Příběhy Čechů v Americe v obrazech
V září vyjde Renátě Fučíkové, známé spisovatelce a ilustrátorce,kniha věnovaná krajanům v Severní Americe. Nápad zmapovat příběhyČechů ve Spojených státech se zrodil v „nejčešštějším“městě – v Chicagu.
S Renátou Fučíkovou se setkávám v jejím ateliéru na Starém městě,
kde finišuje na posledních kresbách do nové knihy.
V Chicagu jsem byla poprvé před 5 lety na pozvání České školy. A s
tamními učitelkami, které jsou dobrým duchem současného českého
Chicaga, jsme vymysleli, že by bylo záhodno nějakým výtvarně
zajímavým způsobem ty osudy zpracovat. Domluvili jsme se, že navážu
na knížky, které dosud dělám, tedy knihy které přibližují historii
především prostřednictvím obrazu. Takto jsem dělala knížku o
dějinách Evropy nebo knihy o životě našich velikánů jako Komenský,
Masaryk, Hus, Kafka. V tomhle duchu bude i tato kniha. Akorát bylo
náročné najít dost podkladů a také čas.
Od jakého období začínáte mapovat historii české komunity v USA?
Nejstarší příběh je už z 15. století. Je to příběh člověka,
který sice přímo nestanul na území Ameriky, ale podílel se na nápadu
vypravit se do Indie pro koření jinou cestou než kolem Afriky. Jmenoval
se Martin. Příjmení neznáme, ale sám si říkal Bohemus, což
potvrzuje, že jeho rod pocházel odsud. Byl velmi schopný, vzdělaný,
dostalo se mu na tehdejší dobu velkého vzdělání, učil ho významný
astronom Regiomontanus, který ho naučil číst v mapách a vytvářet je.
Tehdy byly ty mapy poněkud zkreslené, nebraly v úvahu skutečnou
velikost planety, ale už se začínalo brát v potaz, že země je
kulatá. A tento Martin se dostal do služeb portugalského krále v době,
kdy Portugalci a Španělé hledali nejkratší cestu za kořením.
Pracoval v kartografických dílnách v Lisabonu a vzhledem k množství
těch dílen je pravděpodobné, že se setkal s Kryštofem Kolumbem. Já
osobně předpokládám, že se znali, tak jsem je nakreslila jako
přátelé, kteří spolu debatují o cestě za kořením.
Jsou zmapovány osudy Kryštofa Kolumba, osudy prvních poutníků.
Známe prvního Čecha, který vstoupil na americkou půdu?
Otázkou, zda ho můžeme nazvat Čechem. Jde o Žida, který se narodil v
Čechách. Jmenoval se Joachim Gans a ten byl významným odborníkem na
metalurgii. Vypravil se nejprve do Anglie se vzděláním, které získal v
Praze. A tam si ho všimli lidé, kteří hledali za oceánem zlato.
Poslali ho jednou z prvních lodí. Měl hledat ložiska mědi. Výprava
bohužel nebyla příliš šťastná. Angličané se chovali vůči
domorodému obyvatelstvu velmi přezíravě, nadřazeně, až to
vyvrcholilo násilím a Angličané včetně Joachima Ganse se zachránili
jen díky tomu, že pro ně připluly lodě, která je odvezly zpět do
Anglie. Takže to byl první dramatický osud člověka z Prahy, který se
dostal za oceán.
Osudy některých Čechů v Americe jsou dobře známé včetně
zakladatele McDonaldu Kroce, ale narazila jste na nějaký méně
publikovaný příběh, které vás oslovil?
Hledala jsem příběhy mezi příběhy. Zajímavé byly obyčejné osudy
lidí, kteří putovali pěšky od Mississippi někam dál do prémií v
těch 60-tých letech 19. století. A cestou různě umírali, přicházeli
o ten skromný majetek. Cesta zpátky nebyla možná, což lidé v Americe
vědí, ale u nás nikoli. Takže to byli opravdu hrdinové, před kterými
smekám. Vzala jsem jeden vzorový příběh, který se snažím co
nejvíce popsat. Ta kniha není badatelský vědecký počin. Já jsem
popularizátorka, jsem schopna seřadit obecné znalosti a doplnit je
výtvarně ilustracemi. Ty zajímavé příběhy před lidmi vyvstanou
emotivně. Byla bych nejraději, aby ta kniha byla něčím objevným pro
Čechy. Tady spoustu detailů neznáme, neumíme si zařadit ty události
do amerických dějin. A pro naše krajany v Americe bych chtěla, aby ta
kniha byla rodinným artefaktem, který by věnovali svým dětem, když se
budou vdávat, ženit s partnery zase z jiných krajanských komunit a aby
mohly svým dětem říct, tohle jsou naše kořeny. Tohle má naše entita
za sebou a tohle jsme dali Americe a světu.
Vypravila jste se na nějaká místa, o kterých v knize píšete?
Přímo jsem se tam nevydala, ale sbírám vždy zajímavosti, publikace,
obrazové publikace. Ve Spojených státech jsem byla zatím třikrát a
přivezla jsem si spoustu knih a měla jsem půjčené knihy z Náprstkova
muzea. V tamní badatelně mi vycházeli velmi vstříc, nechali mne tam
několik týdnů studovat, fotit různé podklady, které myslím tu knihy
vhodně doplňují.
V Americe jste ovšem byla a setkala se s tamními krajany. Nakolik se
zajímají o své kořeny a zachovávají si vztah k České republice?
Víme dobře, že všichni hledají tu genealogii. Moje kamarádky z
Chicaga pořádají zájezdy krajanů do Čech, několikrát byly už i u
mne na chalupě, pekli jsme pro ně buchty a užívali si výlety. Pro ně
je určitě důležité poznat své kořeny, odkud přišli jejich
praprarodiče a kdokoli z mých kamarádů včetně mne se jim snažíme to
poznání okořenit nějakým autentickým zážitkem. Třeba loni jsem je
vzala na Kozí Hrádek. Myslím, že Hus je v Americe adorován víc než u
nás, tak aby si ho spojili s nějakým autentickým místem, kde Jan Hus
působil. Nebo jsem je vzala do kavárny Unijazz, aby trochu okusili, jak
vypadaly byty v době totality.
Teď jste dokončila knihu o krajanech v Severní Americe. Neuvažujete o
tom se vydat po stopách i jiných krajanských komunit?
Přiznám se, že bych ráda. Teď jsem se poznala s kolegyní
spisovatelkou, která žije v Brazílii. Myslím, že ona sama dokáže
krásně popsat osudy tamních krajanů, ale určitě bych ráda tu knihu
ilustrovala. Určitě si myslím, že Latinská Amerika by měla být
knížka číslo dvě.