První doktorka filozofie v českých zemích. Marie Zdenka Baborová prolomila tabu před 125 lety
Před 125 lety se v Praze odehrála událost, která zásadně změnila české školství i společenské vnímání žen ve vědě. Tehdy čtyřiadvacetiletá zooložka Marie Zdenka Baborová získala jako první žena doktorát filozofie na pražské univerzitě. Její promoce se stala společenskou senzací — sledoval ji císař František Josef I., v aule Karolina seděli přední čeští intelektuálové a ženské spolky ji oslavovaly jako triumf vzdělanosti. Baborová však nebyla jen symbol. Byla to pracovitá vědkyně, která milovala terénní výpravy, tanec, jízdu na kole i sbírání pohlednic. A žena, která dokázala skloubit vědeckou dráhu s rodinou v době, kdy to bylo považováno téměř za nemožné.
Den, kdy se Praha zastavila
Neděle 16. června 1901. U Botanické zahrady v Praze se tvoří špalír lidí, kteří čekají na kočár císaře Františka Josefa I.. Panovník je v Praze už šestý den a chystá se otevřít nový most u Národního divadla.
Mezi profesory Gebauerem, Vrchlickým a Janem Palackým stojí i drobná dívka v secesních šatech — Marie Zdenka Baborová, absolventka Minervy a studentka přírodních věd. Rektor Josef Strupecký ji císaři představí slovy: „Zejtra bude promována na pražské univerzitě.“
Císař s ní prohodí několik zdvořilých vět. Pro mladou ženu je to okamžik, který si bude pamatovat celý život. Zítra ji čeká den, který vstoupí do historie.
Od Minervy k univerzitě. A přes překážky
Baborová patřila k prvním dívkám, které prošly Minervou, prvním českým dívčím gymnáziem. Maturitu však musela — stejně jako ostatní dívky — skládat externě na chlapeckém gymnáziu. Zvládla ji s vyznamenáním.
Na univerzitě se věnovala zoologii, botanice a geografii. Tehdy ještě neexistovala přírodovědecká fakulta, takže přírodní vědy spadaly pod filozofickou.
Byla pilná, zvídavá a neobyčejně pracovitá. Trávila hodiny v laboratořích, ohýbala se nad mikroskopy v Terstu, Basileji či Štýrském Hradci, sbírala motýly a přírodniny, psala hesla do Ottova slovníku naučného.
A přitom nebyla žádná asketická vědkyně. Milovala tanec, sbírala pohlednice (měla jich dvě bedny) a jezdila na kole — v době, kdy to bylo považováno za výstřednost. Herečka Růžena Nasková o ženách na bicyklu psala, že se o nich „mluvilo šeptem a děti se posílaly za dveře“. Marie se tím nenechala vyvést z míry. Prostě šlapala dál.
Promoce, která přepsala dějiny
V pondělí 17. června 1901 se aula Karolina zaplnila do posledního místa. Dorazili profesoři, politici, mecenáši, spisovatelky, herečky i zástupkyně ženských spolků.
Dokonce i František Ladislav Rieger, který se dříve o vzdělávání žen vyjadřoval s despektem. Teď však mladou ženu obdivoval — zvládla osmileté gymnázium za pět let a mluvila devíti jazyky.
Profesor František Vejdovský, zakladatel moderní zoologie, ji prohlásil doktorkou filozofie. Musel však upravit tradiční latinskou formuli — místo obvyklého „přijmi políbení“ pronesl decentnější „pozdravuji tě jako kolegyni“.
Ženský svět jásal. Noviny psaly: „Slečna Baborová je prvním opravdovým doktorem, vyšlým z naší Minervy.“
Vědkyně, která se nevzdala ani po svatbě
Baborová pokračovala jako asistentka v Ústavu pro zoologii, přednášela na kongresech a v Berlíně byla jednou z pouhých dvou žen mezi stovkami zoologů.
V roce 1903 se provdala za Stanislava Čiháka, pozdějšího bankéře a podnikatele. Tím prolomila další tabu — tehdejší společnost očekávala, že vědkyně zůstanou svobodné.
Marie však dokázala skloubit rodinu i vědu. Po přestěhování do Čelákovic vychovávala dvě dcery, starala se o dům a zahradu, ale zároveň psala odborné texty a podílela se na Velkém ilustrovaném přírodopisu všech tří říší. Byla v redakčním týmu jedinou ženou.
Poslechněte si záznam posledního vystoupení před mikrofonem z 16. 2. 1937, ve kterém v cyklu 'Naše první paní doktorky' Marie Zdeňka Baborová-Čiháková vzpomíná na dobu svých studií.
Tragédie a tichý konec
Její život poznamenaly těžké rány. V roce 1920 zemřela její mladší dcera Stanislava na následky španělské chřipky. V roce 1937 pak i manžel.
Marie se z těchto ztrát nikdy zcela nevzpamatovala. Zemřela téhož roku, 29. září 1937.
V nekrologu stálo prosté, ale výstižné: „Zůstala vědecky činná.“
Marie Zdenka Baborová (1877–1937)
- První žena s doktorským titulem filozofie v českých zemích (1901).
- Absolventka Minervy, prvního českého dívčího gymnázia.
- Zooložka specializující se na bezobratlé živočichy.
- Přispívala do Ottova slovníku naučného a významných přírodovědných publikací.
- Dokázala skloubit vědeckou práci s rodinou — výjimečné na svou dobu.
- Její promoce se stala symbolem emancipace českých žen.
Související
-
-
Před 120 lety promovala v Praze první žena – doktor
Anna Honzáková byla první českou lékařkou, gynekoložkou, bojovnicí za ženská práva i odpůrkyní interrupcí. Léčila ženy movité i chudé, o které se starala zdarma.
-
Inspirativní příběhy: Od průkopnic k ženám současnosti
Objevte s námi inspirativní příběhy žen, které se prosadily v „tradičně mužských“ profesích. A připomeňte si průkopnice, které položily základy pro dnešní generace.
