Martina Fišerová: Miluji lidi, miluji tu rozmanitost
Jazzová zpěvačka hudebnice Martina Fišerová je další z řady umělců, které oslovil Mark Milde v rámci cyklu Českého centra v New Yorku Muzikanti, kteří se nedají umlčet“.
Zrovna jsem se vrátila z krátké dovolené u moře, kterou jsem si po mnoha letech mohla díky Lacovi Deczimu a jeho skvělé ženě Catherine dopřát. Ale musela jsem si to nakonec odpracovat – Laco nenechá nikoho odpočívat, když se může dělat muzika. No, a asi týden po návratu jsem lehla se všemi příznaky koronaviru. Průběh naštěstí patřil k těm mírnějším.
Pro příští období jste měla naplánovánou řadu koncertů, zde v New Yorku a také v Praze, které se teď bohužel nemohou uskutečnit. Jak se s tím vyrovnáváte? Nacházíte energii tvořit?
Tak samozřejmě to nesu dost špatně, protože ani můj loňský rok nepatřil k nejproduktivnějším, vzhledem k tomu, že jsem měla opakované zdravotní potíže. O to víc jsem se těšila, že to konečně letos prolomím a měla jsem v plánu nahrávání pod vedením jednoho z mých hudebních vzorů. Díky nastalé situaci si to ale zřejmě nebudu moct dovolit. Otázka je, jestli si vůbec můžu dovolit být dál v New Yorku. Také jsem se těšila na červnové vystoupení v rámci festivalu Prague Proms, kde měly moje písničky zaznít v nových aranžích a v barevnějším nástrojovém obsazení. To však ještě není ztraceno, jednáme o změně termínu
Jsem tady teprve sedmým rokem, takže na newyorské poměry pořád tak trochu zelenáč. New York mě samozřejmě ovlivnil neskutečně, po mnoha stránkách. Táhla mě sem především touha po ochutnání autenticity hudby, na které jsem vyrostla, tedy všelijakých podobách jazzu. Zažít to prostředí, energii, proniknout do určité emoce, mít možnost promluvit s lidmi, kteří v mých očích byli polobohy a dostat od nich nějaké to požehnání na cestu. New York mi pomohl tím, že jsem zde anonymní, a tedy se cítím svobodnější tvořit a experimentovat, a z původního zpívání jazzových standardů jsem přesedlala na autorskou tvorbu. Miluji lidi, miluji tu rozmanitost, která je tady vlastně extrémní, stejně jako spousta bolesti a utrpení, které člověk denně vnímá frustrován vlastní bezmocí. Zažila jsem jedinečná dobrodružství, příběhy, zázraky i docela drsné pády. Především se ale snažím stále zdokonalovat ve svém řemesle, stále vyhledávám hudební lekce, workshopy a chodím poslouchat živou hudbu, jak jen to jde.
Lidé v hudbě nacházejí útěchu a povzbuzení. Vy jste se kromě zpěvu a hraní také zabývala muzikoterapií. V současné situaci mnohým z nás hudba pomáhá vydržet nelehké časy. Máte nějaké doporučení, jak hudbu hlouběji vnímat? Co posloucháte Vy jako zpěvačka?
Co Vám kromě hudby pomáhá najít rovnováhu a oporu v této nejisté době? Chtěla byste lidem něco povzbudivého vzkázat?
Pomáhají mi základní drobnosti: dodržování určité denní rutiny, cvičení jógy, občasná procházka či odreagování se u odpočinkového filmu nebo knihy. Například moje oblíbená Citadela od Exupéryho je teď k dispozici v audiotéce mistrovsky namluvená Jiřím Dvořákem. Samozřejmě mi velmi pomáhá (telefonický) kontakt s přáteli, lidské teplo, které musíme bedlivě strážit, stejně jako naši svobodu.
Martina Fišerová je zpěvačka a muzikantka s jazzovým backgroundem, která v současnosti působí v New Yorku. Českému publiku je známá díky svým autorským akustickým projektům a také díky dlouhodobé spolupráci s mnoha výraznými osobnostmi naší i mezinárodní scény jako je Laco Deczi, Impuls, Walter Fischbacher nebo např. Jaryn Janek (autorská a vokální spolupráce na albu "Ty Lidi"). Řadu let také zpívala jako vokalistka v kapele Kamila Střihavky.
