Rozhovor s umí(r)něným tradicionalistou Pavlem Smetáčkem

V listopadu před 50. lety se poprvé na plakátech nového pražského divadélka na Zábradlí objevil název Studijní skupina tradičního jazzu. Později se orchestr proměnil na dnes dobře známé známé Traditional Jazz Studio. Kdo by se zajímal podrobněji o jeho historii, může vzít do ruky knihu Pavla Smetáčka. Pohybuje se na hranici osobní autobiografické publikace, ale zároveň nabízí řadu materiálů ke studiu historie českého jazzu. Smetáček a Tradicional Jazz studio - to je svým způsobem jeden příběh.

Scházíme se nad vaší knihou Jsem asi umí(r)něným tradicionalistou. Titul lze číst dvěma způsoby. V čem spočívá vaše umíněnost a v čem vaše umírněnost?

"Pokud by byl člověk paličatým tradicionalistou, znamenalo by to bez dalšího vysvětlení, že je nesnášenlivý. Zatímco když je umírněným tradicionalistou, tak by měl být přece jen snášenlivý."

A vy jste tedy umíněný nebo umírněný?

"Právě obojí, jsem snášenlivě důsledný, abych tak řekl."

Kniha vychází už poněkolikáté, na obálce se píše, že je to třetí doplněné vydání. Je to antologie vašich textů, od studijních prací, přes různé články a rozhovory publikované v časopisech až po texty na obálky desek a do bookletů kompaktních disků. Je to vše, co jste kdy napsal, nebo jste vybíral?

"Samozřejmě jsem vybíral. Ne že by moje publicistická tvorba byla bůhvíjak rozsáhlá, ale zase každou větičku jsem tam nedal. kde jsem měl dojem, že by to mohlo stát za otištění, tak jsem to tady zachoval. A ještě jsme možná zapomněli na to, že ta kniha neobsahuje jenom krátké texty z různých periodik, ale také jakýsi třicetistránkový náznak pamětí, který je ale nejvíc charakterizující pro toho, kdo si chce přečíst něco o životaběhu mé osoby a souboru, který vedu. Protože teď k přelomu roku chystám čtvrté vydání, opět dopíšu, co se stalo za uplynulý rok."

Bude tam nově i něco dalšího?

"V zásadě ne, protože to, co by bylo nové, to si šetřím na nikoli páté vydání, ale na druhý díl."

A ten už je také v přípravě?

"Ano, já doufám, že bych ho mohl připravit během příštího roku."

A jak bude koncipovaný?

"Chci, aby tam byly moje diplomatické texty a rozhlasové scénáře, dialogy s Petrem Landrem. My jsme ve dvojici vedli v minulých desetiletích v rozhlase tři mnohadílné cykly, tak ty by tam mohly být otištěné. První se jmenoval Mou láskou je (nejen) jazz, potom Hovory víceméně jazzové a třetí cyklus se jmenoval Proč právě takhle?"

Pane Smetáčku, když ty texty berete po letech do ruky a uvažujete, zda je zařadit či nezařadit, překvapují vás něčím? Je to tak, že se člověk třeba přes ty texty najednou uvidí jinak?

"Jednak jsem si zvláště u těch velmi časných říkal, že jsou velmi naivní. Nebo jsem si říkal, že se tváří méně naivní, než ve skutečnosti byly. A že tam občas projevuji předčasné a neúměrné intelektuální sebevědomí. Na druhé straně se mi zdá, že jsem tam dokázal vyslovit některé věci, které se tehdy vlastně vyslovovat nesměly. Například u studentských textů to bylo evidentní, tam zastávám jednoznačně názor, že duch předchází hmotě, a nikoli naopak, jak nás učil marxismus-leninismus. A tím se vůbec netajím. Nakonec mě kvůli tomu ze školy vyhodili, po dvou a půl letech se mnou ztratili trpělivost."

Najde čtenář v knize taky vysvětlení, čím vás jazz tak uhranul?

"Asi ano. Mnoha způsoby, jazz je hudba zvláštní mnohoznačnosti. Nejenom ve své hudební struktuře, ale i ve svém společenském působení. Je to hudba právě tak lidově zakořeněná, jako přesahující všechno, z čeho a v čem vznikla. Má schopnost přijímat další vlivy, nerozpadnout se a nezmizet. Což jsou vlastně protiklady, ta zakořeněnost do místa a zároveň schopnost okamžitého kosmopolitního přesahu."

V knize reflektujete také období, kdy jste v polovině 90. let 4 roky působil jako rada při českém velvyslanectví v Římě. V té době jste zřejmě vypadl z hudebního života. Není to pro muzikanta trochu osudové ztratit kontakt s každodenní praxí?

"Když jsem nastoupil do toho místa, měl jsem dojem, že toho zanechávám. Ale naštěstí jsem tam měl možnost vracet se ke svým jazzovým improvizacím, a to za spolupráce tamnějších římských a vůbec italských kolegů. Takže při různých společenských příležitostech, které jsme jako velvyslanectví pořádali, jsem vždycky pozval pár kolegů a udělali jsme malý jazzový koncert."

Blíží se výročí a samotné oslavy vzniku vašeho orchestru.

"To jubileum probíhá naplno celý rok. Když se oslavuje 50 let, tak už nějaký ten měsíc nebo týden nehraje roli. Každý má pocit, že výročí souvisí s nějakým jedním dnem, jedním datem. Ale po 50 letech už buďte velkorysí a dopřejte nám celý jubilejní rok."

Ale bude na podzim nějaké těžiště oslav?

"Ano, my jsme hráli poprvé 8. listopadu 1959, takže to bude jádro výročí. Vernisáž výstavy má být 15. prosince a 16. prosince jazzový koncert na Hradě, který bude také připomínat naše výročí."