Přehled týdeníků
Ministerstvo dopravy chce i po letošních povodních regulovat Labe a zvednout tak jeho hladinu o metr. Podle týdeníku Respekt je přitom dolní tok Labe jediným pískovcovým kaňonem v Česku. U řeky, která dosud nemá betonové břehy, žijí chráněné druhy rostlin a živočichů. Právě zde, pod Ústím nad Labem, se však chystá stavba jezů v Prostředním Žlebu a v Malém Březně. Ministr dopravy na stavbě trvá, jeho kolega ze životního prostředí se brání.
Ministerstvo dopravy chce i po letošních povodních regulovat Labe a zvednout tak jeho hladinu o metr. Podle týdeníku Respekt je přitom dolní tok Labe jediným pískovcovým kaňonem v Česku. U řeky, která dosud nemá betonové břehy, žijí chráněné druhy rostlin a živočichů. Právě zde, pod Ústím nad Labem, se však chystá stavba jezů v Prostředním Žlebu a v Malém Březně. Ministr dopravy na stavbě trvá, jeho kolega ze životního prostředí se brání. Ekologové poukazují na to, že zvýšením hladiny se zničí unikátní ekosystémy, dopravní experti zase vypočítávají, že lodní doprava je o třetinu levnější než přeprava po silnici nebo železnici. Kvůli nízké hladině byl ale v posledních letech dolní tok Labe pro těžší lodě prakticky nesplavný. Celý plavební systém na Labi se budoval od první republiky a nyní zbývá postavit posledních čtyřicet kilometrů. Podle ministra dopravy stavba pohltí přes šest miliard korun. Jezy ale nejsou dosud schváleny, protože podle ministerstva životního prostředí porušují několik zákonů o ochraně přírody a krajiny. Projekt proto neprošel schvalovacím procesem o vlivu stavby na životní prostředí. Ministerstvo dopravy proto hledá jinou cestu, plavební správa již požádala o výjimku ze zákona. Regulaci Labe zpochybňuje německý ministr životního prostředí, jeho saský kolega přímo radí, aby Češi místo regulace řeky začali používat lodě s menším ponorem. Lodě by se podle něj měly přizpůsobit řece, a ne řeka lodím.
Libkovický kostel, donedávna symbol naděje pro severní Čechy, byl letos ve vší tichosti zbourán. Uvádí to ve svém nejnovějším čísle časopis Týden. Bojem o záchranu severočeských Libkovic přitom žil na přelomu let 1992 - 1993 takřka celý národ. Libkovice stály v cestě dolování uhlí na Mostecku, a byly proto odsouzeny k zániku.V roce 1992 tu bylo ještě víc jak dvě stě domů a žilo tu několik rodin, které odmítaly prodat svůj majetek Mostecké uhelné společnosti. Během dalšího roku na 150 domů padlo a v říjnu 1994 byl odtud soudně vystěhován poslední neposlušný obyvatel. Ekologičtí aktivisté počátkem 90. let chránili alespoň kostel před stržením - sami se přivazovali k bagrům, které ho začaly demolovat. V roce 1995 získalo ekologické Hnutí Duha libkovický kostel od důlní společnosti do pronájmu za symbolickou korunu ročně. Ekologové zde chtěli vytvořit kulturní a osvětové centrum, doly dokonce věnovaly milion korun na novou střechu kostela a proběhlo tu i několik koncertů a festival Libkovická cihla. V roce 1997 ale Hnutí Duha kostel dolům zase vrátilo, protože nemělo síly na jeho využití. O tři roky později Mostecká uhelná společnost oznámila, že uhlí pod Libkovicemi těžit nebude. Jedním z iniciátorů letošní likvidace kostela byl Obecní úřad v Mariánských Radčicích. "Nenechavci podkopávali základy a vybírali z nich cihly," vysvětluje starostka Zdeňka Kulhavá. "Psala jsem na doly, ať s tím něco udělají, že to někoho zabije." Když pak přišel do Radčic výměr, že kostel lze odstranit, samotnou starostku prý ale překvapilo, že proti jeho likvidaci nikdo neprotestoval. Mlčeli nejen ekologové, ale i památkáři. Před devíti lety totiž vyřadili kostel ze seznamu památek. Vznikla tedy demolicí kostela vůbec nějaká škoda? "Hmota není důležitá," říká novinář a tesař Ondřej Vaculík, který v roce 1997 pomáhal libkovický kostel znovu zastřešovat. "Cenné je však každé úsilí, které pomáhat dokumentovat blbství moci," poznamenal ke zprávě o zbourání kostela.
Týden referuje i o odhalení památníku na místě hromadného hrobu sudetských Němců, kteří byli v červnu roku 1945 zlikvidováni u Teplic nad Metují. 15. září letošního roku se z Teplic, německy Weckelsdorfu, vydalo procesí na asi tři kilometry vzdálenou Bukovou horu. Zde byl pak odhalen a vysvěcen památník obětem nacionalistického násilí. Iniciativa přišla z občanského sdružení Tuž se, Broumovsko! a Sdružení dobrovolných aktivit INEX, ke kterým se přidala celá teplická radnice s výjimkou komunistů. Odpůrců a kritiků mělo toto smírčí gesto z české strany jistě dost. Problém násilné likvidace sudetských Němců pro českou stranu dlouhá desetiletí neexistoval, a když tak byl odbyt tím, že to byla jenom malá odplata za to, co mají Němci na svědomí. Pro druhou, sudetoněmeckou stranu, mohl být používán jako instrument pro poněkud pokryteckou hru o nevinné oběti: nejdříve svůdce Hitlera a pak krvežíznivých Čechů. Obě strany měly v této věci své zájmy a své pevné postoje, kvůli kterým nepotřebovaly ty druhé, uvádí se v časopise Týden.
