Skládání slov: od čistonosopleny k euroúčtu

r_2100x1400_radio_praha.png

Největší rozruch v jazyce zřejmě způsobují slova nově příchozí, a to zejména ta přejatá z cizích jazyků. Pod nátlakem germanismů či anglicismů mnohdy zapomínáme, že v češtině tvoříme nová pojmenování především odvozováním a skládáním.

Pomocí odvozování, které je češtině vlastní, vytváříme nová slova téměř automaticky. Z odvozeného slova, které slyšíme poprvé, dokážeme s větší či menší jistotou odvodit jeho význam. Víme například, že nově utvořené slovo zprávař označuje toho, kdo připravuje a čte zprávy – známe přece slova houbař, lékař aj. se stejnou příponou -ař, která tato slova zařazuje ke jménům osob podle jejich zaměstnání a zájmu (jména konatelská). A takto jsme si v češtině schopni vytvořit pojmenování téměř pro cokoli.

Neméně důležitým způsobem, jak se obohacuje slovní zásoba češtiny, je skládání slov. Na první pohled to tak možná nevypadá, ale v češtině najdeme poměrně hodně složenin. Není jich samozřejmě tolik jako v němčině, ve které takto vzniká většina slov. V češtině se pomocí skládání tvoří zejména podstatná a přídavná jména a číslovky. Od vlastních slov složených je třeba rozlišovat spřežky, které vznikají pouhým sloučením dvou anebo více slov (např. jaksepatří, pravděpodobný), části složeniny tedy mohou stát samostatně.

Funkcí složenin je zkracovat a zjednodušovat – z toho důvodu možná roste jejich obliba – ale musím také zdůraznit jejich libozvučnost, která k jejich užívání jistě také přispívá. Připomenu libě znějící pojmenování ze 17. století čistonosoplena (pro kapesník) nebo břinkoklapka (pro klavír), která měla nahradit „nepěkná nečeská“ slova. Výrazy mrakověnec, stříbropěnný, věkosídlo nebo zlatobarvý zase dodávala na exkluzivnosti básním počátku 19. století. Skládání slov nás baví také ve 21. století. Vedle neutrálních složených slov, která patří do běžného slovníku (např. vodovod, listopad apod.), se objevují aktuální složeniny jako blbuvzdornost, českopitomý, srandovláda, hluchoblbost, podržtaška. K nim se řadí velké množství nadávek.

Dále se přidávají hybridní složeniny, kdy první část složeného slova tvoří cizí slovo. Nepřekvapí, že se vzniká velké množství složenin s první či druhou částí euro-, např. euronadšenec, euroobčan, euroúčet. Tyto složeniny doplňují novináři a politiky oblíbení kočkopsi, vyprázdněné slovo smysluplnost a v podstatě jakákoliv složená přídavná jména končící na -hodný (např. potrestáníhodný, povšimnutíhodný, připomenutíhodný). Zapomenout nesmím na složené přídavné jméno, které se vrylo do paměti už několikáté generaci, ale Slovník spisovné češtiny ho nezná. Asi není dostatečně směroplatné, jak by řekla Máňa ve filmu Kulový blesk.


"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.