Přehled týdeníků

r_2100x1400_radio_praha.png

Dnes společně s Kateřinou Brezovskou nahlédneme do časopisů Respekt a Týden.

Časopis Respekt píše, že pražský vyšetřovatel Jaroslav Šimák je přesvědčen, že neodporuje zákonu, když si někdo půjčí z banky osm miliard korun, vedení banky ví, že jde o podvodníka, ten je převede na konta svých podniků, nevrátí ani haléř a dluh za něj zaplatí daňoví poplatníci. "Ano, myslím si, že by se mělo zastavit trestní stíhání bankéřů, kteří půjčku poskytli," říká policista. Proč? "Odpověď vám připravím písemně a poskytne vám ji tisková mluvčí, až se za čtrnáct dnů vrátí z dovolené," odpovídá Šimák.

Řeč je o Komerční bance a jejím známém kšeftu s rakouským podnikatelem Barakem Alonem. Tomu lidé z vedení KB poskytli během druhé poloviny devadesátých let v úvěrech, odborně nazývaných dokumentární akreditivy, dohromady osm miliard korun. Bankéřům bylo přitom od počátku známo, že Alonova firma Tessos už sedm let bance nevrací další miliardu korun. Nevyslyšeli ani doporučení analytické firmy, která po prověrce Alonových obchodních aktivit umístila horní mez možného úvěru do výše pěti milionů korun.

V květnu loňského roku obvinil vyšetřovatel Oldřich Šulák dva úředníky KB a devět představitelů jejího managementu ze zvýhodnění věřitele a dalších trestných činů. Překvapivě ale nebyl obviněn příjemce peněz Alon. "Musím ho vyslechnout, zjistit míru jeho zavinění a potom se rozhodnu," říkal před rokem Šulák. Pak ale - loni v listopadu - nechal případ ležet a od policie odešel právě do Komerční banky, aniž by Alona okem zahlédl. Případ převzal jeho už citovaný kolega Jaroslav Šimák. Ten před měsícem poslal státnímu zástupci Pavlu Suchánkovi návrh, aby bylo vyšetřování celého případu zastaveno. "Podle něj nebyl porušen žádný zákon," vzpomíná na policistův dokument Pavel Suchánek. "Jeho tvrzení je naprosto nesmyslné, nezákonné. Bankéři přinejmenším věděli, že jde o rizikového klienta, který nevrací peníze, věděli, že jeho firma, které půjčují, nemá žádné aktivity, peníze, a má jenom dva zaměstnance. Nebylo těžké zjistit, že záruky na akreditivy jsou podloženy falešnými jistinami. Třeba fiktivními tunami ukrajinského obilí ve skladech, které fyzicky neexistovaly," vysvětluje státní zástupce. Suchánek proto policistův návrh odmítl a naopak vyšetřovatelům doporučil, aby obvinili dalších pět pracovníků KB. Suchánek stojí i za nejnovější aktivitou Nejvyššího státního zastupitelství, které požádalo v červnu rakouské kolegy, aby vyslechli Baraka Alona a případně jej obvinili. Rakušané okamžitě odepsali, že vzhledem ke složitosti případu odpovědí na českou žádost do jednoho roku. Proč ale neobviní Alona české úřady? "Bylo by to zbytečné, Alon je cizí státní příslušník a my podle právních mezinárodních zvyklostí předáme dokumenty do Rakouska, kde zváží, jestli jej neobžalují," vysvětluje Suchánek. "Je to podle něj hodně složitá věc." Tolik týdeník Respekt.


Časopis Týden se věnuje před týdnem skončenému 36. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Vyskytovalo se na něm možná méně třpytivých hvězd než v minulých ročnících, co do filmové kvality je však zřejmě předčil. Zájmu se vedle tradičně atraktivních sekcí Horizonty či Fórum nezávislých těšila také soutěžní sekce.

Týden píše, že karlovarská soutěž se potýká s řadou handicapů. Tím největším a v zásadě neřešitelným je konkurence ostatních velkých "áčkových" festivalů, které se konají v zemích podstatně bohatších, lidnatějších, a pro producenty i distributory tudíž přitažlivějších. Ti pak tím více usilují o to, aby se jejich film na takovém festivalu předvedl. A protože si Karlovy Vary chtějí ponechat prestižní kategorii A, musejí s konkurencí zápolit. Znamená to například i to, že ani čeští producenti o karlovarský festival příliš nestojí: pokud se zde totiž film promítne, už se na žádný další "áčkový" festival nedostane. A producenti si samozřejmě od mezinárodních festivalů slibují, že jim pomohou na cestě do zahraničních distribucí. Přičemž festival na českém území takovou pomoc neslibuje. Stejná pravidla platí pro všechny ostatní filmy, takže ty nejlepší snímky roku se obyvkle scházejí v Berlíně, Cannes či Benátkách a Karlovy Vary je odpromítají až poté, v mimosoutěžní sekci Horizonty.

