Profesionální boxer Luboš Šuda: "Chlapi se perou odjakživa"

Luboš Šuda, foto: ČTK

Český profesionální boxer Luboš Šuda vyzve k zápasu mistra Evropy. Toto právo vybojoval před týdnem v pražském hotelu Hilton v dramatickém souboji s Gruzíncem Lerim Okhanašvilim. Jejich bojem vyvrcholil Mezinárodní večer profesionálního boxu, o který byl takový zájem, že diváci obsadili schody do hlediště i plochu před ringem. Vítěze si po utkání pozvala k mikrofonu Lenka Jansová:

Luboš Šuda, foto: ČTK
Chvíli to během zápasu vypadalo, že můžete prohrát, ale potom jste všechno ustál a Gruzínce jste knokautoval. Co Vám pomáhá, když je Vám v ringu opravdu těžko?

"Utkání mně moc nesedlo, od začátku jsem se do toho nemohl dostat, nedařilo se mi boxovat. Potom jsem ve čtvrtém kole dostal tvrdý úder, po kterém jsem byl počítaný, pak zbývala asi minuta do konce kola, bylo dost těžké, abych nedostal zbytečně další úder, který by mě znovu posadil. Další kolo jsem se snažil z toho co nejvíc dostat. V šestém kole už jsem byl v pořádku, takže jsem do toho šel tvrději, od začátku zápasu jsem vlastně prohrával, tak jsem musel rozhodnout: buď soupeře přebodovat, nebo se snažit ho srazit."

Vybojoval jste právo vyzvat mistra Evropy k zápasu, ale původně jste měl přímo bojovat o mistra Evropy. Co se změnilo?

"Toto právo jsem vybojoval už loni v prosinci a měl jsem boxovat s arménským boxerem Pavlem Melkomjanem, jenže si myslím, že Němci chtěli zápas dostat do Německa. Potom, když už naši promotéři domluvili, že to bude v Čechách, tak tři dny nato, je to docela divné, přišel telegram, že německý borec má žaludeční vředy, že bude operován a nemůže nastoupit. Nevím, možná je to moje domněnka, ale myslím si, že to byla snaha vyhnout se tomu zápasu, oddálit to. Budou se opět snažit, aby se souboj konal v Německu."

Co je pro Vás na boxu nejtěžší?

"Potřebuju silnou motivaci, protože nejsem myslím žádný rváč, v soukromém životě jsem klidný člověk. Abych dokázal pořádně boxovat, musím mít pro zápas velkou motivaci"

Luboš Šuda (vpravo) knokautoval v pražském duelu Leriho Ochanašviliho z Gruzie, foto: ČTK
Jak jste se dostal k profesionálnímu boxu?

"Jako mladý jsem vyzkoušel spoustu sportů, hokej, fotbal, gymnastiku a cyklistiku, všechno možné, nic nebylo to pravé, potom jsem začal s kamarádem hodně posilovat a trošku kopat do pytle. Začínal jsem s kickboxem, ve kterém jsem měl spoustu profesionálních zápasů. Ze čtyřiceti profesionálních zápasů jsem prohrál jenom první, potom asi osmý, byl jsem třikrát mistr světa a neměl jsem už motivaci, abych bojoval v kickboxu dál. Navíc agentura, která pořádala večery kickboxu, se přeorientovala na klasický box, takže pro mě to bylo docela snadné rozhodnutí. V klasickém boxu mám ještě velké cíle, budu se snažit dojít, kam to půjde."

Je kickbox agresivnější a nebezpečnější?

"Nemyslím si, nebezpečí je v obou sportech stejné, je to podle mě třeba férovější než leckteré sporty, ve kterých je možné faulovat zezadu. Tady prostě dva zápasníci stojí proti sobě, každý z nich ví, co ten druhý může udělat, a jsou na to připraveni."

Prozradíte, kam jste chodil do školy a co jste dělal před tím, než jste se stal profesionálním boxerem?

"Jsem vyučený mechanik opravář pro stroje a zařízení a pracoval jsem jako zámečník v Kralupech nad Vltavou."

Bál jste se někdy v ringu o život?

"O svůj život jsem se nikdy nebál. Spíš mi bylo nepříjemné, když jsem trefil soupeře a on zůstal ležet bezvládně na zemi a nehýbal se, byl to nepříjemný pocit, hned jsem běžel k němu a snažil jsem se mu pomoci. O svůj život se nebojím."

Co říkáte na to, že boxují i ženy?

"Mně osobně se ženský box nelíbí. Myslím si, že praní se je pro chlapy, ti se perou odjakživa."

V prosinci se Luboš Šuda utká o titul mistra Evropy s Rusem Pavlem Melkomjanem.


Registana, foto: ČTK
V neděli se konal 114. ročník překážkového dostihu Velká pardubická steepelchase. V hlavním závodě zvítězila osmiletá hnědka Registana v sedle s Peterem Gehmem. Německý žokej tak jako první v historii triumfoval počtvrté v řadě, a mohl být spokojený:

"Najeli jsme dobře už na Taxis, na skok bylo dost klidu a místa. Pak se trochu zpomalilo. Hlídal jsem další koně, co udělají, a naši pozici, aby Registana překážky dobře viděla. Byl to pro nás výborný závod. Když Registana za sebou ucítila soupeře, prostě zabojovala, takže na ni v závěru zase nikdo neměl."

Registana zaběhla nejrychlejší závod ve stotřicetileté historii Pardubické. Hlavnímu závodu ale předcházelo dramatické odpoledne s pády, zraněnými jezdci a dvěma utracenými koni.