Osvoboditelé Plzeňska a jihozápadních Čech – příběhy vojáků, kteří přinesli svobodu jihozápadním Čechám
Poprvé po několika letech se vzpomínkových akcí spojených s koncem druhé světové války znovu účastní i američtí veteráni. Jaké jsou příběhy posledních žijících osvoboditelů Plzeňska a jihozápadních Čech?
Harry Humason: Dramatický střet u Teplé Vltavy
Na cestu se velmi těší – bude to poprvé od roku 1945, kdy znovu navštíví Evropu. Harry Humason z Washingtonu na západním pobřeží USA je jedním z čestných hostů, kteří se účastní mimo jiné i plzeňských Slavností svobody. Objevil jsem ho minulý rok na podzim a prostřednictvím veteránské organizace kontaktoval.
Za války sloužil v 2. pěším pluku 5. pěší divize. V květnu 1945 jeho jednotka osvobozovala okolí obce Stožec až k řece Teplá Vltava na Šumavě.
„Bylo nám řečeno, že český odboj začal v Praze povstání příliš brzy a Němci jej potlačují. Pak jsme pochodovali dva nebo tři dny a zpomalili jsme teprve tehdy, když jsme narazili na německý odpor. Překročili československou hranici a nakonec dorazili k řece. Němci otevřeli stavidla přehrady a řeku zaplavili. Na druhé straně řeky byly opevněné pozice s dělostřelectvem a pevnůstkami. Předpokládám, že v těch pevnůstkách byla pěchota s kulomety,“ vypráví 99letý Američan.
Na řece Teplá Vltava se skutečně pevnůstky nacházely – jednalo se o prvorepublikové řopíky postavené jako obrana proti hitlerovskému Německu. Nyní měly sehrát tragickou roli proti americkým osvoboditelům.
„Očekávali jsme, že budeme muset řeku překročit, což by byl krvavý boj. Když jsme dorazili k řece, bylo nám řečeno, abychom nestříleli na bílé letadlo. Ukázalo se, že převáží německou delegaci k jednání o kapitulaci. Řeku jsme nakonec překračovat nemuseli, protože válka skončila – i když jsme stále slyšeli Rusy, jak bojují s Němci. Stáhli jsme se a zřídili zátaras na silnici, abychom přijímali německé vojáky, kteří prchali před Rusy a chtěli se vzdát nám. Poté jsme je internovali v loveckém zámečku, který měl velký oplocený dvůr,“ vzpomíná na události 7. a 8. května 1945.
Brzy poté se Humasonova jednotka vrátila do Spojených států, neboť bylo plánováno její přesunutí na tichomořské bojiště k nasazení proti Japoncům. K tomu už nedošlo, protože válka byla oficiálně u konce.
Hovey Brom: Mezi prvními v Plzni
ČTĚTE TAKÉ
Mezi prvními americkými vojáky, kteří vstoupili do Plzně, byl průzkumník 16. obrněné divize Hovey Brom. Mluvil jsem s ním minulý rok v létě v Iowě, kde jsem ho objevil. Brom se narodil v listopadu 1925 a do americké armády vstoupil po maturitě v roce 1944. Po absolvování základního výcviku v USA byl odeslán na evropské bojiště.
Při přepravě přes Atlantik se jeho transportní loď, resp. celý konvoj, dvakrát dostal pod útok německých ponorek. Naštěstí se vše obešlo bez ztrát. Do francouzského přístavu Le Havre dorazil v únoru 1945. Byl přidělen k jednotkám 16. obrněné divize, která nejprve náležela k americké 15. armádě a čekala na přesun na frontu.
Dne 17. dubna 1945 byla divize převelena k americké 3. armádě pod velením generála George Pattona. Na německé území vstoupily její jednotky o dva dny později a postupovaly směrem k Československu. Brom, který sloužil jako předsunutý pozorovatel, patřil mezi první americké vojáky, kteří vstoupili do Plzně. Jak vzpomínal, při průzkumu nepřátelských linií jezdil v džípu vyzbrojeném kulometem.
