S komunisty se už u nás mluví?

Velké porozumění vládlo na pondělní večerní schůzce vedení sociální demokracie a komunistů. Premiér Jiří Paroubek a předseda ČSSD Stanislav Gross na straně jedné, předseda KSČM Miroslav Grebeníček na straně druhé našli společnou řeč v některých více i méně důležitých otázkách. Znamená snad toto jednání začátek vystupování komunistů z dosavadního politického ghetta? I touto otázkou se zabýval Josef Kubeczka.

Premiér Jiří Paroubek, foto: ČTK

Na večerní schůzce v pražské Kramářově vile se lídři vládní sociální demokracie a opozičních komunistů shodli na tom, že o evropské ústavní smlouvě by lidé měli rozhodnout v referendu. O samotném textu euroústavy se podle premiéra Paroubka vůbec nejednalo.

"My jsme hovořili o přípravě zákona o lidovém hlasování, o referendu, o možnostech, jak zajistit přijetí tohoto zákona. A protože si obě strany myslí, že lidové hlasování je ta nejsprávnější cesta, pak to, jestli KSČM má jiný názor v této věci než ČSSD, v tuto chvíli není rozhodující."

Šéf komunistů Miroslav Grebeníček konstatoval, že s referendem nemá jeho strana žádný problém, naopak, všelidové hlasování podporuje.

"Naprostá shoda je v tom, že chceme věci posuzovat prostřednictvím referenda. Kéž by se podařilo přijmout buď zákon obecný nebo alespoň jednorázový. To odpovídá skutečnosti."

Podle dohody koaličních stran by se referendum o euroústavě mělo konat do 20 měsíců, v souladu s rozhodnutím summitu Evropské unie. Nejsilnější opoziční Občanská demokratická strana ale považuje po francouzském a nizozemském "ne" euroústavě dokument za mrtvý a referendum za zbytečné.

Představitelé obou jednající stran se shodli v některých dalších otázkách, mimo jiné na zájmu českých podniků v komunistické Číně, kterou premiér Paroubek v nejbližších dnech navštíví.

Někteří pravicoví politici ČSSD a premiéra Paroubka obviňují z toho, že otevírají komunistům cestu k podílu na vládě. A co o tom soudí politolog Bohumil Doležal?

"To, co on dělá, je další dost podstatný vstřícný krok směrem k integraci komunistické strany do našeho politického systému jako jeho organické, normální součásti. U nás se totiž stala taková nemilá věc. Na přelomu let 1989 a 1990 bylo možné komunistickou stranu zakázat, respektive ukončit její činnost, a tím přimět v ní organizované lidi, aby hledali nějaké jiné, nové cesty. Vlastně by to byl jakýsi pokyn k tomu, aby se sebou něco udělali. To se nestalo. Místo toho komunistická strana zůstala péči Václava Havla a spol. zachována, nicméně bylo stanoveno, že se s ní nikdo nebude bavit. Tato politika je naprosto neudržitelná a bylo do ní učiněno několik průlomů. Ten krok pana Paroubka, kdy se zúčastnil okázale inzerované schůzky, která se zabývala praktickými politickými problémy, je jenom další krok na té logické cestě."