli, kdy není dopřáno sluchu základním potřebám dětí: jako mám hlad, tohle mi nechutná, chci být na pokoji s tímhle, chci mít u sebe mámu, chci mít možnost se kdykoliv napít. O devět měsíců později byla sice diplomka hotová, Královcovi však do Motola chodit nepřestali. Na podzim roku 1991 založili nadaci Klíček. Ta začala o rok později pořádat pro pacienty onkologie a jejich rodiče i letní tábory. A před čtyřmi lety začali budovat první hospic. I když se starají rodiče o dítě doma, hospic jim dává šanci si odpočinout. Nadaci Klíček vyšli vstříc radní z Uhlířských Janovic a darovali jí polorozpadlou školu v nedalekých Malejovicích. Rekonstrukce a stavba další budovy přijde na 28 miliónů korun a nadace je shání od sponzorů. Kromě toho pomáhá i několik set dobrovolníků, uvádí časopis Respekt.


Trojice poslanců ODS v čele s Františkem Pejřilem piluje návrh, který by měl přístup českého státu k marihuaně změnit. Teď se rozhodují mezi dvěma verzemi. Buď povolit používání marihuany jen k lékařským účelům, nebo učinit beztrestným její pěstování a držení, oboje pro vlastní potřebu. Jak uvádí poslanec Pejřil, zřejmě se rozhodnou pro první varianu. Ta druhá by byla v parlamentu neprůchodná. Zastánci tvrdého postihu se domnívají, že když bude užívání marihuany beztrestné, počet jejích kuřáků rapidně stoupne. To má ale háček. V Americe, která se vydala cestou represe, je podle statistik 33 procent mladých lidí starších 12 let, kteří kouří marihuanu, zatímco v Nizozemsku, kde je částečná legalizace, je to pouhých 16 procent, uvádí poslankyně ODS Eva Dundáčková. Za nějakých dvacet let politiku opanuje generace dnešních dvacátníků, jež zapálená cigareta marihuany většinou nijak neděsí. Možná tehdy se konopná políčka dostanou z klatby ven. Ostatně o kávě mluvívali někteří Evropané ještě v 17. století jako o nápoji ďábla, jiní zase jako o léku. Dnes se jí každoročně vypije kolem čtyř set miliard šálků, uvádí Týden brzy najít i Česko. Ze všech zemí střední a východní Evropy je marihuana nejrozšířenější právě u nás. Alespoň jednou si tu jointa zapálil každý druhý středoškolák ve věku od 15 do 19 let. Tisíce nemocných extrakty z konopí potají používají například při roztroušené skleróze či Parkinsonově nemoci. Všichni jsou vlastně potenciálními zločinci. Vznáší se nad nimi hrozba pokuty až patnáct tisíc korun, přinejhorším pětileté vězení. Masové rozšíření marihuany se však nedá ignorovat. Naposledy se k němu čelem postavila kanadská vláda. Od minulého týdne smějí těžce nemocní pacienti používat "trávu" ke zmírnění bolestí a léčbě. Už čtvrt roku dělá pokusy s léčbou marihuanou i Velká Británie. A časem by něco podobného mohlo fungovat u nás.

Týden.


Nejnovější kostely připomínají spíš obřadní síně nebo sály kulturních středisek. Ani křesťanská symbolika se v nich moc neprojevuje. Pouze věřící projektanti tam dávají různé křesťanské motivy. Například střecha ve tvaru jehlanu u kostela ve Strašnicích symbolizuje plášť Panny Marie, který má věřící chránit. Moderní stánky boží bývají prosté. Když do nich vstoupíte, neohromí vás velkolepá výzdoba, nepřipadáte si malí a nicotní. Strašnický kostel byl postaven v první polovině devadesátých let, místní obyvatelé na něj ale šetřili dlouhá léta předtím. Týden, chrámy se ale stavějí i dnes. Za posledních deset let vyrostlo kolem čtyřiceti nových katolických kostelů. Nejvíc na Moravě, kde se ve většině okresů hlásí k víře více než polovina lidí. Uvnitř moderního chrámu to pak vypadá zhruba takhle. Z reproduktorů se line hudba elektronických varhan, displej radí, jakou píseň ve zpěvníku nalistovat, celý prostor monitorují průmyslové kamery, a když se za posledním návštěvníkem zavřou dveře, zamkne je kostelník speciálním zabezpečovacím systémem se sirénou.





A kolik vlastně takový kostel stojí? Určitě přes třicet miliónů. Na ten strašnický přišlo zhruba patnáct miliónů ze zahraničí - nejvíc věnovaly německé diecéze v Řeznu a Kolíně. Na zbytek se složili místní věřící, přispěla biskupství a farnost se ještě zadlužila. Mnozí lidé, zejména ti starší, si však na nové kostely nemohou zvyknout - jako například v Křelově, což je malá vesnice u Olomouce. Na návsi tu trčí podivná stavba - na první pohled spíš socialistický kulturák než kostel. Vedle vchodu osamoceně stojí barokní kříž. Pro místní je trochu smutnou připomínkou toho, že se tu původně dívali na kostelík ze stejné doby, ale museli jej nechat zbořit. Za komunismu totiž zchátral k neopravení. Jaký je vlastně architektonický styl dnešních církevních staveb? V poválečné době se postavilo tak málo kostelů, že se žádná moderní tradice nevytvořila. Dnešní směr by se dal nazvat moderním funkcionalismem, v cizině se mu také často říká racionalismus. Téměř všechny moderní kostely jsou čistě bílé. Často se používají široká vodorovná okna. Klasickou kulatou věžičku bychom však těžko hledali. V interiéru upoutá většinou jen jeden výrazný bod - socha svatého, kterému je kostel zasvěcen, Kristus na kříži, Panna Marie nebo i moderně pojatá křížová cesta. Nenápadné naopak bývají oltář a kazatelna a snad každý druhý kostel má dřevěný strop, který prostor zatepluje, uvádí časopis Týden.