Během nasazení mu odstřelovači dvakrát prostřelili čelní sklo a jednou ho střela jen těsně minula. Při jiné příležitosti střela poškodila chladič jeho džípu, a tak Brom pokračoval v misi na jízdním kole, aby ji úspěšně dokončil.
Osvobozením Plzně jeho československá anabáze neskončila. Část jednotek 16. obrněné divize postupovala směrem k Praze, ale kvůli politickým rozhodnutím se nemohla účastnit osvobozování hlavního města. Brom se setkal se sovětskými jednotkami a na čas sloužil jako řidič sovětského generála, který prováděl průzkum demarkační čáry – jak ji Brom nazval, "budoucí linie mezi východní a západní Evropou."
V našem rozhovoru vzpomínal i na proudy českých uprchlíků a poražených německých vojáků, kteří mířili na západ k americkým jednotkám, aby se vyhnuli zajetí sověty a – jak říká Brom – "zvýšili šanci na přežití."
Po demobilizaci se vrátil do rodné Iowy a pracoval jako architekt ve městě Waterloo. Do Plzně se po roce 1945 už nikdy nepodíval, i když si to velmi přál. „Československo navždy zůstalo v mém srdci,“ uzavírá veterán, který bohužel v únoru 2025 ve věku nedožitých 100 let zemřel.
Eugene Kleindl: Zdravotník na frontové linii
Téměř 103letý Eugene Kleindl je jedním z posledních žijících bojových zdravotníků americké armády z dob druhé světové války. Sloužil u 358. pěšího pluku 90. pěší divize – divize, která jako první z amerických jednotek překročila v ašském výběžku předválečné hranice Československa a svou cestu zakončila v jihozápadních Čechách.
Kleindl se narodil v červnu 1922 v malém městě Brown Valley v Minnesotě, USA. Původně si přál stát se zubařem, ale vypuknutí války – konkrétně útok na Pearl Harbor – jeho plány změnilo. V listopadu 1942 se spolu s bratrem Cliffordem přihlásil do americké armády. Nejprve sloužil u 704. praporu stíhačů tanků, později se stal zdravotníkem u 358. pěšího pluku.
Po náročném výcviku byl v březnu 1944 přepraven do Evropy. Vylodil se na pláži Utah 8. června 1944 jako součást druhé vlny invaze v Normandii. Jako zdravotník čelil hrůzám války během bojů v Normandii i při postupu do vnitrozemí Francie. Bojoval v Lotrinsku, překročil řeku Moselu a přežil krutou zimu v Ardenách během slavné bitvy.
V dubnu 1945 dostala 90. pěší divize rozkaz postoupit směrem na východ – nejprve do Německa a následně do Československa. Průzkumné jednotky Kleindlova pluku vstoupily 18. dubna jako první na československé území v ašském výběžku, odkud se pak divize vrátila do Německa a postupovala podél česko-německé hranice na jih.
Jednotky osvobodily koncentrační tábor Flossenbürg a přesunuly se do oblasti šumavských přechodů, aby připravily cestu pro Pattonovu 4. obrněnou divizi.
Na Šumavě narazily na menší německý odpor a zaznamenaly padlé i raněné. „Byl jsem frontový zdravotník a mým úkolem bylo poskytovat pomoc zraněným vojákům i civilistům. Také jsme organizovali zdravotnickou pomoc v osvobozených oblastech a zajistili, aby byli ranění přepraveni do polních nemocnic,“ vypráví válečný hrdina, oceněný mimo jiné Stříbrnou a Bronzovou hvězdou za hrdinství.
Související
-
10 neuvěřitelných příběhů 2. světové války
Historik Jiří Klůc zaznamenal osudy vojáků, zajatců, obyčejných lidí, které do dnešních dnů nebyly známy. Každý z příběhů nám přibližuje lidskost a odvahu v těžkých dobách.
-
Cesta ke svobodě: 80 let od konce 2. světové války
V seriálu se postupně vrátíme do dramatických dnů druhé světové války a připomeneme si klíčové události, které vedly k osvobození naší země.
