„Situace je tady nesrovnatelně lepší než v USA“
Spojené státy v posledních měsících opustily tisíce umělců. Řada z nich to udělala ze strachu před pandemií, další z toho důvodu, že pro tvůrčí lidi je teď jen minimum práce. Hudebnice Martina Fišerová odjela především z osobních důvodů, aby se postarala o maminku. Nicméně i ona soudí, že v Česku je, alespoň zatím, celková situace a atmosféra lepší a optimističtější než v Americe.
„Já osobně jsem odjela vysloveně z rodinných důvodů. Ale pochopitelně, v New Yorku teď pro mě práce není, takže asi o tolik nepřicházím, že tam nejsem a samozřejmě, že i moje finanční rezervy se poměrně ztenčily.“
Život v New Yorku asi není úplně levný… Jaká byla Vaše zkušenost coby muzikanta v New Yorku? Plánujete se tam zase vrátit?
„Já bych se moc ráda vrátila, ale není to teď v mojí režii, takže to musím nechávat otevřené ve své mysli. Samozřejmě ta zkušenost mých sedmi let v Americe je pro mě absolutně nenahraditelná, velice cenná.“
Když jste zase doma a vplouváte do hudebního světa tady, je to vůbec srovnatelné? To, jak se žije a pracuje hudebníkům v Praze nebo v České republice obecně a v Americe, konkrétně v New Yorku?
„Tak rozhodně tam jsou velké rozdíly. V té mojí současné osobní rovině, já jsem ještě ani nezačala vplouvat sem na českou scénu, protože to není tak dávno, co jsem se vrátila, plus karanténa a tak podobně. Nicméně pro mě je to tady snazší v tom smyslu, že tady mám velice dlouholeté zázemí a taky pocházím z hudební rodiny. Takže by to zde mělo být pro mě všechno mnohem snazší, ale v podstatě vůbec nevím.“
Mně se zdá, že u nás se ta společnost funguje tak, že všechno je hodně založeno na kontaktech, jinými slovy známostech. Když člověk přijde odjinud nebo ztratí kontakt, tak to může být docela těžké. Myslím, že v Americe je to normální, že lidé přicházejí...
„Ano, tak to máte velkou pravdu, tam je nekonečný proud a v podstatě díky tomu je i jednodušší neustále zkoušet věci znova a pokoušet různé další nové šance, nové projekty nebo kontaktovat nové lidi, protože to hned tak nevyčerpáte, tu nabídku.“
Jako Češka v New Yorku, měla jste možnost se nějakým způsobem opřít nebo využít kontakty české komunity s tím, může to člověku nějak pomoct?
„Já když jsem byla v Americe úplný nováček a pokoušela jsem se navázat spolupráci s Českým centrem nebo požádat o pomoc s propagací a podobně, tak jsem trošku narážela, ale pak všechny ledy roztály díky tehdy našemu generálnímu konzulovi Martinu Dvořákovi a mojí kamarádce Pavlíně Horákové, která je z klasického žánru. Ta dělala každoroční vánoční koncerty a potom mě požádala o spolupráci, a pak se to všechno hezky propojilo a všichni jsme se vzájemně podporovali a začala jsem trošku víc poznávat lidi v české komunitě. Ale ze začátku tam tahle zkušenost nebyla. To přišlo až později.
Taky je tam je skvělá žena Zuzana Halsey, která je nesmírně kulturně aktivní a která i iniciuje i spoustu kulturních událostí právě v rámci české komunity.“
Ještě jedna otázka ke kulturnímu životu a Češích v New Yorku - je česká hudba takový pojem, jak doufáme?
„To je také velice zajímavá otázka, na kterou odpověď upřímně neznám, protože jsem se tam v klasickém oboru tolik nepohybovala. Ano, jméno Dvořák lidem, kteří jsou kulturně vzdělání, určitě není cizí, ale myslím si, že dál už to moc nesahá.
Často, když jsou ankety Čechů žijících v cizině, tak je vždycky otázka jaké slavné Čechy tam lidi znají, o kom mluví. Ještě se mi nikdy nestalo, že by někdo s americkou zkušeností měl odpověď, kterou mám já. Kdykoli zmíním, že jsem z Čech, tak všichni automaticky řeknou jméno Martiny Navrátilové. Což si myslím, že také stojí za řeč. Protože bych řekla, že ve světě je mnohem oceňovanější než doma.“
Začali jsme tím, že v Americe je teď práce a příležitosti ke koncertování málo. Je to tady lepší, vzhledem k tomu, že pandemie covidu řádí i zde?
„Absolutně, tady to je nesrovnatelně lepší, ta celá situace, myslím si, že i z psychického hlediska, protože v Americe všechno zůstává zavřené a kulturní akce jsou přístupné především on-line. A to není formát, který by byl mému srdci blízký. Taky jsem viděla fotky z několika akcí, kde bylo i pár diváků rozprostřeno v parku a podobně. Ale vlastně ta absolutní absence základních věcí a příležitostí pro hudebníky. A to si myslím, že u nás v Čechách se rušení dotklo hlavně akcí, které jsou masovějšího charakteru, a to se například mě úplně netýká, to není úplně v mém záběru priorit.“
Je svým způsobem výhoda, když člověk pracuje v žánru, který není masový. Akce pro menší počet lidí se tolik neruší.
„Je to tak, ale vlastně tím vším chci jenom naznačit to, že je zajímavé zkoumat ten fenomén důležitosti hudby v lidském životě, což se teď vlastně ukazuje. Umělecká sféra byla jako první odříznuta a jako poslední nastupuje. Zároveň je na to pořád pohlíženo jako na něco, co člověk dělá z lásky. A člověk to má tedy i nutkání dělat samozřejmě bez ohledu na ty okolnosti. Ale těžko bychom se v této krizi bez hudby obešli.“
Jsou už ve Vašem nějaká živá vystoupení, kam si vás mohou posluchači přijít poslechnout?
„Všechny bych moc ráda pozvala na vystoupení, které bude v rámci festivalu Prague proms, a to bude 22. září v hostivařském klubu Loop Jazz club od 20 hodin. Na to se hodně těším, připravovali jsme to dlouho. Původní termín byl v červnu a přesunuli jsme ho na 22. září. Tam bych měla mít příležitost vystoupit s poněkud větší kapelou, než obvykle vystupuji. Doufám, že se podaří udělat nějaká nová aranžmá pro starší písně a že budu moct zahrát i nějaké novější. Jsem zvědavá, jak to dopadne a byla bych moc ráda, kdyby tam posluchači zašli.“
