Příběh neznámého veterána Netolického

Letos v lednu se ve Spojených státech podařilo vypátrat dosud neznámého veterána druhé světové války českého původu, Jiřího (Jerryho) Netolického. Aktivní byl i v krajanském hnutí, přesto dnes žije zapomenut ve vojenské nemocnici.

O válce nemluví – nese si z ní hluboké trauma a bolest ze ztráty, když v Pacifiku padl jeden z jeho sourozenců. V době mé návštěvy Chicaga pobýval Jerry Netolický právě ve vojenské nemocnici a jeho zdravotní stav mu nedovoloval podrobněji vyprávět svůj příběh. Pomocí dalších archivních zdrojů se jej však podařilo alespoň částečně zrekonstruovat.

Jerry Netolický|Foto: Jiří Klůc

Předci Netolického přišli do Spojených států žít svůj americký sen počátkem 20. století. Rodina jeho otce Václava Netolického (30. 8. 1887 – 6. 3. 1972) pocházela z Vysočiny. Do USA emigrovala okolo roku 1901 a usadila se na předměstí Chicaga. Stejně tak i rodina Martínkových, odkud pocházela Jerryho matka Marie (18. 12. 1890 – 2. 7. 1950). Její předci byli z Kutnohorska a Čáslavska; ona sama se narodila v malé obci Čejkovice mezi Čáslaví a Ledčí nad Sázavou.

Katolicky založené rodině se krátce po svatbě narodil první syn. Celkem vychovali deset dětí. Nejstarší, William, přišel na svět roku 1911 ještě před první světovou válkou. Následovaly dcery Marie a Helena, druhý syn Josef Václav, a poté Sylvie, James, Jan, George, v září 1924 hrdina tohoto příběhu Jerry a nakonec Milton.

V rodině se mluvilo výhradně česky; angličtinu se Jerry Netolický naučil až postupně v mládí. „Každou neděli jsme doma jedli vepřo, knedlo, zelo, vždy s bramborovým knedlíkem. Říkal jsem tomu pomalá smrt. Teď už mi je sto let – a pořád žiju,“ říká s úsměvem. Svoji dlouhověkost připisuje boží ochraně.

Jerry Netolický|Foto: archiv pamětníka

Do americké armády nastoupil po japonském útoku na Pearl Harbor, stejně jako většina jeho bratrů. Nesloužil přímo u bojových jednotek – prošel výcvikem jako protiletadlový dělostřelec a stal se příslušníkem praporu AAA (Anti Aircraft Artillery), tedy protiletadlového dělostřelectva.

„Obsluhoval jsem čtyřhlavňový kulometný systém M45 Quadmount se čtyřmi kulomety ráže 12,7 milimetrů, montovaný na otočný podstavec přívěsu nebo vozidla typu half-track. Používal se proti nízko letícím letadlům, mluví skromně o své roli.“

Netolický byl během války dislokován na ostrově Guam v Mariánském souostroví v Pacifiku. Ostrov, obsazený americkou námořní pěchotou a armádními jednotkami v srpnu 1944, měl pro USA strategický význam jako základna pro bombardéry B-29 Superfortress, schopné zasáhnout japonská města.

Přestože v té době byly japonské útoky spíše ojedinělé, Američané na Guamu udržovali silnou protiletadlovou obranu. Právě u jedné z těchto baterií sloužil i Jerry Netolický.

Jerry Netolický|Foto: archiv pamětníka

Návrat do civilního života byl náročný. Hledání práce nebylo jednoduché, ale pomohla česká krajanská komunita v Chicagu. Uplatnil se v redakci deníku Denní hlasatel, nejstaršího československého periodika na světě, založeného v květnu 1891. I po druhé světové válce vycházel v češtině a dosahoval nákladu přes 50 tisíc výtisků – jasný důkaz silné přítomnosti české a slovenské komunity v oblasti Chicaga.

Netolický zde pracoval jako sazeč až do důchodu. „Měl jsem na starosti přípravu textů k tisku, pracoval jsem se sazečskými stroji a dával novinám finální podobu. Přinášeli jsme zprávy z krajanské komunity, oznámení o úmrtích, inzerci a světové dění. Někteří starší krajané se nikdy pořádně nenaučili anglicky, a tak bylo důležité udržovat češtinu,“ vypráví. Usadil se v městské čtvrti River Grove na chicagském předměstí, oženil se až téměř v padesáti letech a s manželkou vychoval jednoho syna. Rád mluví o českých tradicích a je hrdý na svůj původ – o válečných traumatech však mlčí.

O tom, proč Jerry Netolický nikdy nemluvil o válce, jsem se dozvěděl až z archivních zdrojů. Jeho nejbližší bratr George Stanley Netolický zahynul 18. prosince 1944 v Tichomoří při tragickém tajfunu Kobra. Sloužil na americkém torpédoborci USS Spence, který se během bouře potopil. Vrak lodi i s těly většiny posádky zůstává dodnes na dně Filipínského moře.

Jiří Klůc a Jerry Netolický|Foto: Jiří Klůc

Tajfun, při němž George Netolický přišel o život, patří mezi méně známé kapitoly války v Pacifiku. Americké námořnictvo zcela zaskočila jeho ničivá síla. Bouře potopila tři torpédoborce a připravila o život stovky námořníků. Spence strhly obrovské vlny, převrhl se a klesl ke dnu i s téměř celou posádkou. Tragédii přežilo pouze 24 mužů. Téhož dne se potopily také torpédoborce USS Hull a USS Monaghan.

Ještě před tragédií se George Netolický účastnil roční bojové anabáze v Tichomoří. Není známo, jakou přesně funkci na USS Spence vykonával, ale k posádce se připojil už při uvedení plavidla do služby v lednu 1943. Po zkušební plavbě působila loď nejprve při ochraně konvojů v Atlantiku a u severní Afriky. V červenci 1943 byla uvolněna pro operace v Pacifiku a připojila se k americkým silám u ostrova Baker, později doprovázela plavidla v oblasti Šalamounových ostrovů a Nové Guineje. Už tehdy čelila opakovaným útokům japonských letadel.

V listopadu 1943 se Spence účastnil bitvy v zátoce císařovny Augusty a následného boje s japonským nepřítelem u mysu Svatého Jiří. Navzdory poškození a srážce s vlastní lodí se podílel na potopení tří japonských torpédoborců – Hatsukaze, Makinami a Yūgiri. Loď opakovaně unikla bombovým útokům i přímému ostřelování.

V červnu 1944 se Spence zapojil do slavné bitvy ve Filipínském moři, kde americké letectvo drtivě porazilo japonské síly. Loď byla přítomna i při invazích na Guamu, Saipanu a Leyte.

Na konci roku 1944 doprovázela americké letadlové lodě při útocích na Filipíny. Právě tehdy udeřil ničivý tajfun. Loď měla téměř prázdné nádrže, a silný vítr ji převrátil. George Netolický zahynul spolu s většinou posádky. Bylo mu 22 let.

Jeho jméno dnes figuruje na památníku pohřešovaných námořníků na americkém vojenském hřbitově v Manile. Mezi několika málo přeživšími byl i další Čecho-Američan – Ramon Zasadil (1926–2015) z Chicaga. Český původ měl pravděpodobně také Franklin Horky (1922–1944) z Marylandu.