Na karlovarské organizátory tak v minulosti zbývala zdánlivě ponižující, nicméně nikoliv nezajímavá role - totiž vybírat pozoruhodné filmy malých zemí či neznámých režisérů, často z východu Evropy. Napohled jde o neatraktivní oblasti, ještě tu však zůstává prostor k nečekaným objevům. Tak vítězné filmy z minulých ročníků "Kavkazský zajatec" a "Můj růžový život" po karlovarském triumfu zabodovaly i v nominacích na Zlatý glóbus a na Oscara. Jenže letos se situace změnila ještě více k lepšímu: své filmy sem totiž přihlásili také renomovaní evropští režiséři, které většinou vídáme ve věhlasnějších filmových metropolích, píše časopis Týden.


S týdeníkem Respekt nyní zamíříme na Šumavu, kde se do lesů sjeli takzvaní Duhoví lidé: Na větvi stromu uprostřed vesničky Javoří se houpe barevná stuha a o pár set metrů dál je další. Značky lemují kamenitou cestu vedoucí do hlubokého lesa. Chodec, který se jimi nechá vést dorazí za necelou hodinu chůze na louku s několika stany na březích malebného šumavského potoka. Kousek dál se poblíž provizorní kuchyně pase pět koz. Jsme na místě, kde se svému každoročnímu táboru sešli Rainbow people, tedy lidé kteří chtějí žít v harmonii s přírodou a které Spojuje je touha zachránit nemocnou planetu Zemi. Kdo by čekal, že letos zažije v šumavském podhůří stejně barevný festival jako při celosvětovém setkání Rainbows v Novohradských horách před šesti lety, byl by podle časopisu zklamán. Tentokrát šlo o čistě český sraz, a na louku u Javoří tak místo tisíců lidí dorazilo stěží pět desítek Duhových.

Týdeník připomíná, že Rainbow people nevyznávají speciální naboženství. Spojuje je touha zachránit nemocnou planetu Zemi. Poprvé se Duhoví sešli v roce 1972 v americkém Coloradu, inspirovali se rituály indiánského kmene Hopi. Po jejich vzoru věří, že svět zachrání kmen, který povstane ze všech kultur a obnoví zemi ve své původní kráse. Bude si říkat Rainbow Wariors - válečníci duhy. V potůčku jsou tři jezírka - popisuje týdeník Respekt - z horního se pije, v prostředním myje nádobí a v tom dolním se Duhoví koupou. "Nepoužívejte žádná mýdla nebo chemikálie", upozornil mladík s dlouhými vousy. V žádném případě se nesmí nic házet do posvátného ohně, filtry z cigaret musí putovat zpět do krabičky a pak vše do popelnice. Jídlo vaří skupina dobrovolníků pro všechny. Podává se většinou rýže, těstoviny, lesní plody a ovoce. Také kozím mlékem na šumavské louce nikdo nepohrdá. Jídlo se podává dvakrát za den a je vždy doprovázenu rituálem. Všichni Duhoví se postaví do kruhu a chytí za ruce. Zpěvem děkují bohům za potravu a nakonec vydávají hluboký zvuk podpbný zpěvu tibetských mnichů. Po prvním jídle si každý dělá co chce, někteří se věnují meditaci, někteří hrají na bubínky, jiní cvičí, někdo myje nádobí. Kdo má zájem může se zapojit do některého z nekonečné řady workshopů neboli tvůrčích dílen. Slovo workshop je zcela jednoznačně nejužívanejším obratem celého setkání. Po večeři zůstavájí Rainbows sedět v kruhu a posílají si kousek dřeva. Kdo jej drží, má slovo a může se na ostatní s čímkoli obrátit. Při té příležitosti se vybírá i příspěvek na potraviny. Debatu nikdo nevede, a tak si každý vypráví, co ho napadne. Většina lidí se postupně přesouvá k posvátnému ohni, u kterého se zpívají indiánské písně či mantry za zvuku bubnů. Oheň hoří až do rána, kdy někteří odcházejí přivítat slunce na nedaleký kopec, píše týdeník Respekt.